Australská růžová jezera ukrývají extrémní ekosystémy, které pomáhají odhalovat hranice života na Zemi

Austrálie je proslulá řadou přírodních zvláštností, ale jen máloco působí tak neskutečně jako její růžová jezera. Na první pohled vypadají, jako by je někdo obarvil umělým pigmentem. Ve skutečnosti však jejich nezvyklé zbarvení vytvářejí miliardy mikroskopických organismů, které se přizpůsobily životu v jednom z nejextrémnějších prostředí na Zemi. Právě tyto organismy jsou dnes stále více ohrožovány klimatickými změnami i lidskou činností.

Dědictví dávných řek

Většina australských růžových jezer se nachází v Západní Austrálii, kde jich lze nalézt zhruba tucet. Jejich historie sahá hluboko do minulosti. Jde o pozůstatky říčních systémů, které protékaly krajinou před více než 15 miliony let.

Když se klima postupně měnilo a starověké řeky vysychaly, zůstaly po nich izolované vodní nádrže. Voda se z nich během tisíciletí pomalu odpařovala, zatímco rozpuštěné minerály a soli se stále více koncentrovaly. Výsledkem jsou dnešní jezera, jejichž salinita může být až desetkrát vyšší než u mořské vody.

Takto extrémní podmínky jsou pro většinu organismů smrtící. Některým mikrobům však naopak poskytují ideální životní prostor bez větší konkurence.

Mikroorganismy, které barví krajinu

Za charakteristickou růžovou barvu jezer mohou především dva druhy mikroorganismů: jednobuněčná řasa Dunaliella salina a bakterie Salinibacter ruber. Oba organismy produkují beta-karoten, červenooranžový pigment známý například z mrkve, raků nebo peří plameňáků.

Pigment ale nemá jen estetický efekt. Mikroorganismům slouží jako ochrana před intenzivním ultrafialovým zářením australského slunce a zároveň jim pomáhá efektivněji využívat světelnou energii. Díky tomu mohou růst a rozmnožovat se i v prostředí, které by většina jiných forem života nepřežila.

Množství soli ve vodě přitom přímo ovlivňuje intenzitu zbarvení. Čím jsou podmínky příznivější pro růžové mikroorganismy, tím sytější odstín jezera získává. Barva se může pohybovat od jemně narůžovělé až po výrazně malinovou či téměř purpurovou.

Křehká rovnováha extrémního světa

Ačkoli se růžová jezera mohou zdát odolná díky svým extrémním podmínkám, ve skutečnosti jde o velmi citlivé ekosystémy. Stačí výraznější změna salinity a celé mikrobiální společenstvo se může proměnit.

Jedním z hlavních rizik jsou intenzivní srážky. Silné deště dokážou jezero naředit natolik, že se podmínky stanou nevhodnými pro organismy produkující beta-karoten. Jejich místo pak zaujmou jiné fotosyntetizující řasy. V takovém případě může jezero během relativně krátké doby ztratit svou typickou barvu.

Právě takový osud postihl v posledních letech slavné jezero Hillier na ostrově Middle Island v Západní Austrálii. Toto jezero bylo dlouhá léta známé svou výrazně růžovou vodou a bohatou komunitou pigment produkujících mikroorganismů. V roce 2022 však oblast zasáhly mimořádně vydatné srážky, které odborníci spojují s projevy klimatické změny. Prudký příliv sladké vody narušil rovnováhu ekosystému a jezero změnilo barvu z růžové na modrošedou.

Vědci přesto zůstávají optimističtí. Pokud se salinita postupně vrátí na původní úroveň, mohly by se původní mikroorganismy obnovit a jezero by mohlo během následující dekády získat svůj růžový odstín zpět.

Oběť těžby soli

Ne všechna jezera však mají šanci na podobné zotavení. Příkladem je Pink Lake poblíž města Esperance, které o své charakteristické zbarvení přišlo již v prvním desetiletí 21. století.

Příčinou nebyla klimatická změna, ale dlouhodobá těžba soli. Po celé století se zde sůl získávala pro výrobu kuchyňské soli, konzervaci masa a kůží i jako minerální doplněk pro hospodářská zvířata.

Postupně množství soli ve vodě kleslo natolik, že mikroorganismy závislé na extrémně slaném prostředí přestaly přežívat. Jejich místo opět převzaly běžnější řasy a jezero získalo nevýrazný modrošedý odstín. Proměna byla natolik výrazná, že místní obyvatelé dokonce navrhovali změnit jeho název.

Na rozdíl od jezera Hillier zde odborníci nepředpokládají spontánní návrat původního stavu. Jedinou realistickou možností by podle některých návrhů bylo umělé doplnění soli z okolních slaných jezer.

Okno do minulosti i budoucnosti

Růžová jezera nejsou jen turistickou atrakcí. Představují důležitá útočiště pro řadu živočichů. Poskytují potravu tažným ptákům a zároveň jsou domovem různých bezobratlých, například žábronožek nebo specializovaných druhů plžů přizpůsobených životu ve slaných vodách.

Jejich význam však přesahuje samotnou ekologii. Extrémní prostředí růžových jezer představuje cennou laboratoř pro výzkum hranic života. Organismy, které zde dokážou přežít, patří mezi nejodolnější tvory na planetě a pomáhají vědcům pochopit, jaké podmínky mohou podporovat existenci života mimo Zemi.

Studium australských růžových jezer poskytuje jedinečný pohled na dlouhodobý vývoj krajiny, adaptaci organismů na extrémní podmínky i možné scénáře budoucích změn klimatu. Zároveň nabízí vodítka pro hledání života na jiných planetách, především na Marsu, kde se v minulosti rovněž nacházela slaná jezera a vodní toky.

Právě proto se vědci snaží tyto neobvyklé ekosystémy chránit. Jsou totiž nejen pozoruhodnou přírodní kuriozitou, ale také živou připomínkou toho, jak úzce jsou osudy i těch nejmenších organismů propojeny s klimatem a prostředím, v němž žijí.