Revue

Robotičtí recepční v hotelu Henn na.

Neodolnějším vytrvalcem extrémního závodu se stal Ilja Pesterev, který se zastavil na metě 39 kilometrů.

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Nano Salguero a Dr. Paul Lada

Konec žvýkaček

Kde: Singapur

Každému z nás se asi někdy přilepila na podrážku žvýkačka, pohozená na zemi. V Singapuru však tento druh vandalismu dosáhl takové míry, že byly chodníky nevyčistitelné a oblíbená cukrovinka dokonce ohrožovala tamní metro: kvůli zalepeným senzorům se nezavíraly dveře. Místní vláda proto roku 1992 vyhlásila zákaz importu a výroby žvýkaček. Za samotné žvýkání vás nikdo nezatkne, zkuste ale „odpad“ vyplivnout mimo koš a čeká vás pokuta až 12 000 korun. V roce 2004 vláda sice zlegalizovala nikotinové a dentální žvýkačky, stále vám je ale musí předepsat lékař a prodávají se pouze na vyhraněných místech.

Královna Marie Antoinetta se pro mnohé stala symbolem nejen královské moci, ale také okázalosti, přepychu a marnivosti. Dcera Marie Terezie milovala plesy, večírky a bohatství. A přímo zbožňovala šperky.

Jednáte pomalu!

freska Ježíše
kde: Španělsko | kdy: 2012

Freska Ecce homo, kterou v kostelíku nedaleko španělské Zaragozy před více než sto lety vytvořil Elías García Martínez, postupně „opadávala“ vinou vlhkosti. Ministerstvo kultury ji sice hodlalo nechat zrestaurovat, ale v porovnání s tamní důchodkyní Cecilií Giménezovou jednalo příliš pomalu: Vitální osmdesátnice vzala dílo do vlastních rukou a pohřbila historickou malbu pod nánosy nové barvy. Výsledek jejího snažení připomíná mazanici malého dítěte, které si hraje s pastelkami. Památku sice původně čekala oprava, ale z poničeného Ježíše se stala internetová senzace a do města kvůli němu proudí davy turistů – takže zatím zůstává ve zbídačeném stavu.