Příroda

Některé druhy modrásků by měly bez péče mravenců jen mizivou šanci na dokončení vývoje. Například z housenek modráska Glaucopsyche lygdamus (ve výřezu) dokončí bez přispění mravenců vývoj jen desetina ve srovnání s housenkami, o které mravenci pečují.

Zmije útočná v obranném postoji. Při lovu vysunuje jazyk přes mírnou terénní vlnu, aby na něj nalákala nic netušící žábu.

Rohy samců jsou výrazně delší a masivnější.

Vlhy pestré (Merops apiaster) patří k nejvzácnějším ptačím návštěvníkům na jihu Moravy.

Čarokrásní otakárci

V naší přírodě se můžete setkat se dvěma opravdovými klenoty: otakárkem fenyklovým a otakárkem ovocným. Je potěšitelné, že zatímco v nedávno minulých časech byl jejich výskyt velmi vzácný, v posledních letech se s nimi můžete setkat častěji. Přestože se v literatuře dočtete, že otakárek ovocný je v našich krajích vzácnější než fenyklový, moje osobní zkušenost to nepotvrzuje: ovocného vídám mnohonásobně častěji.

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) připomíná krasavce z tropů. Od ovocného se liší kresbou na křídlech, sytější základní barvou (béžovou až žlutou), červenými oky a kratšími ostruhami. I tento motýl je skvělým letcem, oddávajícím se hilltoppingu. Je dvougenerační, v nejteplejších oblastech jižní Moravy až třígenerační. Dospělci létají od konce dubna do září. Housenky se živí na miříkovitých rostlinách – např. na mrkvi, kopru, kmínu, fenyklu, bedrníku atd.

Dospělí jedinci sasanky Nematostella vectensis i s vajíčky. V některých oblastech ovšem tento druh spoléhá výhradně na nepohlavní rozmnožování.

Dužnatý míšek (epimatium), který obaluje semena, je jedinou částí stromu, jež není prudce jedovatá. Epimatiem se živí řada živočichů.

Faetoni musí být při návratu na hnízdo, skryté často pod kaktusy a ostnatým keřem, velmi opatrní. Pokus o přistání několikrát opakují

Když jde do tuhého, dokáže jinak pomalý lenochod v korunách stromů lézt i rychlostí tří kilometrů za hodinu.

Obrovskou kalderou „dřímající“ sopky Haleakaly prochází desítky kilometrů turistických cest. Dno kráteru sopky svou bezútěšností místy připomíná měsíční krajinu. Proto zde také pobývali američtí astronauti Apolla 11 před svou misí na Měsíc.

Náhodné setkání s právě narozenými srnčaty

Škrábání nemusí být jen reakcí na svědění. V případě, že je spouštěcím mechanismem stres, může zafungovat jako tlumič agresivity a snížit pravděpodobnost konfliktu

Takto nějak pravděpodobně vypadali králové druhohorní oblohy azhdarchidi. Největší známý z nich, nazvaný Quetzalcoatlus, měl patnáctimetrové rozpětí křídel.

Trpělivost lvích lovců

Lvi během dne spí a loví buď v noci, nebo brzy ráno. Když se ale naskytne vhodná příležitost, nemají problém pustit se do lovu klidně uprostřed dne. Jejich nejoblíbenější obětí jsou antilopy, gazely a zebry. Vyhlédnutá kořist je však většinou rychlejší než predátoři, takže lvi se připlíží na co nejbližší vzdálenost a vyrážejí na (v ideálním případě) nic netušící oběti. Dvě věci hrají v prospěch lvů. Jednak fakt, že se dokážou skutečně výborně skrývat a trpělivě přibližovat až do posledního okamžiku. Za druhé se dá říct, že lovení býložravci jsou sice rychlí, ale nejsou natolik bystří, aby je mazaný lovec neošálil. V tomto případě byla poklidně se pasoucí zebra skolena dřív, než se stačila skutečně rozběhnout.

Na slovo vzatý stopař

Když se řekne stopař, každý si hned vybaví mysliveckého psa. O schopnostech psího čichu skutečně nelze ani v nejmenším pochybovat. Psi, které využívá policie nebo kontrola na letištích, mají fantasticky vyvinutou schopnost vyhledávat drogy nebo bomby a překonávají v tomto ohledu jakékoliv dosud vyvinuté přístroje. Někteří psi dokonce dokážou sledovat stopu člověka, jehož pach zachytili před třemi dny – přestože mezitím procházel rušnými ulicemi a obchodními centry! Tvrdí se, že někteří psi dokonce umí „ucítit“ jistý druh rakoviny a jsou v tomto ohledu úspěšnější než sofistikované lékařské přístroje.

Ze psů disponuje nejlepším čichem bloodhound, který má zhruba čtyřicetkrát více čichových receptorů než člověk. Přesto ani on nemůže konkurovat medvědům, například největší současné šelmě medvědovi lednímu (Ursus maritimus). Medvědi totiž dokážou vyčenichat i tuleně pohřbeného pod metrovou vrstvou sněhu ve více než kilometrové vzdálenosti.