Věrný blázen s tvrdou hlavou: Terej bílý je největším mořským ptákem Evropy

30.07.2021 - David Hainall

Terej bílý je největším mořským ptákem Evropy, ale pozornost si nezaslouží jen kvůli velikosti. Za pozornost stojí jeho partnerská věrnost, způsob vylučování soli a především zdánlivě sebevražedné střemhlavé lety k mořské hladině

<p>Terej bílý obývá převážně pobřežní vody severního Atlantiku a Tichého oceánu. Pro nás je jedním z nejlepších míst, kde jej můžeme pozorovat, malý německý ostrov Helgoland v Severním moři.</p>

Terej bílý obývá převážně pobřežní vody severního Atlantiku a Tichého oceánu. Pro nás je jedním z nejlepších míst, kde jej můžeme pozorovat, malý německý ostrov Helgoland v Severním moři.


Reklama

Terej bílý (Morus bassanus) je vynikající a elegantní letec, který obývá severní Atlantik a Tichý oceán. Zdržuje se převážně poblíž pobřeží a při lovu se řítí k hladině zdánlivě sebevražednou rychlostí. Pod vodu zajíždí jako torpédo, ale když se vynoří zpátky na vzduch, nemá v zobáku nic… 

Nepochopený blázen 

První vědec, který pozoroval a popsal tohoto dnes vcelku běžného mořského opeřence, byl v roce 1758 Carl Linné. Všestranný znalec a milovník přírody obdobně pojmenoval také velké množství jiných zvířat i rostlin. Dodnes tak u nich v odborných publikacích najdete nejen rok, kdy byl daný živočich (případně květina) pokřtěn, ale rovněž jméno tohoto otce botanické a zoologické systematické nomenklatury v latinské formě Linnaeus. Původní latinský název tereje bílého zněl ovšem Sula bassana a teprve později byl změněn na Morus bassanus

Za změnou stála snaha udělat v pojmenování jednotlivých ptáků pořádek a zařadit je do skupin, do nichž opravdu patří a částečně francouzští rybáři, kteří tereje pozorovali ve 30. letech minulého století poblíž bretaňských břehů. Nedokázali pochopit, proč se s takovým nasazením střemhlav vrhá z výšky do vody a potápí se pod hladinu, když má po vynoření prázdný zobák. Dali mu proto podle svého přesvědčení přiléhavé jméno „Fou do Bassan“„Blázen z Bassanu“, což odpovídá jeho současnému latinskému pojmenování. Rybáři ovšem v té době netušili, že vysmívaný „blázen“ polyká potravu ještě pod vodou. O ve skutečnosti mimořádně zdatném lovci si mysleli, že je jen extrémně nešikovný a lovit neumí.

Tvrdá hlava a věčná rýma

Terej je zdatný pták s hydrodynamickým tělem a silnýma nohama opatřenýma plovacími blánami. I když bývá považován za excelentního letce, zdržuje se spíš u pobřeží. Vyniká ostrým zrakem, a když spatří ve vodě svou oblíbenou kořist, kterou obvykle představují ryby a hlavonožci, vrhá se střemhlav dolů i z výšky 30 metrů a hladinu protíná rychlostí až skoro sto kilometrů v hodině.

Náraz jeho těla na hladinu vytvoří rázovou vlnu, která sama o sobě omráčí ryby a hlavonožce v okolí. Nutně tedy člověka musí napadnout, jak on sám může takovou ránu přežít. Příroda obdařila tereje velmi pevným zobákem a tvrdou lebkou. Navíc tito ptáci ani nemají nozdry, které jsou zarostlé kostěnými přepážkami. Pod vodou jim tak voda nevnikne do hlavových dutin. 

Potřeba potápění a lovu pod vodou a absence sladké vody v pitném režimu vede u těchto ptáků k silnému přesolení organismu. Vyvinuly se proto u nich nadočnicové solné žlázy, které vylučují koncentrovaný solný roztok. Slaná tekutina se dostává do dutiny ústní a odkapává ze zobáku. Vypadá to tedy, že terejové mají permanentní rýmu. Tímto způsobem se však zbavují soli, která se do jejich těla dostává při konzumaci ryb a hlavonožců a při pití mořské vody. 

Spolupráce a věrnost 

Rozpětí křídel dospělého tereje dosahuje až 180 cm, což mu umožňuje vytrvalé plachtění nad mořskou hladinou, při němž vyhlíží potencionální kořist. Velikost křídel však tyto ptáky i omezuje, protože neumí vzlétnout z rovného povrchu. Naopak ale dokážou skvěle využívat vzdušných proudů. 

Terejové hnízdí v početných koloniích a rodiče se o ně vzorně starají. Snůška obsahuje obvykle jediné vejce, na kterém střídavě sedí oba partneři. Na rozdíl od jiných ptáků využívají k udržování optimální teploty pro vývoj vejce své nohy. Roztaženými plovacími blánami zakrývají nejprve vejce a později i potomka a chrání jej tak před nepřízní počasí. 

TIP: Opeření potápěči: Buřňáci jsou akrobati vzduchu i vody

Zhruba po čtyřiceti pěti dnech opouštějí mláďata hnízdo a slézají do moře. Plavou na hladině, učí se lovit a posilují svalstvo. První lety se snaží uskutečnit přímo z vody. Mladí pohlavně nedospělí jedinci pak na čas opouští své hnízdiště a odlétají na volné moře. Stále se sice drží poblíž pobřeží, ale dokud nedosáhnou pohlavní zralosti, nevracejí se. Teprve po nějaké době přilétají zpět na rodné hnízdiště, aby si našli partnera – většinou na celý zbytek života. Partneři se sice rozdělují poté, co jejich mláďata dospějí, ale následujícího roku opět jeden druhého vyhledají, aby odchovali další generaci. Jedině v případě, že jeden z dvojice umírá, si zbylý partner vyhledá jiný protějšek.

Terej bílý (Morus bassanus)

  • Řád: Veslonozí (Pelecaniformes)
  • Čeleď: Terejovití (Sulidae)
  • Velikost: Váha se pohybuje mezi úctyhodnými 2,8–3,2 kg. Terej bílý je tedy vůbec největším mořským ptákem Evropy. 
  • Utvrzování oddanosti: Svazky stálých párů jsou potvrzovány mnoha symbolickými gesty. Ptáci při setkání potřásají hlavou, klovou se do zátylku, vzájemně si čistí peří a „šermují“ zobáky přičemž třesou boky ze strany na stranu. Podle jedné z provedených studií se na stejné místo a ke stejnému partnerovi následující rok vrací 94 % samců a 88 % samiček.
  • Starost o mláďata: Mládě se líhne po 43–45 dnech. Rodiče je krmí po dobu přibližně devadesáti dnů. Mladí terejové díky tomu velmi rychle zvyšují svoji hmotnost z prvotních 70 gramů až na 4 kilogramy. 
  • Věk: Dožívá se až 20 let. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pekelná studna – návštěva tohoto mýty opředeného místa musela být pro jeskyňáře dechberoucím a do jisté míry i mysteriózním zážitkem. 

Věda

Navrátilci končili v karanténě, kde jim zabavili věci a agenti StB je tlačili ke spolupráci.

Historie

Střelnice, či holubník?

The Wonderful Barn
kde: Irsko | kdy: 1743

„Nádherná stodola“ stojí v irském Leixlipu od roku 1743: Projekt financovala Katherine Conollyová a jde o jeden z následků velkého hladomoru, který zemi sužoval v letech 1740–1741. Filantropka chtěla zaměstnat dělníky v nouzi, a tak je najala na vybudování prapodivné stavby ve tvaru vývrtky. Dodnes není zcela zřejmé, zda měla stodola také nějaké praktické využití. Podle některých teorií její špička sloužila jako holubník, jiné zas hovoří o ideálním prostoru pro sportovní střelbu. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Kolo od vozu tvoří součást skupiny galaxií vzdálené asi 400 milionů světelných let. Obvod Kola představuje ohromná prstencovitá struktura o průměru 100 tisíc světelných roků, složená z hvězdotvorných oblastí plných extrémně jasných a hmotných stálic.

Vesmír

Nelze pochybovat o tom, že lesů závratně rychle ubývá. Takto vypadá odlesňování v Brazílii - dobytek se pase na místě, kde ještě nedávno byl prales.

Příroda

<p>V Buddhově rodišti - chrám zasvěcený královně Máje ukrývá i kámen označující přesné místo Buddhova narození.</p>

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907