Příroda

Netypický „překážkářský“ snímek poštolky. Městské prostředí zkrátka vyžaduje i jiný pohyb

Samci většinou dorůstají velikosti 6–8 metrů a hmotnosti přes šest tun. Největší zaznamenaný samec byl 9,8 metrů dlouhý a vážil více než 10 tun. Samičky jsou menším z obou pohlaví (5–7 m, 3–4 tuny). 

V Africe žije 18 druhů ledňáčků, od největšího rybaříka velkého (Megaceryle maxima), který měří 42–46 cm, až po nejmenší ledňáčky na světě. Pro zajímavost můžete na této fotomontáži porovnat velikost rybaříka velkého a ledňáčka malachitového (Alcedo cristata).

Svou ohromující podobu odhaluje Gullfoss přicházejícím návštěvníkům krok za krokem

Plamének skalkový (Clematis marmoraria)

Tento nejmenší plamének byl objeven až v roce 1973. Jedná se o stálezelenou, drobnou rostlinu, která se šíří podzemním kořenujícím oddenkem. Stejně jako ostatní novozélandské druhy plaménků, je i tento dvoudomý.

Rozrůstá se v suti a pro poměrně velké květy, které mají v průměru až 2 cm, se brzy stal oblíbenou skalničkou. Pěstuje se především v Anglii, u nás je vhodný jen pro skalničkové skleníky. Kříží se i s jinými novozélandskými plaménky a takto vzniklé odrůdy se občas objevují v nabídce zahradnických firem.

Výška: 5–10 centimetrů

Barva květu: zelenobílá

Rozšíření: Národní park Kahurangi, severozápadní Nelson, Jižní ostrov Nového Zélandu

Ekologie: vápencové sutě, kary, alpínské louky

Status: ohrožený druh Nového Zélandu

Bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis) poskytuje dobrou představu o tom, jak vypadal živý bandikut běloocasý – jeho menší příbuzný.

Tři zvědaví andělé severních moří.

Po požití imidaklopridu se včely staly vybíravějšími a odmítaly dříve zcela vyhovující rostliny

Dingové jsou často samotáři, ale sdružují se i do smeček

Dlouhozobka svízelová – evropský „kolibřík“

Skalní brána na ostrůvku Ko Khai

Tokající tetřeví kohout v plné kráse.

Jak bude mladá surikata prospívat? To hodně záleží na výběru partnery v nepočetných surikatích komunitách.

Leguán nosorohý (Cyclura cornuta).

Střílení orlů jako škodné zvěře se stalo koníčkem mnohých samozvaných lovců. Jen na Aljašce bylo takto zabito více než 100 000 jedinců