Živá laboratoř oceánu: Poloostrov Valdés jako klíč k pochopení mořské fauny
Poloostrov Valdés, zasazený u větrného pobřeží argentinské Patagonie, nabízí svědectví surové krásy a bohatství přírodního světa. Jeho ikonickými obyvateli se staly velryby, kosatky i lachtani, ale po tisíce let tam žili rovněž domorodí lovci a sběrači.
Poloostrov Valdés představuje geologický div, po miliony let formovaný přírodními procesy. Vyčnívá do Atlantského oceánu spojený s pevninou úzkou šíjí, takže vzniká jedinečná krajina s drsnými útesy, písčitými plážemi, solnými pláněmi a plochami stepí. Suché podnebí, s prudkými větry a minimálními srážkami, utváří ekosystém přizpůsobený drsným podmínkám. Ve vnitrozemí převládá patagonská step charakteristická nízkými keři, trávami a odolnými rostlinami jako chuquiraga, které poskytují potravu i úkryt suchozemským druhům. Okolní vody pak podporují prosperující potravní řetězec, jenž přitahuje některé z nejvíc ikonických mořských savců.
Živá laboratoř
Každý rok od června do prosince na místo migrují stovky velryb jižních, aby se pářily. Jejich akrobatické skoky a zvědavé interakce s loděmi znamenají pro milovníky podvodního světa vrchol sezony. Populace se zotavuje po ukončení komerčního lovu, přičemž Valdés hostí jednu z největších koncentrací uvedeného druhu na světě.
Místní kosatky zas prosluly jedinečnou loveckou technikou, známou jako „úmyslné vyplavení“. V Punta Norte se nechávají vlnami vyhodit na břeh, aby uchvátily mláďata lachtanů, přičemž jde o chování pozorované výhradně v dané lokalitě. Dramatický spektákl se obvykle odehrává od února do dubna a podtrhuje roli poloostrova jako živé laboratoře pro studium chování zvířat.
Nejen velryby
Početní jsou zde také tučňáci magellanští a totéž platí i pro lachtany či tuleně sloní, kteří se shromažďují na místních plážích a vytvářejí hlučné kolonie. Obzvlášť poslední zmínění jsou pozoruhodní svou velikostí a dramatickým „potápěcím“ chováním v období páření. Popsané druhy plní v mořském ekosystému klíčovou úlohu, neboť se stávají kořistí kosatek a mrchožroutů.
Domorodci lokalitu obývali po tisíce let a zanechali za sebou archeologické stopy včetně kamenných nástrojů a skalních maleb. Tito nomádští lovci-sběrači spoléhali na lamy guanako coby zdroj obživy a přizpůsobili se drsnému prostředí. První Evropané na místo dorazili v 16. století, kdy mořeplavci jako Fernão de Magalhães mapovali jihoamerické pobřeží. Dnes poloostrov nese jméno Antonia Valdése, španělského ministra námořnictví z konce 18. století.
