Psík mývalovitý: Roztomilý vetřelec z Asie i všežravá pohroma

24.07.2017 - Jaroslav Monte Kvasnica

Nenápadný, ale pohledný a roztomilý psík mývalovitý má domovinu na Dálném východě. Umí se však aklimatizovat takřka všude. Pro domorodé zvířecí obyvatele dokáže být všežravou pohromou

Klamavý vzhled -<p>Psík mývalovitý svým vzezřením připomíná spíše mývala než psa. Dříve se mu proto u nás říkalo mývalovec kuní</p>
Klamavý vzhled -

Psík mývalovitý svým vzezřením připomíná spíše mývala než psa. Dříve se mu proto u nás říkalo mývalovec kuní


Reklama

Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) pochází z Dálného východu, žije v Mandžusku, v Číně, v Koreji a v Poamuří. Kvůli své krásné kožešině byl však dříve vysazován lidmi i na jiných místech. Již před pěti stoletími tak dorazil do Japonska a později – za éry bývalého Sovětského svazu – byl horlivě vysazován i v evropské části tohoto komunistického impéria.

Metla i maskot

Dříve byl u nás označován jako mývalovec kuní a je pravda, že tato psovitá šelma svým vzezřením skutečně připomíná spíše mývala než psa. Rovněž velikostí se mývalovi podobá. Jde o nenáročný druh s dobrými reprodukčními schopnostmi, což mu – jako biologickému vetřelci – vložilo do tlapek esa zaručující výhru v přežití. V současnosti se proto jen ve Finsku vyskytuje 45 000 těchto skrytě žijících šelmiček. Značné počty zde přežívají i navzdory tomu, že v zemi tisíce jezer stále platí pravidlo, že „mrtvý psík je dobrý psík“.

TIP: Stateční a hašteřiví šakali čabrakoví si troufnou i na nosorožce

Ve Skandinávii se tedy psík mývalovitý již cítí jako doma. Ve své nenápadné, ale prozatím neochvějné expanzi vytrvale postupuje na západ. Osídlil Polsko, Slovensko, Českou republiku a přes Německo a Švýcarsko již doputoval dokonce do Holandska. Je proto právem považován za invazní druh a v Evropě je myslivci horlivě loven jako škodná. Naproti tomu v Japonsku vstoupil do legend jako Tanuki – šibalský tvor, který přináší lidem štěstí. Tanuki zaplňuje oblíbené dětské komiksy i zbožňované animované seriály. Poněvadž v Japonsku se těší nejen ochraně, ale i všeobecné oblibě, podařilo se mu úspěšně „kolonizovat“ i městské džungle japonských gigantických velkoměst, kde shání potravu u kontejnerů s odpadky.

„Nevybíravý“ strávník

Stavba těla asijského „nájezdníka“ vykazuje mnoho původních vývojových znaků, které měli předkové současných psovitých šelem. Na rozdíl od jiných psovitých ovšem psík mývalovitý výborně šplhá po stromech. V jeho krátké tlamičce najdeme čtyřiačtyřicet zubů, tedy právě tolik, kolik měly vymřelé psovité šelmy. Jeho stoličky mají široké korunky, což svědčí o faktu, že dává přednost smíšené potravě.

Díky potravní přizpůsobivosti prakticky nikdy nestrádá. Živí se žábami nebo leklými rybami a v mělké vodě dokáže chytat i živé rybky. Spokojí se ovšem i se slimáky, hmyzem, s nalezenými mršinami, ptačími holátky, vajíčky a menšími savci. Podstatnou část jeho jídelníčku zejména na podzim tvoří různé lesní plody. Jestliže má možnost, nezřízeně hoduje na zrající kukuřici, kterou naprosto zbožňuje. Aktivní je zejména v noci, den přečkává v dutině stromu či v jiném vhodném úkrytu. Jako jediný z šelem psovitých v zimním období hibernuje – upadá do nehlubokého zimního spánku podobně jako například jezevec lesní.

Velmi živý mrtvý

Nejoblíbenějším životním prostředím nenáročné psovité šelmy jsou bažinaté lesní porosty a křovinami zarostlé lokality na březích vodních toků v říčních údolích. Tady se v březnu a dubnu mezi zástupci obou pohlaví odehrává období lásky. Po zhruba dvouměsíční březosti vrhne samice v noře 4–12 mláďat. Byl ovšem zaznamenán i rekordní vrh patnácti mláďat. Psíci si nory sami nevyhrabávají, ale využívají dutiny stromů a jiné přirozené úkryty. Jsou vděčni za opuštěné liščí a jezevčí brlohy, i když podobně jako ondatra pižmová si případně umí postavit „hrady“ z rákosí.

Otec se o rodinku celou dobu pečlivě a obětavě stará a přináší k rodinnému brlohu potravu. Když mláďata v již deseti měsících dospívají, opouštějí rodiče a hledají si vlastní teritorium. Od stáří jednoho roku se už mohou sama rozmnožovat. Podle dosavadních zoologických pozorování se psíci v přírodě dožívají průměrného věku kolem pěti let. V zajetí se však dočkávají věku 10–15 let, což buď znamená, že jim „životní chvat“ podstatně krátí možnost dožít se „spokojeného stáří“, nebo je prostě v přírodě zjištěný průměrný věk potřeba brát s rezervou. Podobně jako jihoamerický pes pampový (Pseudalopex gymnocercus) si vyvinul taktiku, která mu pomáhá uchovat si život co nejdéle. V případě ohrožení dokáže dělat mrtvého.

Sympatie stranou

Psík mývalový žije skrytě místy i v České republice, a to zejména v říčních údolích a v rybničnatých oblastech. Ze svého teritoria dokáže kupodivu vystrnadit i na pohled silnější jezevce a lišky. U nás nemá kromě člověka prakticky žádného přirozeného nepřítele.

Bohužel je potřeba konstatovat, že tento jinak určitě pohledný a sympatický živočich, představuje pro původní faunu značnou hrozbu. Rovněž bylo zjištěno, že může přenášet prašivinu. Proto je myslivci horlivě loven. Čeští myslivci dokonce s oblibou tvrdí, že psík mývalovitý je příčinou úbytku zajíců, bažantů a koroptví, což je ovšem tvrzení značně přehnané a vysvětlení klesajících stavů je nutné hledat úplně jinde. Škody, které psík mývalovitý působí, jsou určitě mnohonásobně menší, než ty, jež páchá další zavlečený vetřelec – norek americký (Neovison vison). Přesto je však třeba mít na zřeteli, že jde o živočicha, který do evropské přírody v podstatě nepatří.


Rodný list psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides)

Řád: Šelmy (Carnivora)
Čeleď: Psovití (Canidae)
Popis: Má statné zavalité tělo na krátkých nohách. Oplývá bohatou, šedočerně zbarvenou srstí (v chovech v zajetí je jeho srst proměnlivá, a může být i zcela sněhobílá), která byla a je mezi lovci kožešinové zvěře vysoce ceněna. Na hlavě má výraznou černobílou masku, břicho má žlutohnědé, nohy tmavě až černě zbarvené, stejně jako ocas.
Velikost: V létě dosahuje hmotnosti 4–6 kilogramů, před zimním obdobím však až 10 kilogramů. Před zimou tedy zvyšuje svoji hmotnost až o 50 %. Délka těla 55–67 cm, ocas 15–22 cm.
Prostředí: Bažinaté a podmáčené lesy, říční údolí, rybničnaté a jezerní oblasti.
Březost: 60–65 dní
Počet mláďat: 4–12, maximální zaznamenaný počet 15
Starost o mláďata: O vrh se starají oba rodiče.
Potrava: Obojživelníci, ryby, mršiny, plži, drobní savci, ptačí holátka, vejce, hmyz, lesní plody.
Formace: Proměnlivá – některá zvířata žijí samotářsky, jiná v párech.
Průměrný věk: V přírodě dosud neprozkoumán, předpokládá se, že kolem pěti let. V zajetí se dožívá 10–15 let.
Kuriozity: V případě ohrožení dokáže předstírat mrtvého. Jako jediná psovitá šelma umí dobře šplhat po stromech a rovněž jako jediný psovitý upadá do nehlubokého zimního spánku.

  • Zdroj textu:

    Příroda 7-8/2011

  • Zdroj fotografií: Jaroslav Vogeltanz

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lukulské hody movitých Římanů na mozaice z 3. století.

Zajímavosti

Milující srdce přírody | Jim Picôt

Celkový vítěz - žralok plující v hejnu lososů.

Revue

Dávný Mars před 4 miliardami let mohla z části pokrývat voda

Vesmír

Robotický koala vylepšený koalí močí a trusem pátrá po tom, zda mají krávy sklony ušlapat koaly, když se ocitnou na zemi.

Věda
Historie

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907