Magnetar J1818.0-1607 (fialová tečka uprostřed) na složeném rentgenovém a infračerveném snímku.

DuAxel během tréninku

Vizualizace hnědého trpaslíka Luhman 16 B ze souhvězdí Plachet.

Domove, sladký domove

Mléčná dráha tvoří náš domov, což ovšem neznamená, že by nemohla být zajímavá či výjimečná. Zároveň pro nás zůstává docela záhadná, protože ji jako jediný hvězdný ostrov pozorujeme zevnitř. Už jsme například zjistili, že stejně jako galaxie v Andromedě představuje vesmírného kanibala a postupně vyjídá malé satelitní ostrovy v těsném sousedství.

Trpasličí galaxie v našem okolí, které ještě nepozřela, bývají často také velice zajímavé. Například ve středu Velkého Magellanova oblaku, vzdáleného 163 tisíc světelných let, pozorujeme zřetelný náznak galaktické příčky. V blízkosti zmíněného hvězdného ostrova se vyskytuje i řada maličkých trpasličích galaxií, z nichž některé neobsahují prakticky žádné hvězdy, nýbrž jen temnou hmotu. I Velký oblak se nakonec stane „obětí“ Mléčné dráhy, která jeho hmotu pohltí.

Jupiter je sice velkou planetou, ale jeho hmotnost je hluboko pod limitem pro zážeh hvězdné fúze.

Jupiter dnes dosahuje 318násobku hmotnosti Země a představuje největší, nejtěžší i nejstarší planetu naší soustavy.

Australská Murchinsonova radioastronomická observatoř pracuje v oficiálně vyhlášené zóně rádiového klidu s velmi přísným režimem.

Kvadrantidy jsou meteorický roj, jehož radiant se nachází v souhvězdí Pastýře. Maximum tohoto meteorického roje nastává 3. ledna,  aktivní je od 1. ledna do 6. ledna.

Kosmická medúza

V pozemských oceánech se vznáší množství medúz. Někdy se ani nezdají skutečné, vypadají jako prchavé přízraky. A právě taková je i galaxie ESO 137-001 v souhvězdí Jižního trojúhelníku. Na první pohled připomíná mořského žahavce, jenž se ladně proplétá mezi hvězdami v temném oceánu vesmíru.

Jde o spirální galaxii s příčkou, jichž se v kosmu vyskytuje celá řada, včetně Mléčné dráhy. Z této však tryskají proudy hvězd, podobné éterickým chapadlům. Odborníci z NASA říkají, že se zmíněné stálice rodí z prachu a plynu v „chapadlech“ medúzy. Jedná se do jisté míry o záhadu, protože tamní plyn by měl být příliš horký, než aby z něj mohly vznikat hvězdy. 

ESO 137-001 se pohybuje rychlostí asi sedmi milionů kilometrů za hodinu, v kupě galaxií Abell 3627, jejíž součást tvoří. Mezigalaktický plyn v kupě dosahuje teploty kolem 100 milionů stupňů a jeho působením vznikla chapadla medúzy táhnoucí se do vzdálenosti přes 400 tisíc světelných let.

Meteorické roje patří k nejpopulárnějším představením na noční obloze. Ultrarychlé meteoroidy z explozí supernov mezi nimi neuvidíme, ale mohla by je zachytit síť akustických detektorů.

Roztavený prsten GAL-CLUS-022058s