V hlubinách u Aljašky vědci narazili na záhadný zlatý útvar připomínající neznámou formu života nebo mimozemský artefakt

V létě roku 2023 narazili mořští biologové na něco, co vypadalo jako rekvizita ze sci-fi filmu: záhadnou zlatou hroudu ležící více než tři kilometry pod hladinou oceánu u pobřeží Aljašky. Objekt okamžitě vzbudil pozornost – nejen svým neobvyklým vzhledem, ale i tím, že nikdo nedokázal říct, co to vlastně je. Spekulace sahaly od podivného vajíčka až po dosud neznámou formu života.

Nečekaný objev během expedice

K objevu došlo během mise výzkumné lodi Okeanos Explorer, kterou provozuje americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA). Vědci zkoumali podmořskou horu v Aljašském zálivu pomocí dálkově ovládaných ponorek, když se na obrazovce náhle objevila podivná zlatá „hrouda“. Byla přichycená ke skále mezi běžně vypadajícími mořskými houbami.

Při bližším pohledu si výzkumníci všimli, že má tvar kopule s průměrem zhruba deset centimetrů a malou trhlinu u základny. Jeden z nich ji dokonce přirovnal k „žlutému klobouku“. Přestože bylo zřejmé, že jde o něco biologického, přesná identita zůstávala záhadou.

Vzorek byl odebrán a odeslán k podrobné analýze do Národního přírodovědného muzea. Na řešení se podílel tým odborníků z různých oborů – od morfologie přes genetiku až po bioinformatiku. Jak popsal biolog Allen Collins, šlo o „komplexní záhadu“, kterou nebylo možné rozluštit jedním jednoduchým postupem.

Tajemství z hlubokého moře

Klíčovou roli sehrála genetická analýza a detailní studium struktury objektu. Vědci zjistili, že záhadná „zlatá hrouda“ je tvořena vláknitým materiálem obsahujícím tzv. spirocysty – žahavé buňky typické výhradně pro žahavce, skupinu mořských bezobratlých, kam patří například medúzy či sasanky.

Rozhodující důkaz přineslo sekvenování DNA. Analýza ukázala, že získaný genetický materiál se výrazně shoduje s hlubokomořskými sasankami. Ještě přesnější srovnání mitochondriální DNA odhalilo téměř dokonalou shodu s druhem Relicanthus daphneae. Tajemná zlatá koule tudíž nebyla ani vejcem, ani novým organismem, ale strukturou, vytvořenou sasankou.

zdroj videa: NOAA Ocean Exploration, CC BY 4.0

Záhadou nicméně zůstával neobvyklý vzhled sasanky. I tuto část příběhu ale dokázali biologové rozluštit. Sasanky se přichycují k podkladu pomocí lepkavé látky, kterou samy produkují. Tato „kotva“ se nachází na spodní straně těla, takže ji běžně nevidíme.

Zlatá koule představuje právě tuto přichycovací strukturu, která se postupně vrství – jak sasanka roste, ukládá další a další vrstvy materiálu. Výsledkem je kompaktní, kupolovitý útvar, jaký vědci objevili na dně oceánu.

Druh Relicanthus daphneae byl sice objeven už v 70. letech, ale vědecky popsán byl až v roce 2006. Tyto sasanky žijí v extrémních hloubkách, často v blízkosti hydrotermálních průduchů, a jejich chapadla mohou dosahovat délky až dvou metrů.