Kočičí domestikace: Tisíciletá cesta našich chlupatých společníků
Cesta koček od divokých lovců k našim domácím mazlíčkům trvala tisíciletí a nové výzkumy odhalují překvapivé detaily o jejich pomalé domestikaci.
Kočky si během tisíciletí vyšlapaly cestu od divokých lovců k nepopiratelným vládcům našich pohovek – a dvě nové studie ukazují, že tento proces byl mnohem složitější, než by se mohlo zdát.
První studie, publikovaná v časopisu Science, se zaměřila na starověké divoké a domestikované kočky v severní Africe, Evropě a na Blízkém východě, druhá, zveřejněná v časopisu Cell Genomics, zase zkoumala historii koček ve starověké Číně. Obě práce ukazují, že domestikace koček probíhala pomalu a byla poměrně trnitá.
Klikatá cesta kočičí domestikace
Studie zaměřená na starověkou Čínu odlišila domácí kočky od asijských divokých koček, které sice velikostně připomínaly domestikované kočky, ale jejich povaha byla zcela odlišná. Výzkum ukázal, že tyto divoké kočky žily po boku lidí přibližně 3 500 let, ale ani po tak dlouhé době neprojevily typické znaky domestikace, a nakonec se vrátily zpět do divoké přírody. Skutečné domácí kočky se do Číny dostaly až po Hedvábné stezce před asi 1 400 lety.
Evropská a severoafrická studie stavěla na předchozím výzkumu, podle kterého byli předci domácích koček směsí divokých koček Blízkého východu a severní Afriky. Nové analýzy DNA starověkých exemplářů – například z Turecka – však odhalily, že neolitické kočky byly stále divoké. To potvrzuje, že domestikace u nich probíhala velmi pomalu a kočky si zachovávaly svou nezávislost.
Obě studie naznačují, že plně domestikované kočky vznikly pravděpodobně před zhruba 2 000 lety – tedy mnohem později, než se dříve předpokládalo. Pokud je toto časové vymezení správné, ukazuje to, jak rychle se kočky nakonec adaptovaly na lidský svět a zároveň, kolik se o nich stále musíme učit.
