Tajemství létajících myší: Proč netopýři nechodí?

02.06.2019 - Kateřina Helán Vašků

<p>Netopýr buldočí <em>(Coleura afra)</em></p>

Netopýr buldočí (Coleura afra)


Reklama

V naprosté většině případů můžeme pozorovat netopýry, jak létají, případně visí. Důvod, proč je nevidíme chodit, je prostý: Většina z nich totiž tuto schopnost zcela postrádá. Netopýři jako jediní savci umějí létat, na což se s postupnou evolucí vysoce specializovali. Jejich tělo má aerodynamický tvar, kosti jsou velmi lehké a křídla relativně velká, tenká, pružná a citlivá na dotek. Vyvinula se z předních končetin, přičemž zahrnují téměř dvě desítky kloubů umožňujících značnou pohyblivost.  

Co však příroda netopýrům přidala na schopnosti létat, to jim naopak ubrala na zadních končetinách, jež se jim nehodí prakticky k ničemu – kromě možnosti se zavěsit. Jsou totiž velice tenké a slabé, jejich kosti trpí značnou křehkostí, a kolena navíc zůstávají otočená dozadu. Pokud tak létavec spadne na zem, musí přední končetiny (spojené s křídly) použít k plazení, zatímco ty zadní táhne za sebou

TIP: Bleskoví netopýři: Jejich svaly jsou až 100× rychlejší než svaly savců

Mezi zhruba 1 200 netopýřími druhy přesto najdeme dva, jež chodit zvládají – upíra obecného a mystacinu novozélandskou. Laboratorní studie například prokázaly, že první zmíněný k tomu využívá především přední končetiny a může vyvinout rychlost až 4,3 km/h, což představuje u jinak převážně létajícího savce víc než slušný výkon.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jednotliví Evropané a Asiaté mají sice z neandertálců asi jen padesátinu z celkového počtu tří miliard písmen genetického kódu, ale každý zdědil trošku jiné úseky neandertálské DNA. Celkem se tak našla v DNA dnešních lidí plná pětina dědičné informace neandertálců.

Zajímavosti

Obléhání Calais

Historie
Věda

Objekt B14-65666 vznikl v důsledky srážky dvou galaxií, k níž došlo před 13 miliardami let

Vesmír

Testování mikrorobota pro vyšetření tlustého střeva

Věda

Pivoňky jsou poměrně náročné na kvalitu přírodního prostředí a jeho změny a také se jen pomalu šíří, protože mají velká a těžká semena. I hojnější druhy mají obvykle pouze ostrůvkovitý areál, přičemž jednotlivá místa výskytu mohou být i značně vzdálená. Proto se u některých lokalit můžeme domnívat, že vznikly druhotně, zplaněním z kultury. Jestliže k tomu ale došlo ve starověku, můžeme to dnes jen stěží dokázat. Jiné druhy jsou endemité malých území, většinou hor, ze kterých se nemohly dále šířit. Mezi ně patří i tyto nejvzácnější evropské pivoňky.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907