Příroda

Mravenci rodu Cephalotes si ve větvích stromů vždy najdou cestu a dávají přednost té, která má nejméně křižovatek

O charze žlutohrdlé je známo, že se nebojí lidí. Pokud ve volné přírodě narazí i na hlučnou a početnou skupinu, dává si na útěk dost času a zvědavě příchozí pozoruje. Zřejmě proto se o ní rozšířilo přesvědčení, že se dá snadno ochočit.

Hnízda hýlů mexických (Haemorhous mexicanus) přivedla zoology k závěru, že nikotin je v dlouhodobém horizontu škodlivý i ptákům

Jaterníky se v několika málo druzích vyskytují v lesích Severní Ameriky, Evropy a Asie. Počet popsaných druhů se různí, protože mnoho autorů považuje americké a většinu asijských druhů za pouhé poddruhy naší domácí podléšky. Někteří botanici dokonce neuznávají samostatný rod jaterníků a spolu s konikleci je řadí do rozsáhlého rodu sasanek.

Především díky brzké době kvetení patří jaterníky k oblíbeným zahradním rostlinám. Také u nás můžeme v lese najít rostliny s květy růžovými nebo téměř bílými. Především v Japonsku se pak mnozí sběratelé zabývají vyhledáváním a sběrem těchto odchylně kvetoucích rostlin v přírodě. Dále je mezi sebou kříží a získávají tak podléšky plnokvěté nebo až monstrózní – s nejrůznějšími barvami jak okvětních lístků, tak i prašníků. Ceny odrůd často šplhají do závratných výší.

Dvojčata ve znaku rodu

Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) je poddruhem medvěda hnědého. Barva srsti grizzlyho může být hnědá až narezavělá. Samci jsou mnohem mohutnější než samice, o které často bojují. Grizzlyové se páří v červnu, vajíčka se ale začnou vyvíjet až na podzim, kdy medvědice nashromáždí dost potravy, a k porodu dochází až v zimě – jedná se o tzv. latentní březost. Nejčastěji se rodí dvě medvíďata.

Na letu kriticky ohrožených ibisů byla ověřena schopnost ptáků precizně využívat vzestupné proudy při letu ve formaci.

Welwitschie podivná je jediným rostlinným druhem svého rodu. Tato dvoudomá rostlina má většinou pouze dva protilehlé, stále dorůstající listy.

Charakter parku utvářejí skalní útvary ve tvaru jehel, věží a hub, jimž se říká „goblins“, tedy skřítci. Jejich vznik je dán různě rychlou erozí rozlišně tvrdých hornin.

Užovka ostronosá (Gonyosoma oxycephalum) předvádí v celé kráse svůj rozeklaný jazyk. Každá jeho špička je vlastně součástí pachového detektoru, díky němuž had bezpečně pozná například směr pohybu kořisti při pronásledování po její stopě.

Kuandu se živí kůrou stromů, pupeny, ovocem, kořeny a některými zemědělskými plodinami, jako jsou banány a kukuřice.

Vlček etiopský v typickém prostředí náhorní plošiny Senetti Plateau.

Kokosoví krabi (Birgus latro) dorůstají velikosti čtyř kilogramů. Jde o samotářské a agresivní tvory, kteří se často dostávají do křížku se svými soky stejného druhu.

Dospělý gekon Tarentola chazaliae je v porovnání s dlaní dospělého člověka opravdovým trpaslíkem

Kudlanka Pseudocreobotra wahlbergii je velká jen asi 4–5 centimetrů. Letu jsou schopni jen samečci.

Zrak jako břitva

Nejostřejším zrakem se mohou nepochybně pyšnit ptáci z řádu dravců (Falconiformes). Opeření predátoři jako orel, jestřáb nebo káně disponují zrakem 3 až 4krát ostřejším, než je ten náš. Orli například umí rozeznat zajíce na vzdálenost několika kilometrů a jestřábi spolu s káňaty z výšky mnoha stovek metrů spatří malého hlodavce! Když už svoji kořist zaměří, pak ze svého pernatého „rukávu“ vytáhnou ohromující zrakový kousek – bleskově útočí rychlostí až ve stovkách kilometrů za hodinu a přitom dokážou svůj cíl stále bezpečně udržet v zorném poli.

Také někteří dávní předkové ptáků, tedy neptačí dinosauři, viděli velmi dobře. Například oční bulva proslulého teropoda druhu Tyrannosaurus rex měla velikost grapefruitu a masivní čichové laloky i zrakové centrum v mozku tohoto dinosaura svědčí o vytříbených smyslech. Podle některých vědecky podložených odhadů mohl mít zrak dokonce čtyřikrát ostřejší než člověk a vidět malé objekty až do vzdálenosti šesti kilometrů. Člověk vidí podobné předměty do vzdálenosti asi 1,6 kilometru.