Část vnějšího zemského jádra se kolem roku 2010 začala pohybovat opačným směrem než dříve

Hluboko pod zemským povrchem, asi 2 900 kilometrů pod našima nohama, se nachází jedna z nejdůležitějších částí planety – vnější jádro Země. Jde o obrovský oceán roztaveného železa a niklu, který obklopuje pevné vnitřní jádro. Přestože ho nikdy přímo neuvidíme, právě pohyb této žhavé hmoty umožňuje existenci magnetického pole Země. Bez něj by povrch planety bombardovalo mnohem více kosmického záření a život, jak ho známe, by měl jen malou šanci přežít.

Vědci nyní zjistili, že proudění tohoto tekutého kovu se nechová tak stabilně, jak se dlouho předpokládalo. Nová analýza satelitních dat totiž odhalila překvapivou změnu hluboko pod Tichým oceánem: část vnějšího jádra se kolem roku 2010 začala pohybovat opačným směrem než dříve.

Obrat pod Pacifikem

Dlouhodobá měření ukazují, že pevné vnitřní jádro Země rotuje směrem na východ, tedy stejně jako celá planeta. Tekuté vnější jádro se však většinou pohybuje opačně – západním směrem. Právě tato rozsáhlá cirkulace vytváří takzvané geodynamo, mechanismus zodpovědný za vznik zemského magnetického pole.

Nová studie ale ukazuje, že pod oblastí Tichého oceánu došlo k nečekanému obratu. Analýza změn magnetického pole ukázala, že se proudění roztaveného kovu hluboko pod Pacifikem začalo po roce 2010 výrazně přesouvat na východ. Tento neobvyklý pohyb přetrvával přibližně deset let a kolem roku 2020 postupně zeslábl.

Výzkumníci využili archivní data z let 1997 až 2025. Klíčovou roli sehrály zejména evropské družice programu ESA, například mise Swarm sledující změny magnetického pole Země nebo CryoSat-2, určená původně ke studiu polárního ledu. Analýza zahrnovala také starší německou misi CHAMP, dánský satelit Ørsted a data z pozemních observatoří.

Překvapivá dynamika jádra

Objev naznačuje, že rozsáhlé pohyby ve vnějším jádře nejsou zdaleka tak stabilní a předvídatelné, jak geofyzici předpokládali. Podle autorů studie může být vnější jádro ovlivňováno procesy odehrávajícími se ještě hlouběji – uvnitř pevného vnitřního jádra.

Právě tam mohlo dojít ke změnám, které proudění tekutého kovu nepřímo ovlivnily. Přesný mechanismus ale zůstává nejasný. Vědci nyní zkoumají několik možností: mohlo jít jen o krátkodobou anomálii, součást pravidelného cyklu, nebo dokonce o začátek nového stabilního režimu proudění v zemském nitru.

Další sledování bude proto zásadní. Moderní družice dnes dokážou mapovat i velmi jemné změny magnetického pole, a poskytují tak nepřímý pohled do oblastí, kam se lidstvo nikdy nedostane.

Magnetické pole jako štít života

Výzkum zemského jádra není jen akademickou záležitostí. Magnetické pole chrání planetu před proudem nabitých částic ze Slunce i před kosmickým zářením z hlubokého vesmíru. Ovlivňuje fungování družic, navigačních systémů i elektrických sítí.

Pokud se dynamika jádra zásadně mění, může to znamenat, že i magnetické pole Země je proměnlivější a složitější. V minulosti se magnetické póly Země opakovaně přepólovaly a vědci stále přesně nevědí, jak takové procesy probíhají.

Nové výsledky tak otevírají další otázky o tom, jak jsou jednotlivé vrstvy Země vzájemně propojené. Ukazuje se, že planeta není uvnitř zdaleka tak klidná a stabilní, jak se může z pohledu z povrchu zdát.