Venuše je dnes žhavým světem. V minulosti ale mohla mít oceány, které pokrývaly 90 % jejího povrchu

Přestože se Venuše Zemi v mnoha ohledech podobá, jde o naprosto jiný svět. Je jako zlé dvojče, které se Zemí sdílí téměř stejnou velikost, hustotu i chemické složení, ale rozhodně se tam nedá žít. Je tam takový žár, tlak a množství agresivních chemikálií, že je dokonce velmi obtížné zajistit, aby tam nějakou dobu vydržely robotické sondy.

Vědce už dlouho zajímá, zda byla Venuše vždy takto nehostinná. Některé modely naznačují, že naši sousední planetu kdysi pokrývaly oceány, zatímco jiné tvrdí, že voda zmizela z povrchu Venuše natolik brzy, že po ní dnes nemohly zůstat žádné stopy.

Nový výzkum, jehož výsledky uveřejnil odborný časopis Earth & Planetary Science Letters, přichází s tvrzením, že povrch Venuše možná stále nese geologické jizvy po těchto dávno zaniklých mořích.

Oceánský svět

Povrch Venuše není snadné pozorovat skrz její hustou oblačnost. Většina dostupných údajů pochází od americké sondy Magellan, která kdysi několik let mapovala radarově povrch planety z oběžné dráhy. Tyto snímky odhalily drsnou krajinu utvářenou vulkanickou činností. O tom, že je Venuše vulkanicky velmi aktivním světem, dnes není pochyb. Vědci na ní identifikovali již více než 85 000 vulkanických útvarů.

Richard Ghail z Londýnské univerzity a jeho kolegové se ale domnívají, že by některé struktury považované za vulkanické ve skutečnosti mohly pocházet z oceánů. Pokud by tomu tak bylo, musely by být někdejší oceány opravdu obrovské. Podle odhadů autorů mohla voda kdysi pokrývat přibližně 90 % povrchu Venuše (na Zemi je to dnes asi 71 %) a její objem mohl dosahovat asi 40 % objemu všech pozemských oceánů.

Vědci tvrdí, že tři významné typy geologických útvarů na povrchu Venuše dávají mnohem větší smysl, pokud předpokládáme jejich původ v dávných oceánech. Jsou to rozsáhlé oblasti protkané gigantickými polygonálními vzory, které připomínají jílovité mořské sedimenty na Zemi, pak také obrovské kanály, připomínající podmořské kanály na Zemi, a nakonec vrásové hřbety, které pokrývají nížiny Venuše.

Podle autorů mohou ležet nad mocnými vrstvami soli, jež zůstaly po odpaření dávných oceánů, což opět připomíná situaci na Zemi. Vyjasnit minulost Venuše mohou plánované mise KYTHERA, EnVision a VERITAS, které mají zmapovat povrch Venuše s mnohem větším rozlišením.