Evoluce vybavila štíry nečekanou superschopností: Dokážou využívat kovy a přetvářet je v dokonale funkční zbraně

Příroda Martin Reichman 04.05.2026

Jedové ostny a klepeta štírů nejsou jen biologické struktury – podle vědců fungují jako precizně navržené nástroje vyztužené železem, zinkem a manganem.




Štíři patří mezi nejodolnější a nejúspěšnější tvory na Zemi. Stavba jejich těla se za více než 300 milionů let téměř nezměnila, což samo o sobě svědčí o mimořádné funkčnosti jejich uspořádání. Tito pavoukovci přežili dramatické změny klimatu, přesuny kontinentů i masová vymírání, která smetla tisíce jiných druhů. Jak je možné, že právě oni obstáli ve zkoušce času tak úspěšně?

Část odpovědi se skrývá v jejich zbraních – klepetech a jedových ostnech. Nový výzkum ukazuje, že nejde jen o tvar nebo mechaniku, ale také o materiálové složení. Štíři totiž dokážou využívat kovy z prostředí a zapracovat je přímo do svých tělních struktur.

Biokováři s klepety a ostny

Vědci zkoumali osmnáct druhů štírů pomocí pokročilých metod, jako je elektronová mikroskopie a rentgenová analýza. Zjistili, že štíři získávají kovy – například železo, zinek nebo mangan – z potravy. Tyto prvky pak metabolizují a cíleně ukládají do konkrétních částí těla.

Výsledek je fascinující: jejich zbraně jsou doslova „vyztužené“ kovem. Evoluce u nich funguje podobně jako zkušený kovář – různé části nástroje mají odlišné složení a vlastnosti podle toho, jakou funkci plní.

Detailní analýza ukázala, že rozložení kovů není náhodné. Ve špičce jedového ostnu se koncentruje zinek, který zřejmě zajišťuje tvrdost a ostrost. Hned pod touto vrstvou přebírá hlavní roli mangan, čímž vzniká jasně oddělená struktura s různými mechanickými vlastnostmi.

Podobný princip platí i pro klepeta. V jejich pohyblivé části se nachází buď samotný zinek, nebo kombinace zinku a železa. Tyto kovy jsou přitom soustředěny především podél řezné hrany – tedy tam, kde dochází k největšímu mechanickému namáhání při lovu nebo obraně.

Překvapivá role železa

Jedním z nejzajímavějších zjištění bylo, že železo se nevyskytuje tam, kde by ho vědci intuitivně čekali. Nepřevládá totiž u druhů s mohutnými, drtivými klepety, ale naopak u těch s dlouhými a štíhlými.

To naznačuje, že železo neslouží jen k zesílení nebo zvýšení tvrdosti, ale pravděpodobně zvyšuje i odolnost proti opotřebení či deformaci. Dlouhá klepeta totiž musí kořist pevně udržet, než dojde k jejímu ochromení jedem. Evoluce tak jemně ladila vlastnosti materiálu podle konkrétní funkce zbraně.

Studie zároveň ukazuje, jak mimořádně efektivně štíři nakládají s omezenými zdroji. Kovy jako železo nebo zinek nejsou v přírodě vždy snadno dostupné, přesto je štíři dokážou nejen získat, ale i přesně distribuovat tam, kde jsou nejvíce potřeba.

Inspirace pro budoucí výzkum

Zjištění tak kromě odpovědí přináší i zajímavé otázky: jak přesně tyto procesy fungují na molekulární úrovni? A využívají podobné strategie i jiné organismy?

Vědci plánují použít stejný přístup i na další živočichy, například bodavý hmyz. Pokud se ukáže, že podobné „biologické metalurgie“ jsou rozšířenější, mohlo by to změnit naše chápání evoluce i materiálového inženýrství v přírodě.

Štíři tak nejsou jen přeživšími z dávné minulosti, ale také inspirací pro moderní vědu – důkazem, že příroda dokáže vytvářet materiály a struktury, které se svou sofistikovaností vyrovnají těm nejlepším lidským technologiím.


Další články v sekci