Kde se vzali netopýři? Genetické analýzy a fosilie ukazují na Evropu před více než 56 miliony let
Dnešní netopýři obývají celý svět, jejich evoluční příběh ale podle nového výzkumu začal v Evropě. Jejich dávnou pravlast pomohly odhalit genetické analýzy a fosilie.
Evropa, Afrika, nebo Amerika? Původ netopýrů zůstával dlouho záhadou. Nová studie však ukazuje na překvapivou kolébku těchto létajících savců. (foto: Shutterstock)
Původ netopýrů zaměstnává vědce už několik desetiletí. Dosavadní výzkumy ukazovaly na různé části světa, včetně Severní Ameriky, Afriky a Asie. Nová mezinárodní studie, publikovaná v časopise Nature, však přináší přesvědčivé důkazy, že evoluční kolébkou těchto létajících savců byla Evropa.
Záhada netopýří evoluce
Netopýři jsou jedinými savci schopnými aktivního letu. Zatímco u ptáků fosilie dokumentují postupný přechod od dinosaurů k dnešním podobám, u netopýrů takovou vývojovou posloupnost neznáme. Nejstarší známé fosilie totiž představují už téměř dokonale vyvinuté netopýry.
Dosud nejstarší kostry pocházejí z amerického Wyomingu a jejich stáří se odhaduje na přibližně 52 milionů let. Prodloužené prsty tvořící křídla přitom dokládají, že tito živočichové už tehdy dokázali létat.
Místo nálezu nejstarších fosilií ovšem nemusí odpovídat oblasti, kde se celá skupina původně vyvinula. Nálezy přesto poskytují důležité informace o anatomii, příbuzenských vztazích a rozšíření raných netopýrů.
Odborníci se přou také o to, zda netopýři nejprve získali schopnost létat, nebo se orientovat pomocí echolokace. Většina dnešních druhů se orientuje pomocí zvuků a jejich odrazů, které využívá také při hledání potravy. Není však jasné, zda se schopnost létat a echolokace objevily postupně, nebo současně.
Studie z roku 2008, zaměřená na fosilní druh Onychonycteris, podpořila představu, že se nejprve vyvinul let. Anatomie křídel těchto vyhynulých letounů naznačovala schopnost létat, zatímco stavba uší podle tehdejší interpretace neumožňovala echolokaci. Výzkum z roku 2010, který porovnával jejich anatomii se současnými netopýry, však tento závěr zpochybnil.
Samotná fosilie bez známek echolokace totiž připouští několik vysvětlení. Vývojová linie tohoto druhu se mohla oddělit ještě před vznikem této schopnosti, případně ji jeho předci mohli mít a později ztratit.
Aby vědci mohli mezi těmito možnostmi rozhodnout, musí porovnávat anatomii fosilií s genetickými údaji současných druhů. Ani nález jedince, který měl obě schopnosti, by sám o sobě neprokázal, zda vznikly současně.
Genomy pomohly přepsat evoluční mapu
Nový výzkum představuje významný milník mezinárodního projektu Bat1K, jehož cílem je získat kvalitní genomy všech dnes žijících druhů netopýrů. Genom obsahuje veškeré genetické instrukce organismu a jejich porovnávání umožňuje podrobněji rekonstruovat společný původ jednotlivých skupin.
Vědci analyzovali genomy 103 druhů, které zastupují všech 21 současných čeledí netopýrů. Kromě toho shromáždili anatomické údaje o dalších 65 druzích, z nichž 44 již vyhynulo. Spojení genetických a fosilních důkazů sice není nové, výjimečný je však rozsah shromážděných údajů, kvalita genomů i snaha vysvětlit, proč různé úseky DNA někdy ukazují na odlišné příbuzenské vztahy.
Výsledná analýza klade vznik netopýrů do Evropy v období pozdního paleocénu, tedy před více než 56 miliony let. Odtud se podle rekonstruovaného vývoje jejich potomci rozšířili do Afriky a následně i na další kontinenty, kde se postupně diverzifikovaly hlavní vývojové skupiny.
K tomuto závěru vědci dospěli rekonstrukcí původního geografického rozšíření jednotlivých předků. Využili přitom evoluční strom, fosilní nálezy a modely zohledňující pohyb kontinentů i schopnost živočichů osidlovat nové oblasti. Výsledky výrazně podporují hypotézu, že netopýři pocházejí z Evropy.
Echolokace má velmi staré kořeny
Studie přinesla také nové poznatky o vzniku echolokace. Důležitou roli v nich hraje Vielasia, vyhynulý netopýr známý z nálezů z Francie. Lebka stará přibližně 50 milionů let, popsaná v roce 2023, měla ve vnitřním uchu anatomické znaky naznačující schopnost využívat formu sonaru podobnou té, jakou používají dnešní netopýři.
Nová studie zařazuje Vielasii mezi první vývojové skupiny, které se oddělily od společného předka netopýrů. Toto zařazení dále podporuje hypotézu, že netopýři využívali echolokaci už předtím, než se oddělily hlavní skupiny dnes žijících druhů. Přesné pořadí vzniku letu a echolokace však zůstává nevyřešené.
Nejpestřejší zastoupení druhů netopýrů dnes najdeme v tropických oblastech. Jejich předpokládaná evropská pravlast ale vypadala před více než 56 miliony let úplně jinak než současný kontinent. Některé oblasti tehdejší Evropy pokrývaly teplé subtropické lesy a pevninská spojení přes Grónsko umožňovala savcům přesouvat se mezi Evropou a Severní Amerikou, které dnes odděluje oceán. Svět, v němž se netopýři začali vyvíjet, měl zcela jiné rozmístění pevnin i přírodních překážek než ten dnešní.