Příroda

Na vousáka obojkového v akci je pěkné pokoukání – tohoto jedince rozzuřila přítomnost vetřelce spíše virtuálního – playbacku…  (foto: Tomáš Grim - se souhlasem k publikování)

Hvězdice, které se říká trnová koruna (Acanthaster planci) se živí korály a je pro ně nebezpečným nepřítelem. Patří mezi největší hvězdice a velmi vysoký jejich počet jejich ramen, jichž bývá 14 až 18. (foto: Shutterstock)

Pro všechny kosatce je typický květ, který je tvořen třemi vnějšími okvětními lístky ohnutými obvykle dolů. Naproti tomu tři vnitřní okvětní lístky se většinou ohýbají nahoru. Rameno trojčetné čnělky je listovitě rozšířené a přitisknuté k vnějšímu okvětnímu lístku. V žlábku kryje tyčinku. Toto uspořádání má svůj praktický důvod: Hmyz při cestě do květu nadzvedne rameno čnělky, a z tyčinky se na něj vysype pyl. Při cestě do dalšího květu se otře o bliznu, která je na konci čnělky a pyl na ni přenese. Některé kosatce mají na vnějších okvětních lístcích kartáček chlupů, jenž umožňuje těžšímu hmyzu – včelám a čmelákům – lépe se na květu přichytit.

Mezi kosatce s kartáčky patří většina zahradních kosatců i mnoho druhů rostoucích ve volné přírodě. Jejich zvláštní skupinou jsou arilové kosatce, které jsou pojmenovány podle límcovitého výrůstku na semeni – arilu. Ten slouží jako masíčko pro mravence. Arilové kosatce se dále dělí na několik sekcí, obvykle se jedná o rostliny velice nápadné svými květy. Do střední a západní Evropy byly jako okrasné rostliny dováženy již v období renesance. Na snímku Iris latifolia. (foto: Wikimedia Commons, Emmanuel Douzery, CC BY-SA 4.0)

Impozantní zvonová jeskyně tvořená několika na sebe navazujícími dómy, do nichž malými svrchními otvory (dříve těžebními dírami) dopadá sluneční světlo. (foto: Denisa Mikešová - se souhlasem k publikování)

Chvílemi se řeka proměňuje v sochařský ateliér pod širým nebem. (foto: Jiří Sladký a Jiří Sladký jr. - se souhlasem k publikování)

Mrazuvzdorná žába (-18 °C)

Mezi obratlovci bezpochyby patří k nejodolnějším bojovníkům s mrazem skokan lesní (Rana sylvatica), severoamerický žabí druh, vyskytující se i ve velmi chladných oblastech Kanady a Aljašky. Tyto žáby obvykle dorůstají délky kolem 8 centimetrů a mají žluto-červeno-hnědé zbarvení. Dokážou doslova zmrznout a po čase se zase rozmrazit, aniž by tím byly jakkoliv poškozeny jejich životní funkce. Výzkum ukázal, že žabky zvládnou až sedm měsíců ve stavu zmrazení při teplotách -14 °C až -18 °C. Žádný jiný obratlovec by podobné podmínky nepřežil. Žáby tohoto výkonu dosahují zejména díky zvýšení množství cukru glukózy ve svých buňkách, které tak stabilizují a zabraňují nadměrné ztrátě vody.

Není divu, že se o tyto žabky zajímají i vědci – jejich schopnost snášet mráz a přežívat ve stavu jakési kryohibernace jim vysloužila přední pozici při výzkumu kryoprezervace, což je metoda uchovávání biologického materiálu prostřednictvím jeho zmrazení. (foto: Shutterstock)

Při každém ponoru byli žraloci modří velice kontaktní a vydrželi s námi po celou dobu našeho pobytu pod vodou. (foto: Martin Procházka - se souhlasem k publikování)

Takto se dropí samci předvádějí svým vyvoleným při námluvních tancích. Na tomto záběru je dobře vidět i „vous“, jenž se u samců vyvíjí až ve stáří šesti let. (foto: Shutterstock)

Někteří biologové jsou přesvědčeni, že tlupy vedené vychytralými vůdci byly donuceny k vyšším výkonům a vyhrávaly v konkurenčním boji s „nemachiavelistickými“ skupinami. (foto: Shutterstock)

Liška polární (Vulpes lagopus) ve svém atraktivnějším zimním kožichu. (foto: Ondřej Prosický - se souhlasem k publikování)

Sněhurka

Shoda okolností, náhoda nebo štěstí? Možná mi to nebudete věřit, ale tahle fotka vznikla na jaře, konkrétně 26. dubna 2017. Pár hodin před tím a téměř den poté nebyla na stejném místě ani vločka sněhu! Vím to, protože jsem měl na kartě kolem tří set padesáti záběrů aktivních myší – před i po zachycení této rysí samice, která přivedla na svět již několik koťat, ale na svém izolovaném území je bohužel jen pomyslnou jehlou v kupce sena.

Když jsem snímky procházel a na prakticky všech viděl jen myši, začal jsem po prohlédnutí asi půlky záběrů ztrácet nervy a chystal jsem se nemilosrdně smazat celou „várku“. Naštěstí mě uhodilo do očí několik obrázků s bílou pokrývkou namísto zmoklého listí. Od té doby jsem už nevymazal ani jednu fotku, aniž bych se na ni napřed podíval ve zvětšeném náhledu. (foto: Vladimír Čech ml. - se souhlsem k publikování)

Kočkodani mona jsou velmi pestře zbarvení, vzácně se u nich objevuje albinismus. Když se cítí být ohroženi, ztuhnou a v nehybnosti zůstanou až do okamžiku, kdy nebezpečí pomine. (foto: Shutterstock)

Medvědí hlava na Bludném, v pozadí vrch Smrdutá. (foto: Martin Janoška - se souhlasem k publikování)

DNA sklípkana korálkového (Acanthoscurria geniculata) má 6,5 miliard písmen genetického kódu, což je dvakrát víc než u člověka.