Kokain v řekách a jezerech mění chování ryb. Lososi pod jeho vlivem migrují dál a více riskují

Představa ryb nadopovaných kokainem zní jako zápletka nějakého ztřeštěného hollywoodského filmu. Realita je ale mnohem méně veselá. V posledních letech vědci stále častěji nacházejí stopy kokainu a dalších psychoaktivních látek nejen ve vodním prostředí, ale i přímo v tělech volně žijících živočichů.

Studie z roku 2024 například odhalila přítomnost kokainu ve svalech a játrech žraloků u pobřeží Ria de Janeira. Tento objev není izolovaným případem, ale součástí širšího globálního trendu: psychoaktivní látky pronikají do řek, jezer i oceánů po celém světě.

Kokainový experiment

Jack Brand ze Švédské univerzity zemědělských věd a jeho spolupracovníci se rozhodli zjistit, nakolik kokain ovlivňuje chování ryb, když se vyskytuje ve vodním prostředí.

Ve švédském jezeře Vättern vědci sledovali mladé jedince lososa atlantského po dobu osmi týdnů. Ryby byly vystaveny buď kokainu, nebo jeho hlavnímu metabolitu – látce zvané benzoylecgonin, která vzniká rozkladem kokainu v lidském těle.

Pomocí akustické telemetrie vědci zaznamenávali pohyb ryb ve volné přírodě. Výsledky byly překvapivé: jedinci vystavení benzoylecgoninu uplavali až téměř dvojnásobnou vzdálenost ve srovnání s kontrolní skupinou a rozptýlili se po jezeře o více než 12 kilometrů dál. Kokain měl na ryby podobný, ale slabší a méně konzistentní efekt.

Tikající hrozba

Změny v chování patří mezi nejcitlivější ukazatele toho, že je s prostředím něco v nepořádku. U lososů může zvýšená aktivita znamenat vyšší energetickou spotřebu, pohyb do méně vhodných oblastí nebo větší riziko, že se stanou kořistí. Takové změny se neomezují jen na jednotlivce – mohou postupně ovlivnit celé populace i fungování ekosystémů. Pro druhy, které už nyní čelí tlaku klimatických změn, ztráty prostředí a dalším znečišťujícím látkám, představují tyto vlivy další komplikaci.

Jedním z nejzajímavějších zjištění studie je, že benzoylecgonin měl na chování ryb výraznější dopad než samotný kokain. To je důležité, protože hodnocení ekologických rizik se obvykle soustředí na původní drogy, nikoli na jejich metabolity. Tyto „zbytky“ jsou přitom ve vodě často hojnější a stabilnější. 

Ačkoli se studie nezabývala dlouhodobými dopady na přežití ryb nebo jejich rozmnožování, předchozí výzkumy ukazují, že podobné látky mohou měnit chemii mozku, zvyšovat oxidační stres a narušovat energetický metabolismus vodních organismů. Výsledky švédské studie tak naznačují, že skutečné ekologické riziko může být bohužel mnohem vážnější.