Příroda

Jádro oblasti rozšíření kakadu palmového (Probosciger aterrimus) se omezuje na region Nové Guineje a cíp na severu Austrálie.

Rosomáci jsou stále loveni pro svou kožešinu. Huňatá srst, promaštěná přírodními oleji, totiž dokonale izoluje proti chladu a netvoří se na ní námraza.

Přestože žádný druh rostoucí v Evropě není původní, mahónie se zde běžně pěstují a některé druhy i zplaňují. Rod byl pojmenován na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775–1816). Větve mahónií jsou oblíbeným materiálem ve vazačství, používají se především na věnce a vánoční ozdoby.

Tyto keře jsou blízce příbuzné dřišťálům, k nimž je někteří (zejména američtí) autoři přiřazují. Od dřišťálů se ovšem na první pohled liší zpeřenými listy a květenstvím, které se zakládá na vrcholcích větví. Také nemají na větvích palisty přeměněné v trny. Obrannou funkci u mahónií přebírají ostré hrotité zuby kožovitých listů a jedovatý alkaloid berberin, díky němuž je dřevo keřů žlutě zbarvené.

Funkce opylovačů se u květů mahónií ujímají především včely. Ptáci se zase konzumací modrých, bíle ojíněných bobulí starají o šíření keřů do dalších lokalit. Nezralé plody jsou mírně jedovaté, během zrání však obsah alkaloidu berberidinu výrazně klesá a ptáci mohou plody bez újmy konzumovat.

Málokdy se stává, aby člověk pod hladinou moře viděl tolik langust pohromadě. Tady jimi bylo okolí stoletého vraku doslova přecpáno

Tento upřený pohled zná asi každý majitel psa. Pejsci si ovšem kromě toho dokážou i vybavit, co jejich pánečci dělali.

Čertova studánka na Vyhlídce u Smržovky.

Navzdory tomu, že lesy na tomto a následujícím snímku dělí jen 15 km, jsou rozdíly ve vegetaci i ptačí diverzitě jen stěží přehlédnutelné. Během třídenního průzkumu na každé z lokalit nám horský les v rezervaci Wayqecha (na tomto snímku) odhalil 95 a blahovičníková plantáž u obce Paucartambo (další fotografie) 22 druhů ptáků.

Takto rozkvetlé byly ovocné stromy v horských oázách v polovině února.

Slepci na zemi působí neohrabaně, ale životu pod zemí jsou skvěle přizpůsobeni. Na rozdíl od svých krtčích „kolegů“ nemají žádné viditelné oči.

Jednoho dne jdu na zahradě okolo mé oblíbené růže a vidím, že její listy jsou pravidelně okousané. Prohlédnu je ze všech stran, předpokládám, že někde najdu viníka – housenku. Ale nikde nic. To je divné… Druhý den jsou na tom listy ještě hůř. Tuhle záhadu musím vyřešit. Sednu si opodál, fotoaparát mám samozřejmě po ruce. Čekám…

Shetlandy jsou zajímavé nejen díky své fauně a flóře. Návštěvníky okouzlí také nádherné pobřežní scenérie, i když modrá obloha není pro shetlandské počasí zrovna typická.

Mravenec nakažený houbou Ophiocordyceps unilateralis, která vyrůstá z jeho zátylku. Oproti skutečnosti je obraz otočený o 180°.

Vodopády Minnehaha ve stejnojmenném přírodním parku amerického státu Minneapolis. V zimě se návštěvníkům tohoto místa nabízí jedna atrakce navíc – vlézt za zmrzlou vodní stěnu a dostat se tak pod vodopád. Světlo pronikající ledem dodává místu až neskutečnou atmosféru.

Když Dian Fosseyová zkoumala horské gorily, byly jejich tlupy mnohem menší než dnes a byl v nich jediný samec. Větší početnost v rámci gorilích tlup je dnes možnou příčinou zvýšené agresivity vůči cizím jedincům.

Škála teplot je podstatně širší na souši než ve vodě. V prostředích od třeskutých mrazů na vrcholcích Himálaje po polední výheň pouští měl život pestré podmínky pro svůj rozkvět. Na záběru je pouštní oáza v Maroku