I psi mohou trpět depresemi. Osm varovných signálů, podle kterých poznáte, že s vaším mazlíčkem není něco v pořádku

Jeden z mých dvou psů před několika týdny uhynul. Od té doby je jeho společník znatelně tišší a méně aktivní než dřív. Může se potýkat s depresí, nebo bych měl mít obavy, že za změnou jeho chování stojí nějaké onemocnění?

Psi nám sice nedokážou sdělit, co prožívají, za posledních třicet let jsem ale vyslechl nespočet příběhů jejich majitelů, které mě přesvědčily, že dokážou prožívat smutek a depresi podobně jako lidé. Na jejich psychické rozpoložení mohou poukazovat určité změny v chování. Podívejme se, čeho si všímat a kdy je na místě vyhledat veterináře.

Jak poznám, že můj pes trpí depresí?

Příznaky deprese u psů se do značné míry podobají těm, které pozorujeme u lidí. Pokud váš pes trpí depresí, můžete si všimnout, že:

• nechce se hýbat
• leží a odpočívá více než obvykle
• méně reaguje na váš hlas nebo povely
• méně vrtí ocasem
• ztrácí chuť k jídlu
• vyžaduje více pozornosti a drží se vás nebo ostatních členů rodiny
• nervózně přechází sem a tam nebo působí úzkostně
• častěji než dříve kňučí, naříká nebo vyje

Je však důležité vědět, že všechny tyto projevy mohou signalizovat také nějaké skryté onemocnění, které vyžaduje léčbu. Může jít například o psí demenci či jiné postižení mozku, chronickou bolest způsobenou třeba artritidou, ale také o onemocnění srdce, dýchací soustavy nebo jiných životně důležitých orgánů.

Jak už bylo řečeno, psa se nemůžeme jednoduše zeptat, co ho trápí, abychom zjistili, co se s ním děje. Pokud je méně aktivní, hůře reaguje na okolí nebo vás jeho chování znepokojuje, měli byste ho nechat vyšetřit veterinářem.

Při návštěvě odborníka mu sdělte, jak dlouho pozorované příznaky přetrvávají a zda v poslední době nedošlo k nějaké změně v běžném režimu. Může jít například o stěhování do nového domova, úmrtí člena rodiny nebo ztrátu dalšího domácího mazlíčka.

Zvlášť důležité je vyhledat veterinární péči, pokud se objeví také další varovné příznaky onemocnění. Patří mezi ně změny chuti k jídlu, zvracení či průjem, potíže s dýcháním nebo kašel, úbytek hmotnosti, kulhání či neobvyklá chůze, problémy s kůží nebo ušima.

Pozornost si zaslouží také nezvyklé projevy, jako je chození v kruzích, nervózní přecházení, záškuby, upřené zírání do stěny nebo zdánlivá ztráta zraku.

Veterinář se vás pravděpodobně zeptá, kdy se první příznaky objevily a jak se postupem času vyvíjely. Pokud je to možné, veďte si každodenní záznamy o zdravotním stavu psa. Zapisujte si případné zvracení a průjem, změny chuti k jídlu, podávané léky, tělesnou hmotnost, pohybové aktivity, druh a množství krmiva i kontakt s jinými zvířaty. 

Znepokojivé projevy také natáčejte na video, abyste je mohli veterináři ukázat. Ten vašeho psa důkladně vyšetří a pokusí se odhalit případné známky onemocnění.

Podle informací o dosavadním zdravotním stavu a výsledků prohlídky může veterinář odebrat také vzorky krve a moči a odeslat je do laboratoře. Základní vyšetření zahrnuje mimo jiné kontrolu funkce ledvin a jater.

Jak mohu svému psovi pomoci?

Pokud veterinář žádné známky tělesného onemocnění nenajde, můžete zkusit psovi nabídnout více podnětů a aktivit. Pomoci může pohyb, výlety, nové hračky nebo pamlsky. Jestliže se deprese objevila v důsledku ztráty dalšího domácího mazlíčka, můžete zvážit pořízení druhého psa.

Když mi zemřel předchozí pes, můj černý labrador Bodhi byl několik týdnů naprosto nešťastný. Většinu času jen ležel, častěji než obvykle kňučel a neustále vyhledával mou blízkost. Rozhodli jsme se proto pořídit si další štěně labradora. Po několika týdnech, během nichž si na sebe všichni zvykali, se Bodhimu vrátila jeho obvyklá veselá povaha.

Samozřejmě nelze vyloučit ani opačnou reakci. Některým psům může příchod nového zvířete do domácnosti úzkost ještě zhoršit. Hodně záleží na povaze původního psa i jeho nového společníka. Svého mazlíčka ostatně znáte nejlépe sami. Někdy je tím nejlepším lékem prostě čas.