Než objevil Ameriku: Jak se z janovského tkalcovského syna stal mořeplavec Kryštof Kolumbus

Kryštof Kolumbus se pravděpodobně narodil roku 1451 v Janově v rodině soukeníka. V přesnějším určení měsíce či dokonce dne nepanuje mezi jeho životopisci úplná shoda – většinový konsensus se rozchází v období mezi koncem srpna a koncem října.

Kolumbovi předkové patrně pocházeli z italského venkova, odkud se Kryštofův otec Domenico, narozený roku 1418, přistěhoval v roce 1439 do Janova. Zde se živil různě: jako výrobce sýrů, hostinský, obchodník s vínem a také jako soukeník. Jeho společenský vzestup začal sňatkem v roce 1445, kdy mu věno tehdy desetileté Zuzany Fontanarossové umožnilo nákup dalších tkalcovských stavů, díky kterým se v padesátých letech mohl zařadit do cechu výrobců sukna a obchodníků s ním.

Důvody jeho stěhování do nedaleké Savonny nejsou známé stejně jako rok, kdy se k přesunu rozhodl. Často uváděné ekonomické důvody jsou spekulací, faktem na druhé straně zůstává skutečnost, že Kolumbus starší neodešel z Janova natrvalo – právě zde totiž Domenico roku 1494 zemřel.

Od příze do plachtoví

Místo školní docházky nejstaršího Domenicova syna Kryštofa zůstává jedním z předmětů sporů životopisců slavného mořeplavce. Ať už se jednalo o Janov, či Savonnu, tvrzení o následných univerzitních studiích v Pavii je dnes považováno za výmysl prezentovaný Kolumbovým synem Fernandem v prvním životopise objevitele Ameriky.

Otázku kvality Kolumbovy školní docházky pak nastoluje fakt, že se v jeho vlastních textech nezachovaly téměř žádné stopy italštiny. V jistém ohledu je to ovšem pochopitelné – vizionářský mořeplavec trávil velkou část života ve společnosti, jejíž běžný dorozumívací prostředek představovala portugalština nebo kastilština, jakkoli se na Pyrenejském poloostrově pohybovalo i mnoho Italů.

O některých částech Kolumbova dospívání však není žádných pochyb. Například víme, že společně s mladšími bratry pracoval na otcových stavech a ještě před dosažením dospělosti se začal učit také námořnickému řemeslu. Kolumbus později sám napsal, že se dostal na moře v „útlém věku“. Samotná zmínka nic nevypovídá o konkrétní podobě těchto kontaktů s mořem. Šlo o dětské hry, či mladické rybářské výpravy? Ke skutečné mořeplavbě se patrně dostal až na lodích otcova obchodního partnera Conrada Cunea, který prodával a nakupoval ve středomořských přístavech kůže, vlnu, kamenec a lentišek.

Lisabonský kreslič map

Bylo jen otázkou času, kdy Kolumbus opustí vody Středozemního moře a z paluby některé z janovských lodí spatří horizont oceánu. Stalo se tak pravděpodobně v květnu roku 1476, kdy Janov opustila skupina obchodních lodí s nákladem lentišku. Jejich cílem byly přístavy v Portugalsku, na Britských ostrovech a ve Flandrech.

Na jedné ze čtyř obchodních plachetnic jménem Bechala se plavil i Kryštof Kolumbus, patrně jako prostý námořník. Cesta probíhala bez problémů až k portugalskému pobřeží, kde se začaly naplňovat obavy organizátorů výpravy z možného útoku pirátů, kvůli kterým s plachetnicemi vyslali i silně ozbrojené plavidlo. U pobřeží Algarve na Janovany 13. srpna zaútočila početná skupina francouzských a portugalských lodí.

Bechalu nakonec během celodenní bitvy potopily, ale část posádky dokázala doplavat ke břehu a zachránit se. Mezi ty šťastnější patřil i Kolumbus, který poté zamířil do Lisabonu, jedné z možných zastávek jeho původní cesty.

Kryštof se v Lisabonu uchytil nejprve jako kreslič map či výrobce glóbů, a později také cestoval ve službách různých bankovních a obchodních domů, které tehdy často měly janovského či benátského vlastníka. Z praktického hlediska se však Kolumbův portugalský pobyt pokládá za velmi obtížně rekonstruovatelný. Příčina obecného nedostatku pramenů k událostem této doby je přisuzována katastrofálnímu zemětřesení, které v roce 1775 Lisabon silně poškodilo.

Námořnická léta

Ačkoliv se portugalská metropole měla na několik dalších let stát Kolumbovým novým domovem, značné množství času trávil v cizině, povětšinou na palubách lodí, které se plavily po celém tehdy známém námořním světě. Již koncem roku 1476 vyrazil (téměř jistě v obchodních službách) na sever do Anglie a Irska a odtud pak v prvních měsících roku 1477 velmi pravděpodobně plul také na Island. Jeho přítomnost zde sice zpochybňuje zápis z jeho deníku, v němž zcela chybně určuje zeměpisnou šířku ostrova, ale ještě v polovině 19. století v tamějším hlavním městě Reykjavíku kolovala legenda, dle které ostrov roku 1477 navštívil „vysoký světlovlasý mladý muž s orlím nosem“.

V následujícím roce Kolumba obchod zavedl zpátky do Středozemí, na ostrov Chios s jeho lentiškem. Ve stejném roce poté mířil na Madeiru za nákupem třtinového cukru. Komplikace s úvěrem v této transakci pak přivedly Kolumba zpátky do Janova, kde celý případ dořešil.

Do Janova pak na konci sedmdesátých let podnikl ještě minimálně jednu další cestu. Stále v obchodních službách (dost možná v zájmu janovské kupecké rodiny Centurionů, jejíž jméno se v souvislosti s Kolumbovými cestami té doby objevuje velmi často) pak zamířil někdy v letech 1482–1483 na daleký jih, do Guinejského zálivu, kde mohl spatřit budovanou či již hotovou pevnost Elmina, opěrný bod portugalské koloniální moci na africkém pobřeží.

Sňatek s dcerou guvernéra

Osm let Kolumbova portugalského pobytu vneslo do jeho života ještě další určující prvek – ženu. Sňatek samotný nelze doložit matrikami ani jiným úředním pramenem, průběh událostí je tedy nutno rekonstruovat z nepřímých dokladů a zmínek. Pravděpodobně na jaře či v létě roku 1479 potkal v jednom z lisabonských kostelů, které jako vzorný křesťan navštěvoval, jistou Filipu Monizovou – dívku vychovávanou v jednom z místních klášterů. Její otec Bartolomeu Perestrelo, někdejší guvernér ostrova Porto Santo, totiž roku 1458 zemřel, a zchudlá rodina nebyla dceři schopná zajistit bohaté věno, díky kterému by se mohla provdat za muže odpovídajícího postavení. Ve věku pětadvaceti let, ve kterém se dívka nacházela, už byl na vdavky nejvyšší čas, proto Filipa rukou chudého cizince nepohrdla.

Koncem roku 1479 či začátkem roku následujícího se pár buď na Madeiře, nebo přímo v Porto Santo nechal oddat. Ostrov Porto Santo se také stal novým domovem šťastného páru.

Filipa se však z manželovy společnosti neměla příležitost těšit příliš dlouho. Kolumbus měl přímo v Lisabonu spoustu kontaktů a obchodních příležitostí, které ho nutily trávit většinu času buď tam, nebo na cestách po evropských mořích a přístavech. Filipě na Kolumba ale přeci jen zůstala výrazná upomínka, neboť pravděpodobně ještě v roce 1480 se manželům narodil synek Diego.