Koupel jako noční můra: Proč většina koček prchá před vodou?
Kočky a voda – to většinou moc nejde dohromady. Jejich vztah k vodě je ale složitější, než by se na první pohled mohlo zdát – rozhodují o něm dávné evoluční kořeny, rané zkušenosti i citlivá biologie.
Kdo má doma kočku, asi tu scénu zná: micka se zvědavě plíží po okraji vany, uklouzne – a pak nastane chaos. Voda stříká, kočka prchá a koupelna se mění v bitevní pole. Proč vlastně většina koček vodu tak bytostně nesnáší, zatímco některé si ji naopak užívají? Podle odbornice na kočičí chování Kristyn Vitaleové z organizace Maueyes Cat Science & Education je odpověď komplexní a spojuje evoluci, výchovu i biologii.
Dědictví pouštních předků
Kočky se za 10 tisíc let domestikace příliš nezměnily – stále se chovají podobně jako jejich africký předek – kočka divoká plavá (Felis silvestris lybica). Tento druh obýval především suché savany a pouště Předního východu a nikdy se nenaučil lovit či žít ve vodním prostředí. Na rozdíl od psů, kteří byli šlechtěni k různým účelům, si kočky uchovaly instinkty suchozemských lovců. Není proto divu, že moderní kočky nevidí ve vodě nic přirozeného.
Proč není dobré kočku koupat
Dalším faktorem je výchova a zkušenosti. Psi se už od štěňat běžně setkávají s vodou – chodí na pláže, brodí se v potocích, pravidelně se koupou. Kočky takovou zkušenost obvykle nemají. Pokud se poprvé s vodou setkají při nepříjemném zážitku – například když spadnou do vany – může se u nich vytvořit trvalý odpor. Naopak koťata, která mají s vodou pozitivní zkušenosti, se mohou naučit ji tolerovat, a někdy dokonce i vyhledávat.
Většina koček se myje sama a koupání jim spíše škodí. Jejich jazyk funguje jako účinný kartáč a odstraňuje nečistoty i pachy. Šampony nebo mýdla naopak maskují přirozený pach, který kočkám poskytuje pocit bezpečí. To může způsobit stres. Dalším problémem je, že mokré vousky mohou ztratit část své funkce – kočky je používají k orientaci a vnímání vibrací v prostředí.
Kočičí individualita
Pokud ale váš mazlíček vodu vyhledává, není důvod mu v tom bránit. Důležité je jen nikdy ho do kontaktu s vodou nenutit. Odbornice doporučuje začínat pozvolna: třeba pořídit kočce fontánku na pití, kde si může vodu zkoumat podle nálady. Nebo ji jemně seznámit s kapkami vody na srsti při mazlení. Postupné, pozitivní zkušenosti mohou změnit kočičí postoj k vodě a odbourat strach.
Stejně jako lidé, i kočky jsou individuality. Některé se budou vodě vyhýbat do konce života, jiné si ji zamilují. To, co je spojuje, je dědictví dávných pouští a citlivý vztah k vlastnímu komfortu. A tak i když většina našich chlupatých přátel zůstane suchomilná, vždycky se najde pár výjimek, které dokazují, že i kočka se může cítit jako pověstná ryba ve vodě.
