Elegáni se silným žaludkem: Albatros stěhovavý, sup moří a oceánů
Albatrosi stěhovaví dosahují rozpětí křídel až čtyř metrů a hmotnosti okolo dvanácti kilogramů. Vynikají krásou a elegancí a obsah jejich žaludku často vypadá jako odpad z popelnice. I v tom jsou výjimeční.
Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) je největší současný mořský pták. Velký organismus potřebuje dostatečný přísun potravy, kterou si albatrosi obstarávají z několika zdrojů. Základ jejich jídelníčku tvoří sépie, které loví v nevelké hloubce nebo přímo na mořské hladině. Příležitostně se zaměřují i na ryby. Nedávno se za pomoci lehoučkých miniaturních kamer, které vědci připevnili ptákům na temeno hlavy, ukázalo, že často doprovázejí hejna kosatek dravých a loví živočichy vyhnané obřími kytovci z větších hloubek k hladině. Albatros stěhovavý není ovšem zdaleka jen lovec, ale také celkem nevybíravý mrchožrout.
Letový mistr a velký jedlík
Ani se širokou paletou stravovacích možností nemá albatros jistotu, že pokaždé sežene dost potravy. Naopak, často nalétá stovky kilometrů, aniž by spolkl jediné sousto. K tak nejistému živobytí je však dokonale přizpůsoben. Je mistrem klouzavého letu, při kterém dlouhé hodiny nemávne křídlem. Maximálně využívá vzdušné proudy a v průměru ztratí metr výšky při překonání dvacet metrů.
Další adaptací na krajně nejistý přísun potravy je výkonný trávicí trakt. Do prostorného žaludku o objemu kolem čtyř litrů dokáže albatros nacpat přes tři kilogramy potravy. I takto „naložen“ musí být ovšem záhy po nasycení znovu schopen letu v náročných podmínkách. Významnou evoluční vymožeností je proto pro něj intenzivní trávení, kterým dokáže ze spolykané potravy vyždímat maximum živin a energie. Díky rychlému a efektivnímu zpracování potravy se albatrosovi brzy po naplnění žaludku zase „odlehčí“ a pták může pokračovat v toulkách mořskými dálavami.
Vždy připraveni
Francouzští vědci studovali albatrosy stěhovavé na Crozetově souostroví v jižní části Indického oceánu. Vybrali si ptáky přilétající hnízdit na ostrov Possession. Albatrosy odchytili na hnízdě a ptákům vpravili do žaludku miniaturní sondu pro měření teploty a kyselosti. Zároveň jim na peří přilepili miniaturní přístroj zaznamenávající souřadnice GPS. Po určité době albatrosa opět odchytili a získali od něj přístroje s uloženými daty z měření. Přístroj pro GPS jednoduše odlepili z peří, sondy získali výplachem žaludku.
Výsledky výzkumu zveřejněné ve vědeckém časopise PLOS ONE ukazují, že se albatrosi vydávali z ostrova Possession na toulky, které trvaly od tří dnů do tří týdnů. Nalétali přitom od 500 do 4 500 kilometrů. Po většinu této doby měli žaludky připravené na přísun potravy. Kyselost v žaludku dosahovala běžně hodnot pH 1,5 a občas klesala až na 0,5. To už jsou v živočišné říši skutečně extrémní hodnoty.
Supové moří
Množství zhltnuté potravy vědci určili podle poklesu teploty v žaludku. Čím větší bylo spolknuté sousto, tím výraznější a déle trvající ochlazení žaludku následovalo. Potrava neutralizovala i kyselinu v žaludku. Hodnoty pH stouply až na 5 a původní kyselost se obnovila teprve po několika hodinách. To byla zřejmě i doba, po kterou ptačí žaludek zpracovával potravu. Ptáci tuto dobu často tráví na mořské hladině. Pro let jsou příliš těžcí.
Podmínky trávení albatrosů snesou srovnání jen s vyhlášenými mrchožrouty, jako jsou například supi. U těch klesá pH v žaludku také k hodnotám kolem 1. Tučňáci, kteří sice loví potravu v moři, ale nekonzumují mršiny, mají žaludek méně kyselý. Albatrosy tedy můžeme bez uzardění označit za „supy moří“.
Prostřený stůl a další otázky
Přirozené dispozice trávicího traktu albatrosů dovolují těmto ptákům těžit z velmi intenzivního rybolovu, který na mnoha místech přechází v bezohledné drancování moře. Řada lodí zpracovává úlovek na palubě a odpad ze zpracovaných ryb vyhazují posádky do moře. Rybářské flotily devastují populace ryb a dalších mořských živočichů, kteří pak chybí v potravních řetězcích. Na nedostatek ryb doplácejí například některé populace kosatek dravých. Velké množství odpadu se nabízí jako potrava pro živočichy, kteří ho dokážou strávit, ale takových tvorů v moři moc není. Přední místo mezi těmito „metaři moří“ patří bezesporu albatrosům. Pro ně představuje odpad z rybářských lodí stabilní a vydatný zdroj živin. V hejnech mořských ptáků, kteří se na vyhazovaný odpad slétají, hrají albatrosi prim. Vděčí za to nejen schopnosti zpracovat tuto netradiční potravu, ale také své velikosti, síle a v neposlední řadě i agresivitě, s jakou útočí na konkurenty z řad menších druhů mořských ptáků.
Odpad z rybářských lodí zaujímá v jídelníčku albatrosů stále významnější místo. Zatím ale není jasné, jestli to jde ptákům k duhu nebo má rybářský odpad na jejich zdraví, plodnost či životaschopnost i nežádoucí účinky. Výzkum „supů moří“ tak má před sebou ještě celou řadu nerozřešených otázek.
