Trofeje neviditelných lovců: Co ulovily fotopasti v české přírodě

Sněhurka

Shoda okolností, náhoda nebo štěstí? Možná mi to nebudete věřit, ale tahle fotka vznikla na jaře, konkrétně 26. dubna 2017. Pár hodin před tím a téměř den poté nebyla na stejném místě ani vločka sněhu! Vím to, protože jsem měl na kartě kolem tří set padesáti záběrů aktivních myší – před i po zachycení této rysí samice, která přivedla na svět již několik koťat, ale na svém izolovaném území je bohužel jen pomyslnou jehlou v kupce sena.

Když jsem snímky procházel a na prakticky všech viděl jen myši, začal jsem po prohlédnutí asi půlky záběrů ztrácet nervy a chystal jsem se nemilosrdně smazat celou „várku“. Naštěstí mě uhodilo do očí několik obrázků s bílou pokrývkou namísto zmoklého listí. Od té doby jsem už nevymazal ani jednu fotku, aniž bych se na ni napřed podíval ve zvětšeném náhledu. (foto: Vladimír Čech ml. - se souhlsem k publikování)

Výsledek navzdory omylům

Už mnohokrát se mi stalo, že jsem při instalaci fotopasti zapomněl na nějakou základní věc a za dva týdny jsem se divil, proč jsou fotky tak rozmazané. Buď jsem zapomněl manuálně předostřit nebo jsem po finálním maskování nevědomky sáhnul na ostřící kroužek… Přes všechna zaváhání, technické nedokonalosti nebo jiné nevyzpytatelné zásahy je pro mě tato technika fotografování tak trochu drogou, které se nechci vzdát. Mimo jiné proto, že se občas opravdu něco povede, jako třeba tento záběr rodinky divokých prasat. (foto: Vladimír Čech ml. - se souhlsem k publikování)

Zlodějka

Jednu zimu jsem dostal echo o čerstvém „strhu“ mladé srny s možností umístit na místo činu jednu z pastiček. Nabídky jsem samozřejmě s radostí využil, přestože lokalita nebyla v tomto období nijak snadno dostupná. Na první pohled šlo o úlovek rysa a já doufal, že se v následujících dnech ke kořisti vrátí. K mému zklamání se o pár dní později ukázalo, že se právoplatný majitel srnčího už nevrátil. Jiný predátor, a to kuna lesní, se ovšem na kořisti přišel přiživit hned několikrát. (foto: Vladimír Čech ml. - se souhlsem k publikování)

Rys ostrovid

Jsem si vědom, že to bude znít dost pateticky, ale tímhle snímkem jsem si splnil obrovský sen. Je to můj vůbec první (a myslím si, že i celkově v ČR první) snímek divokého rysa ve vysokém rozlišení, pořízený za takovýchto unikátních podmínek. Na fotografii je mladý kocour, kterého jsem později identifikoval s přispěním organizace ALKA Wildlife, jež se monitoringem velkých šelem u nás dlouhodobě zabývá. Záběr je pořízen na konci období říje a kocour na něm právě označkoval jednu ze svých oblíbených skalek, aby tak dal na vědomí případným zájemkyním, že je přítomen a připraven. Pro mne je to zároveň okamžik, kdy se štěstí konečně unavilo… (foto: Vladimír Čech ml. - se souhlsem k publikování)