Autem do hor: Romantika po rumunsku

01.11.2013 - Petr Broža

Na západě karpatského masivu najdete kus nádherné panenské přírody, na jakou ve středu nebo západě Evropy narazíte jen stěží. Turistů prosté hory s dřevěnými domky bez elektřiny a prohánějícími se koňmi, to jsou Apuseni


Reklama

Ačkoliv je Rumunsko už několik let součástí Evropské unie, po přejetí hranic s Maďarskem se otevře zcela jiný svět, než na jaký jsme zvyklí z naší domoviny. Oradea (Velký Varadín), která leží na hranicích s Maďarskem a jako jakási vstupní brána do rumunských Karpat, je poslední výspou evropské civilizace, jak ji běžně známe. Za relativně moderně vzhlížejícím městem – samozřejmě poznamenaným hustou výstavbou panelových domů z Ceauseskových dob – se nachází chudě vypadající vesnice a vísky, kde lidé vysedávají před svými domky a sledují okolní provoz. Na silnici se totiž neustále něco děje, vždyť je to hlavní tah na Bukurešť.

Jenomže tak vůbec nevypadá. Zatímco v Maďarsku jsme opustili krásně opravené domy a novou silnici širokou jako bulvár, v Rumunsku jsme vyrazili po úzké okresce, která je plná děr a výmolů. Nikomu to ale zřejmě nevadí, všichni tu jezdí v plné rychlosti a bez starostí si ničí tlumiče, kola i celé podvozky. Místo relativně moderních aut se tu prohání staré dacie a oltcity, které by u nás už dávno neprošly technickou kontrolou. Pach karburátorových motorů spalujících olovnatý benzin je všudypřítomný – naposledy jsem něco podobného cítil před několika lety v Moskvě, kde se po osmiproudých silnicích v centru proháněly staré lady a žigulíky.

Kýčovité vísky

Do horské vesnice Arieseni, která leží mezi pohořími Vladeasa a Bihor, to je z Oradey okolo sto třiceti kilometrů. Poté, co jsme sjeli z hlavního tahu za městečkem Stei, se dostáváme na hranici horského masivu Apuseni. Projíždíme údolím a pomalu stoupáme do hor. Vesnice jsou zde táhlé a v podstatě jen podél silnice. I když se jejich obyvatelé snaží své domky co nejvíce modernizovat a upravovat, působí zdejší vesnice chvílemi jako slet papoušků: jasně zářivé střechy růžových a fialových odstínů doplňují pastelové barvy zdí, oken a dveří. A ani nové domky na tom nejsou lépe – starý a jednotný ráz vesnic se ztrácí v přebarveném kýči.

Jak se blížíme k Arieseni, mění se i tento ráz vesnic – více než obytné domy převažují kýčovité penziony, které se buď chtějí podobat středověkým hradům, nebo přebarveným horských chatám. Dřevěné penziony jsou natřeny mnoha různými barevnými odstíny, které naprosto nejdou k sobě a ničí jinak panenský ráz okolní přírody. Je až s podivem, že se proti tomu nikdo neohradí. Apuseni jsou přece jen národním parkem, a tak by se zde mělo alespoň trochu dbát na to, aby nebyl ničen historický ráz vesnic přebarvenými staveními.

Auta povolena

Apuseni a vůbec rumunské hory jsou oblíbeným cílem autoturistů, kteří zde mohou bez problému žhavit své čtyřkolky a jiná vozidla, aniž by jim to kdokoliv zakazoval. S autem můžete vjet naprosto všude, což je v našich podmínkách nemyslitelné – těžko si představit, že by se zástup velkých terénních aut projížděl třeba po Šumavě nebo v Krkonoších. A protože jsou Apuseni vzdáleny například z Brna jen necelých sem set kilometrů, není divu, že jsme v horách potkávali i řadu aut s českými značkami, jejichž posádky si chtěly vyzkoušet své vozy i jinde než jen na dálnicích.

Jenže zatímco zahraniční turisté se prohání ve svých landroverech, mercedesech, toyotách či nissanech, místní cestují po rozbitých lesních cestách a mezi horskými loukami daleko obyčejněji ve dvacet let starých autech, ti šťastnější i v relativně moderní Dacii Logan. Problém mají jenom v bahně nebo prudkých stoupáních, kde přední pohon selhává. Jsou na to ale zvyklí, posádka vyskočí a auto vytlačí – a klidně i v nedělním obleku. A když jsme viděli, co dokážou vyjet i s obyčejným litrovým matizem, kterého jsme potkali cestou na nejvyšší horu Apuseni, Cucurbata Mare, skoro jsme se za své velké mercedesy styděli.

Pro Rumuny je však jízda po horách v takových autech životní nutností. K horským osadám vedou jen rozbité a děravé lesní cesty a chudí horalé na lepší auta nemají. Staré dacie a lady jsou zde levné, náhradních dílů jsou hromady, takže když se něco na cestě rozbije, není to takový problém – řada věcí se dá opravit na místě. Vůbec si ale nedokážu představit, co bychom s naším mercedesem dělali v případě poruchy, když nebližší servis je přes sto kilometrů daleko. S polámanou automatickou převodovkou by si totiž nikdo z místních určitě neporadil. Snad by nám alespoň půjčil krávu nebo koně, abychom nemuseli dolů z hor po vlastních.

Bez elektřiny a televize

Právě krávy a koně – většinou volně pobíhající po pastvinách – zde v horách uvidíte naprosto běžně. Nejsou tu salaše jako na Slovensku nebo velkochovy známé z dob jednotných zemědělských družstev u nás, skutečně tu pobíhají hospodářská zvířata, jakoby snad ani nikomu nepatřila. Snad jen vepři se schovávají v děravých dřevěných chlívcích, v nichž musí přežít i ty nejhorší mrazy nebo velká horka. Proto je vhodné při procházce po loukách koukat pod nohy, zda se na zemi nenachází nějaké to zvířecí nadělení.

V horách žijí lidé naprosto jinak než v nížinách. Zatímco tam najdete běžné vesnice se silnicemi, řadovými domky, obchody a kostely, čím výše stoupáte, tím více se všechno ztrácí. Dřevěné domky bez elektřiny, bez kanalizace, vodovodů – to jsou horská obydlí. Lidé tu žijí nuzně, jenom z toho, co jim dá příroda, a jen výjimečně mají takovou vymoženost jako je auto. Den tráví posedáváním s dýmkou před „chalupou“, případně vedou krávy na pastvu. Vypadají ale, že jim civilizace nechybí a že jsou snad i šťastní. Čas tu plyne pomalu, žádný stres – jestli povedete krávu na pastvu jednu nebo dvě hodiny, to nikoho nezajímá. A jsou přátelští: klidně vás nechají nahlédnout do svého nuzného příbytku.

Krásy krasů

Apuseni nejvíce připomínají české Krkonoše, případně Jeseníky s tím rozdílem, že je zde o něco výše posunuta vegetační linie. Takže zatímco v Krkonoších je Sněžka zcela holá, zde najdete ve výšce 1 600 m ještě nízké stromy. Také přirozené pastviny jsou tu položeny výše, takže dobytek je nutno hnát na pastvu do blízkých kopců. Mnohokrát jsme cestou předjeli místní obyvatele, jak s proutkem ženou krávy vzhůru. Apuseni jsou ale známy také svými krasovými útvary a jeskyněmi. Najdete zde řadu jeskyní a podzemních řek, které jsou zpravidla přístupné zdarma. Jen je vhodné si s sebou vzít čelovku, abyste se v podzemí neztratili.

A tato nádhera je bez problému všude dostupná běžným automobilem. Nepotřebujete žádná povolení, neplatíte žádné poplatky. Tam, kde byste museli v českých národních parcích jenom pěšky, případně na kole, tam všude můžete v Apuseni dojet autem. Cesty jsou špatné, ale s obyčejnou čtyřkolkou je projedete bez problému a na většinu míst se dostanete i s obyčejným autem; ostatně místní žádná jiná nemají a zvládají to bez problémů.

Apuseni je pro českého turistu ráj. Může přijet autem téměř kamkoli a vyzkoušet si, co vydrží. A jeho krásy jsou nezkažené, uchované ve světě, kde se zastavil čas.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Petr Broža

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejistá budoucnost? Ani po skončení karantény nejeví ekonomika žádné známky ozdravení.

Zajímavosti
Revue

Alžběta byla nejen věrně oddanou společnicí knížete, jeho ženou i rádkyní, přímluvkyní žádajících, ale také schopnou vůdkyní a bojovnicí, bez níž by se její muž kníže Bedřich v bouřlivé době konce 12. století jen těžko udržel na trůně.  

Historie

Vylovený první stupeň rakety Electron.

Vesmír

Vpravo jedna ze zkoumaných Da Vinciho kreseb.

Věda

Lemur kata (Lemur catta) je zřejmě nejznámějším druhem patřícím do čeledi denních lemurů. Tito lemuři žijí v jihozápadní části ostrova Madagaskar.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907