Příroda

Pouze pelikán australský mívá ještě delší zobák než pelikán kadeřavý

Barvy jako varování

Drobné žabky žijící v pralesích Jižní Ameriky jsou klasickým příkladem živočichů, kteří výrazným zbarvením upozorňují na svou nebezpečnost. Tito pestří obojživelníci z čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae) vylučují pokožkou jed, jímž jihoameričtí indiáni potírali hroty šípů. Míra toxicity jedu se však u jednotlivých druhů i populací výrazně liší a ukázalo se, že jen čtyři ze 175 druhů pralesniček používali indiáni jako zdroj jedovaté substance. Na fotografii je pralesnička amazonská (Ranitomeya amazonica), která se vyskytuje ve více barevných formách – na nohou a spodní části těla je síťová kresba kombinovaná z modré, šedé nebo zelené a černé. Horní část těla a hlava jsou buď pruhovaně oranžové, nebo červené.

Mladá araukárie se sopkou Llaima v pozadí

Migrace monarchů na pobřeží Kalifornie.

Konce roztažených perutí kondora andského od sebe mohou být až 3,2 metru daleko.

Relativně pomalejší běh kompenzují dhoulové při lovu dokonalou organizací a vitalitou.
Divoký dhoul fotografovaný v tygří rezervaci Pench ve střední Indii.

Květy podražců připomínají masožravky, za něž jsou tyto rostliny někdy omylem pokládány. Květy vyrůstají většinou jednotlivě a jsou souměrné – tři okvětní lístky zcela srůstají v trubku, která je ve spodní části baňkovitě rozšířená. V horní části se vytváří límec, který buď kryje květ před deštěm podobně jako víčka láčkovek, nebo je zvětšený a nápadně zbarvený a láká hmyz.

Tvarem, barvou i vůní jsou květy často podobné mršinám nebo exkrementům, což je pro hmyz další pobídka k navštívení. Květy fungují jako pasti – hmyz, který vleze dovnitř, je uvězněn uvnitř baňky, dokud nedojde k opylení. Ven se nemůže dostat kvůli nazpět ohnutým tuhým chlupům, jimiž je obvykle porostlý celý vnitřek trubky. Nejvíce jich bývá u ústí do baňky. Po opylení chlupy rychle uvadnou a uvolní cestu ven. Hmyz může past snadněji opustit i díky změně polohy (sklopení) opyleného květu.

Podražce jsou značně jedovaté a místně byly využívány i jako léčivky. I když většina druhů podražců (cca 300) jsou dřevnatějící liány, v Evropě se jedná především o byliny se ztloustlým oddenkem nebo kořenem. Liánovité dřevité druhy jsou mezi nimi pouze dva.

Všudypřítomní zubatci

Aligátoři severoameričtí (Alligator mississippiensis) jsou početnými obyvateli Everglades a můžete je zde vidět, jak polehávají v okolních magrovech, nebo tiše kloužou vodou. V někdejším neodvodněném Everglades byli aligátoři ještě mnohem hojnější, ale i jejich současná populace patří k největším na světě a ovlivňuje většinu zdejšího života pod vodní hladinou. Na fotce skupina aligátorů během období sucha.

Ussurijští tygři mají velmi široké tlapy, což jim usnadňuje pohyb po sněhu.

Cvrčci mají sice dva páry křídel, ale nelétají. Díky speciálně uzpůsobenému třetímu páru nohou jsou ovšem skvělí skokani. Ve výřezu křeček polní (Cricetus cricetus) v ostražitém vyčkávavém postoji.

Jantary skrývají hojné uzavřeniny – nejčastěji hmyzu. Na fotografii vidíte jantar okolí Baltského moře s pozůstatkem komára.

Idylicky průzračná voda jezera, které je podle objemu vody desátým největším jezerem světa.

Pocházejí zabavené sloní kly z nedávno uloveného zvířete? Na to dá odpověď metoda zjišťující množství radiouhlíku v dané tkáni.

Část sloního stáda. Možná právě od potyčky se stromem má největší slon v popředí snímku zlomený jeden kel.

Dobře vyvinuté zadní končetiny sloužily klokanomyším ke skákání.