Statický zážeh rakety Skylark L.

Obyvatelné zóny cizích planetárních soustav leží blízko mateřských stálic. Nevylučuje silné UV záření tamní existenci života?

Snímky systému ATLAS s objevenou planetkou 2019 LD2.

Sonda zasáhne „Didymoon“ rychlostí 6,6 km/s. Uvolněná energie o ekvivalentu 2,4 t TNT by měla měsíc odchýlit z jeho oběžné dráhy a snížit rychlost rotace kolem planetky.

Galileův primitivní dalekohled

Sestaven v roce: 1610
Zvětšení: 30×

Historicky první dalekohled si nechal 2. října 1608 patentovat holandský optik Hans Lippershey. O rok později jeho poznatky využil známý Ital Galileo Galilei a pomocí zdokonaleného teleskopu, složeného ze spojky a rozptylky, učinil na svou dobu řadu převratných astronomických objevů.

Prvním objektem, na který namířil svůj jednoduchý přístroj, se stal Měsíc. Na základě pozorování stínů vypočítal Galilei výšku hor na jeho povrchu, a spustil tak skutečnou revoluci v astronomii. Sedmého ledna 1610 potom nasměroval vylepšený teleskop s 30násobným zvětšením na Jupiter a spatřil v jeho blízkosti tři malé jasné „hvězdy“: jednu západně od kotoučku planety, zbývající dvě východně a všechny v jedné linii. Následujícího večera našel zmíněnou trojici západně od plynného obra, opět v jedné přímce, a později spatřil ještě čtvrtou „stálici“ – objevil tak první čtyři měsíce Jupitera. 

Dalším cílem Galileova pozorování se stal Saturn a jeho prstence v podobě „skvrn“ po stranách planety, sluneční skvrny a také Venuše, u níž astronom identifikoval střídání fází od úplňku po úzký srpek. Zjistil rovněž, že stříbřitý pás Mléčné dráhy utvářejí hvězdy.

Galaktické záření tvoří hlavně vysokoenergetické protony (85 % až 90 %) a ionty.

Ve výřezu je patrný disk kolem mladé hvězdy AB Aurigae. Blízko středu snímku je patrný zlom ve struktuře disku označovaný jako ‚twist‘ (jasná žlutá barva), o kterém se vědci domnívají, že ukazuje na přítomnost formující se planety.

Příjezd kosmické lodi Crew Dragon na startovací komplex LC-39

Polární záře představují velmi efektní podívanou, přičemž za ni z velké části může magnetické pole Země.

Výtrysky detekované na měsíci Europa v letech 2014 a 2016

Porovnání velikostí některých galaxií.

Gravitační vliv Země je na palubě Mezinárodní vesmírné stanice jen o 11 % nižší než jaký panuje na Zemi. Proč tedy astronauté nepadají?

Hvězdy na nebi opisují během noci různě dlouhé oblouky. V tomto případě se výsledná fotografie skládá ze sekvence dílčích snímků pořízených v průběhu několika hodin.