H&K MP7: Kompaktní, ale výkonná specialita

24.03.2016 - Lukáš Visingr

Mezi odborníky si německá MP7 získala respekt jako výborná zbraň. Laická veřejnost ji pravděpodobně zná z akčních filmů, dobrodružných románů a počítačových her


Reklama

Mohlo by se zdát, že kategorie ručních palných zbraní jsou již jednoznačně definované a že tedy není nutné přít se o to, co je to pistole, puška, karabina nebo samopal. Existuje ale jedna skupina zbraní s dosud ne zcela jednoznačnou pozicí a také bez českého pojmenování. Zbraně označované zkratkou PDW (Personal Defense Weapon) spojují charakteristiky několika kategorií a zpravidla slouží pro zvláštní a elitní jednotky armády a policie. Evoluci a rysy těchto zbraní můžeme ilustrovat na jednom z nejúspěšnějších typů – Heckler & Koch MP7.

Odpověď na žádost NATO

Pojem PDW se oficiálně poprvé objevil nejspíše v roce 1986, kdy pěchotní škola US Army na základně Fort Benning vydala dokument Small Arms Strategy 2000. Ten studoval perspektivy ručních palných zbraní a armádní experti např. navrhli, aby vznikaly malé automatické zbraně kombinující kompaktní rozměry samopalů a velkou palebnou sílu útočných pušek, resp. jejich zkrácených verzí (tzv. karabin).

Za vznikem tohoto návrhu stálo více příčin, mj. snaha vybavit osádky vozidel a letadel či obsluhu těžkých zbraňových systémů takovým typem zbraně, která díky malým rozměrům nebude překážet a současně nabídne i vyšší ničivou sílu než standardní samopaly, používající v naprosté většině střelivo typu 9 mm Parabellum. Jeho průbojnost totiž pomalu, ale jistě přestávala dostačovat, zvláště proti novým neprůstřelným vestám, ve kterých již nebyl obsažen jen kevlar, ale také titanové (a)nebo keramické vložky.

Super-kompaktní automatická puška

Ze stejného důvodu byly perspektivní zbraně kategorie PDW vnímány i coby ideální výzbroj speciálních a elitních jednotek. Některé odvážnější prognózy dokonce tvrdily, že se PDW mohou v mnoha případech stát i alternativou k dlouhým útočným puškám. 

První zbraně, jež se tak označovaly, však v podstatě byly pouze zdokonalené verze 9mm samopalů (typicky zbraň Heckler & Koch MP5K-PDW), kombinující rozměry kompaktní úpravy MP5K s parametry a obsluhou základní verze MP5A2. Této koncepce se některé zbraně řazené do kategorie PDW stále drží, takže jde fakticky o vysoce pokročilé, přesné a kompaktní samopaly, používající nové typy munice ráže 9 mm s větší průrazností. Jako příklad lze uvést Scorpion EVO III A1 od České zbrojovky, kromě něhož se podobnou koncepcí vyznačují též některé ruské zbraně. 

Západoevropské zbrojovky se ovšem rozhodly pro jinou cestu, když v reakci na požadavek Severoatlantické aliance z roku 1989 zahájily vývoj zbraní kategorie PDW, které jsou řešeny v podstatě jako super-kompaktní automatické pušky na novou malorážovou munici. Někdy se dokonce objevuje definice, podle níž jde o extrémně miniaturizované pěchotní kulomety.

Výjimečně účinné střelivo

Patrně nejznámějším a nejpopulárnějším typem, jenž reprezentuje toto pojetí, je puška P90 od belgické zbrojovky FN, která pro ni zkonstruovala střelivo ráže 5,7 mm. Stranou ovšem nemohl zůstat ani další z velkých „hráčů“ na trhu automatických zbraní, již zmíněná německá značka Heckler & Koch. Její zkušení odborníci dobře věděli, že nejdříve se konstruuje náboj, a teprve po něm přijde na řadu samotná zbraň.

Výsledkem jejich snažení v průběhu 90. let se tedy stala nová munice s oficiálním označením HK 4,6×30 mm, která byla vytvořena tak, aby měla nižší zpětný ráz než munice z útočných pušek, ale aby zároveň dovedla vyhovět požadavku, jenž se obvykle označuje jako CRISAT (Collaborative Research Into Small Arms Technology). Jde o normu NATO vztaženou k odolnosti neprůstřelných vest (potažmo k průbojnosti munice proti těmto vestám), která byla odvozena z parametrů vest Varšavské smlouvy. Prakticky se jedná o vestu s dvaceti vrstvami kevlaru a titanovou destičkou o síle 1,6 mm. Naprostá většina munice ráže 9 mm takovou vestu na vzdálenost 200 metrů neprobije, zatímco u malorážového střeliva pro zbraně kategorie PDW bylo splnění tohoto požadavku prioritou


Heckler & Koch MP7A1 v číslech

Ráže střeliva:4,6×30 mm
Kapacita zásobníku:20, 30 nebo 40 ran
Délka se zasunutou pažbou:415 mm
Délka s vysunutou pažbou:638 mm
Délka hlavně:180 mm
Hmotnost prázdné zbraně:1,9 kg
Hmotnost střely:1,7 až 2,7 g
Úsťová rychlost střely:600 až 735 m/s
Úsťová energie střely:500 až 550 J
Max. kadence:950 ran/min
Efektivní dostřel:200 m

Roku 1999 byl v německé zbrojovce ukončen vývoj náboje a krátce nato firma představila prototyp nové zbraně, která tehdy nesla jen označení Heckler & Koch PDW, avšak záhy se stala známou coby MP7.

Z hlediska funkčního principu je příbuzná pušce Heckler & Koch G36; využívá kompaktní verzi jejího mechanismu odběru plynů z hlavně, které prostřednictvím pístu a pružin pohánějí otáčivý závěr, který je ve své pozici zamykán sedmi zuby. Na obou stranách těla zbraně se nachází přepínač střelby (čili možnost volby mezi dávkami, jednotlivými ranami a zajištěním) i uvolňovač zásobníku, takže MP7 je optimální pro praváky i leváky. Vedle pistolové rukojeti, do které se zasouvá zásobník s kapacitou 20, 30 či 40 ran, má zbraň též malou sklopnou přední rukojeť a výsuvnou ramenní opěrku. Díky širokému použití polymerů je velmi lehká. Svými rozměry jen o málo přesahuje velkou pistoli a je zřetelně menší než standardní samopal.

Evoluce a rozšíření po světě

Výroba zbraně MP7 začala v roce 2001. Sériová varianta se od prototypu trochu lišila, mj. měla standardizovanou lištu typu Picatinny po celé délce těla (kdežto u prototypu byla jen krátká), měla poněkud jiný tvar ramenní opěrky a po celém povrchu byla použita protiskluzná úprava. V roce 2003 se přešlo na produkci modifikace MP7A1, jež se v nabídce firmy nachází dodnes. Má přepracovanou pistolovou rukojeť a jinak řešenou ramenní opěrku, jež se dá nově zafixovat ve třech různých pozicích. U nejnovějšího výrobního provedení tohoto typu zbraně se objevila též jinak (bezpečněji) řešená spoušť. Kromě základní automatické verze MP7A1 je dodávána i podoba, která se označuje jako MP7-SF; může střílet pouze jednotlivými ranami a nabízí se především jako policejní zbraň. 

Sama společnost Heckler & Koch vyrábí i 4,6mm munici, jež existuje ve třech provedeních. První má ocelovou střelu, druhá střelu z mosazi s dutou špičkou a konečně třetí má projektil s olověným jádrem a ocelovým pláštěm. Pro MP7 je samozřejmě k dispozici také široká nabídka příslušenství, jež doplňuje standardní mechanická mířidla. Lze tedy použít různé optické, laserové a kolimátorové zaměřovače, svítilny a tlumič hluku. 

Seznam uživatelů je poměrně dlouhý, zahrnuje bezmála dvě desítky zemí včetně USA, Velké Británie, Austrálie či Japonska, ale u většiny se jedná „jen“ o vybavení speciálních armádních či policejních jednotek, takže počty odebraných exemplářů nebudou zřejmě nijak závratně vysoké. Německá armáda zbraň MP7 oficiálně zařadila do služby roku 2007. Posléze se stala též jednou z charakteristických položek výbavy jednotky GSG 9, tj. elitního protiteroristického útvaru spolkové policie.

Německo pak vyvíjelo velkou snahu, aby byl náboj typu HK 4,6×30 mm zaveden jako standard v NATO, ale logicky došlo ke střetnutí s konkurencí v podobě belgického 5,7mm střeliva. Srovnávací testy dopadly vesměs v neprospěch firmy Heckler & Koch, ale Aliance potom od standardizace PDW stejně ustoupila. Navzdory tomu si však MP7 udržuje značný respekt expertů i přízeň fanoušků a uchovává si v tomto specifickém sektoru zbrojního trhu silnou pozici.

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE duben 2014

  • Zdroj fotografií: www.heckler-koch.com, archiv autora

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obrazec dlouhý 37 metrů s jasně viditelnými liniemi o tloušťce mezi 30 a 40 centimetry představuje kočku s natočenou hlavou. Vědci jeho vznik datují do let 200 až 100 před naším letopočtem.

Zajímavosti

Ledovec Silvretta ve švýcarských Alpách. Odborníci odhadují, že do konce století zmizí 95 procent ze současných čtyř tisíc alpských ledovců.

Věda

Čingischán byl vůči nepřátelům nemilosrdný. Ti, kteří se vzdali, však mohli očekávat shovívavost.

Zajímavosti

Solar Orbiter má panely s rozpětím 18 metrů a váží 1,8 tuny. Na palubě nese deset měřicích přístrojů a okolo Slunce bude obíhat do roku 2027.

Vesmír

Slovenský prezident Jozef Tiso s Adolfem Hitlerem.

Historie

Vyvolávací cena státovky je jeden milion korun. „Odhaduji, že se její cena může vyšplhat až na čtyřnásobek,“ uvádí Aleš Kohout spolumajitel aukční společnosti. Naposledy se ve veřejné nabídce tato bankovka objevila v květnu 1994 a vydražila se za 280 000 Kč. 

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907