Zajímavosti

Juliane Koepcke v jednom z filmových zpracování příběhu z roku 1976, kde její postavu ztvárnila britská herečka Susan Penhaligonová. Ve výřezu skutečná Juliane Koepcke v roce 2000. (foto: Profimedia)

Dvojice satelitních snímků Landsat ukazuje, jak moc se mezi léty 1997 až 2020 oblast Malediv změnila. 

Svoboda z oceli a kůže

Společnost: Harley-Davidson
Založena: 1903, USA, Milwaukee
Ikony: modely JH „Two-Cam“ (1928), Hydra-Glide (1952), Electra Glide (1965), FX Super Glide (1971)

Motorky Harley-Davidson, které dnes více než co jiného představují synonymum svobodného životního stylu, vznikly vlastně opravdu pro zábavu. Jejich „otcové“ – ve skutečnosti dvacetiletí mladíci a potomci anglických emigrantů Arthur Davidson a William Harley – si prostě chtěli urychlit časté cesty k jezeru. A tak je napadlo přišroubovat k obyčejnému jízdnímu kolu benzinový motor. Svou myšlenku ovšem dále rozpracovávali a již v roce 1903 spatřil světlo světa jejich „stroj číslo jedna“. Dokázal vyvinout rychlost až 60 km/h a jezdil i do kopce. Podnikaví mladíci motorku prodávali za 200 dolarů (asi 112 tisíc korun v dnešních cenách) a zakázky se jen hrnuly. Není divu – ceny automobilů se tehdy pohybovaly v řádech tisíců dolarů. Ocelový orel, symbol jejich nově založené firmy Harley-Davidson (H-D), mohl hrdě vzlétnout. 

Bezstarostná jízda

S trochou nadsázky lze říct, že jejich společnost v následujících desetiletích přežila vše: velkou hospodářskou krizi, období špatné kontroly kvality, finanční propad i konkurenci levnějších a zpočátku dynamičtějších japonských výrobců. Stačila si však přitom připsat hned několik legendárních kousků. Jeden takový vznikl roku 1952 pod označením Hydra Glide: na jeho slávě se pak velkou měrou podílel i film Divoch s Marlonem Brandem v hlavní roli, v němž se záporný hrdina proháněl právě na této „těžké mašině“. V 60. letech se harleye staly doslova reklamou na svobodu, poté co se objevily v kultovním snímku Easy Rider (Bezstarostná jízda). Model FLH Electra Glide (1965) dodnes tvoří zlatý standard amerických motorkářů.  

Ačkoliv firma prošla mnohými krizemi a její motorky byly svého času spojovány s temným podsvětím, nakonec si dokázala místo na trhu udržet. Stále platí, že pro většinu lidí je jakýkoliv „svalnatý“ motocykl prostě „hárlej“ a stejně tak slavná značka evokuje představu chopperu – v obou kategoriích má přitom H-D na všech kontinentech už dlouho silnou konkurenci. Každoročně pak vyjede na silnice na 300 tisíc nových modelů, jejichž základní pořizovací cena se pohybuje v přepočtu kolem čtvrt milionu korun. (foto: Unsplash, CC0)

Kromě roubování se Haji Kalimullah Khan věnuje i šlechtění manga a podařilo se mu vypěstovat vlastní odrůdy.

Největší jedinci zmije gabunské se mohou pochlubit až pěticentimetrovými zuby.

V jaderné elektrárně Hanul v Jižní Koreji je momentálně v provozu 6 tlakovodních reaktorů (PWR) s celkovým instalovaným výkonem 5 881 MW. Dva z těchto reaktorů musely být odstaveny kvůli problémům s přemnoženými salpami.

Starověké podzemí

Kde: Derinkuyu, Turecko
Zajímavost: labyrint má 18 pater a byl propojen tunely s ostatními podzemními městy.

Oblast Kappadokie v dnešním Turecku je pokryta sopečnými usazeninami, které tu před mnoha tisíci lety vychrlily okolní sopky. Místní lidé brzy přišli na to, že si z těchto ztvrdlých usazenin mohou relativně snadno vytesat své domovy či dokonce celé kostely nebo kláštery. Vzniklo tak nespočet skalních, ale také desítky podzemních měst. To nejhlubší se nazývá Derinkuyu, má 18 pater a sahá do hloubky 85 metrů.

Město poskytovalo ochranu před nepřáteli, protože se jeho vchody daly uzavřít masivními kamennými dveřmi. Za nimi mohlo bydlet přes dvacet tisíc lidí. Měli tu vše potřebné k životu – lisy na víno a olej, jídelny, ventilační šachty, stáje, zbrojnice, velké skladovací prostory, modlitebny i hroby. Vodu zde poskytovaly četné studny. Podzemní prostory byly propojeny mnoha schodišti i několikakilometrovými tunely a spojovaly Derinkuyu s jinými podzemními městy. Svítilo se zde olejovými lampami. Dnešní člověk si jen těžko představí, jak se zde žilo. Pravděpodobně zde lidé nesídlili trvale, ale hledali zde útočiště pouze během invazí nepřátel. Od roku 1965 je komplex zpřístupněn pro turisty, kteří si však mohou prohlédnout jen zhruba polovinu všech prostor. (foto: Wikimedia Commons, Ahmet Kaynarpunar, CC BY-SA 3.0)

Jezero Dove lake a hora Cradle mountain patří k největším turistickým atrakcím.

Marathon des Sables to je běžecký Dakar.

Kontroverzní projekt za miliardu dolarů zpočátku budil vášně, dnes z něj ale profituje hlavně alpský originál. (foto: Wikimedia Commons, Hanno Böck, CC0 + chensiyuan, CC BY-SA 4.0)

S domestikací lišek experimentovali ruští vědci v roce 1959 v Novosibirsku – krotké exempláře se jim podařilo ochočit – dalším generacím se následně změnila barva srsti a zkrátil se jim čenich.

<p>Čtyři tisíce let klíčů - o klíči se zmiňuje i Homér ve svém proslulém díle: Odysseova manželka Penelopa měla opatrovat klíč z bronzu a slonoviny.</p>

Kniha knih

Název: Bible
Autoři: židovští kněží a apoštolové
Vznik: 10. století př. n. l. – 100 n. l.

Bible představuje nejčtenější a nejpřekládanější spis na světě a zároveň svatou knihu křesťanství, které je s více než dvěma miliardami věřících nejrozšířenějším světovým náboženstvím. Na jeho základech se vedle antického kulturního dědictví formovala celá západní kultura. Bible však není knihou jedinou, ale tvoří ji celý soubor knih, které vznikaly zhruba 1 100 let, přičemž všechny spojuje téma smlouvy uzavřené mezi Bohem a jeho lidem. Jeden z největších českých znalců Bible Jan Heller poznamenal: „Není to ani historická empirie ani soubor výmyslů, ale záznam zkušeností, které lidé s Bohem učinili.“

V době vzniku „knihy knih“ tvořil polyteismus (víra ve více bohů) základ většiny náboženství. Bible však přišla s jediným Bohem – Hospodinem. Nejednalo se přitom o zcela originální nápad: první doloženou snahou o vytvoření monoteistického kultu byl již pokus faraona Achnatona (vládl v letech 1353–1336 př. n. l.) povýšit na jediné všemocné božstvo slunečního boha Atona. Později se však ukázalo, že víra v jednoho Boha s sebou nese zásadní negativum – nesnášenlivost vůči ostatním věroukám. Dokud bylo na polyteistickém starověkém nebi dost místa pro všechny bohy, vedly se války o cokoliv, jen ne o náboženské vyznání… 

Historie i poetika

Bible sestává ze Starého a Nového zákona, přičemž židé uznávají pouze Starý zákon, křesťané pak oba. Starý zákon obsahuje původní židovské texty a skládá se ze tří částí. Tóra, tedy pět knih Mojžíšových doplněných o knihu Jozue, popisuje stvoření světa, nejstarší dějiny, vznik izraelského národa a příchod do zaslíbené země. Knihy proroků se zaměřují na historii Izraelitů v zaslíbené zemi, vznik a rozvoj království a na proroctví o budoucnosti. Poslední část zahrnuje životopisy, úvahy, poetické texty či pozdější historické texty. 

Starý zákon byl původně napsán převážně v hebrejštině a malá část v aramejštině. V 3. století př. n. l. se dočkal překladu do helénské řečtiny a ve stejném jazyce vznikl mezi lety 50 a 100 n. l. Nový zákon. Jeho hlavním obsahem je zpráva o životě a smrti Ježíše Krista a z větší části ho tvoří čtyři evangelia – Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo. (foto: Unsplash)