Neviditelný přízrak: Proč se astronomové nevzdávají pátrání po deváté planetě
Existenci deváté planety Sluneční soustavy se dosud nepodařilo prokázat pozorováním. Odvozuje se pouze matematickými modely ze současného chování transneptunických těles.
Sluneční soustava má osm známých planet, tedy jakýchsi plnohodnotných členů tvořících páteř její struktury. Daleké periferie solárního systému však zůstávají z velké části neprozkoumané a momentálně nedisponujeme přístroji, které by dokázaly pozorovací mezeru překlenout. Situace se však změní s observatoří Very Rubinové, jež byla uvedena do provozu v polovině loňského roku.
Každopádně některá tělesa kroužící po výstředných elipsách za trajektorií Neptunu vykazují podezřelé nahloučení oběžných drah. Podle vědeckých studií je obtížné zmíněné zarovnání orbit vysvětlit jako dílo náhody, případně pozorovací nedostatečnosti. Numerické simulace naopak naznačují, že těleso o hmotnosti 5–10násobku Země pohybující se po výstředné trajektorii daleko za Kuiperovým pásem, ve vzdálenosti 400–800 astronomických jednotek (AU), by svým dlouhodobým gravitačním působením popsané zarovnání způsobit mohlo. A toto „čištění dráhy“ by jej podle podmínek Mezinárodní astronomické unie také opravňovalo k zařazení mezi pravé planety.
Takový objekt by rovněž snadno objasnil přítomnost některých větších planetek na vysoce skloněných orbitách, které je jinak obtížné vysvětlit. Další numerické simulace současně nevylučují, že některé z planetárních zárodků mohly být odstrčeny dál od Slunce a přetrvat dodnes, přestože pravděpodobnost daného scénáře není vysoká. Také proto vědci neočekávají přítomnost víc než jednoho, maximálně dvou těles, jež by mohla řady planet Sluneční soustavy rozšířit.
