Lodě do záhrobí: Záhadná kultura Siao-che a její vodní pohřby uprostřed pouště
Na okraji čínské pouště kdysi žila tajemná kultura, jejíž mrtví byli pohřbíváni v lodích, ve kterých odplouvali na poslední cestu mezi životem a smrtí.
V ohromné Tarimské pánvi, která se dnes nalézá jižně od pohoří Ťan-šan, v západočínské autonomní oblasti Sin-ťiang, žili zhruba v letech 1950 až 1400 před naším letopočtem lidé kultury Siao-che (Xiaohe). Lidé této kultury žili na okraji pouště, kde se nacházely sezónní oázy napájené letními dešti. Tento kontrast – voda uprostřed vyprahlého světa – formoval celý způsob života, založený na zemědělství, chovu dobytka a hlubokém vztahu k přírodním cyklům.
Čluny na poušti
Jedním z nejvýraznějších rysů hrobů kultury Siao-che jsou rakve tvarované jako čluny – zčásti rovné, zčásti zakřivené, připomínající obrácené kánoe. Některé byly pokryté hovězí kůží, což by mohlo mít symbolický význam, ale možná i praktickou funkci.
Vedle těchto rakví často stojí vztyčené dřevěné tyče, které byly dříve interpretovány jako symboly pohlaví – rudě malované „falické“ tyče a oválné tmavé „vulvovité“ sloupy. Nový výzkum archeologa Gino Caspariho z Institutu Maxe Plancka pro geoantropologii v německé Jeně ale ukazuje, že tyto tyče neodpovídají pohlaví pohřbených. Místo sexuálních symbolů se proto domnívá, že by mohlo jít o pádla a kůly pro uvázání lodí, které symbolicky vedou a kotví duši zemřelého v posmrtném světě.
Poslední plavba
Symbolika vody se podle vědců promítla i do smutečního rituálu – loď, jako prostředek přechodu, mohla sloužit k převozu duše přes „vodní hranici“ mezi životem a smrtí. Zrcadlení ve vodní hladině pak mohlo symbolizovat zrcadlovou podobu záhrobí.
S podobným přístupem „zrcadlení“ se lze setkat i u kultur doby bronzové ve Skandinávii, v prehistorických skalních malbách na Sahaře nebo třeba v dávných egyptských textech. Zrcadlení ve vodě se přitom nabízí jako častá zkušenost, která mohla lidi k takovým představám inspirovat, dokonce i v pouštní krajině.
Oázy života a smrti
Na nalezišti Siao-che archeologové odkryli přes 170 hrobů, ve kterých objevili lebky skotu a hovězí kůži, což ukazuje, že krávy hrály nejen hospodářskou, ale i duchovní roli. Nejčastější typem „plovoucích rakví“ jsou jednoduché dřevěné konstrukce zapuštěné do písku. Druhý typ tvoří pouze čtyři hroby s ženskými těly zabalené v jílu. Třetí typ představuje vyloženou záhadu – jde o obdélníkovou strukturu s trojúhelníkovým vstupem, pokrytou kůží a lebkami skotu, ale bez jakýchkoli lidských ostatků. Šlo o symbolický hrob, svatyni, nebo něco jiného?
Výzkum kultury Siao-che zůstává nedokončenou mozaikou – plnou symbolů, vodních metafor a zrcadlových světů. Vztyčené sloupy jako pádla do záhrobí, loď-rakev jako prostředek poslední plavby a skot jako průvodce do jiného světa – to vše vytváří dojem kultury, která dokázala spojit každodenní život s hlubokou duchovní krajinou.
