Evoluční záhada: Proč mají divoké kočky tolik různých barev očí?
Ačkoliv většina savců má oči v několika málo odstínech, oči divokých koček překvapují pestrou barevnou paletou. Vědci se snaží zjistit, jak tato evoluční barevnost vůbec vznikla.
Kočičí oči fascinuji nejen milovníky zvířat, ale i vědce. Zatímco většina divoce žijících druhů savců má omezenou škálu barev očí – nejčastěji tmavě hnědé, žluté nebo černé – divoké kočky vykazují v tomto směru překvapivou pestrost: od jantarových a zelených po šedomodré oči. Co stojí za touto evoluční zvláštností?
Šedá jako mezistupeň evoluce
Zkoumat evoluci barev očí je extrémně složité – fosilie barvu očí nezachovávají, preparované exempláře mají nejčastěji skleněné oči a většina atlasů zobrazuje jen jednu barevnou variantu.
Biolog Julius Tabin z Harvardovy univerzity a jeho kolegyně Katherine Chiassonová se proto rozhodli využít netradiční zdroj – tisíce fotografií divokých koček z databáze iNaturalist.org. Vědci snímky zpracovali pomocí metody zvané rekonstrukce předků. Ta umožňuje odhadnout vlastnosti dávno vyhynulých druhů na základě těch současných. V tomto případě algoritmus mapoval barvy očí na „rodokmenu“ kočkovitých šelem a dopočítával pravděpodobnou barvu očí u společných předků.
Výsledky ukazují, že první odchylka od běžné hnědé byla šedá barva očí – vzniklá kombinací středního množství dvou melaninových pigmentů: eumelaninu (hnědo-černý) a pheomelaninu (červeno-žlutý). Jakmile se objevily šedé oči, otevřela se cesta k odstínům zelené a modré.
„Je to jako nahlédnout do očí dávného předka všech koček,“ popisuje Tabin. Jakmile se objevila určitá rovnováha pigmentů, variabilita začala rychle růst.
Záhada diverzity
Vědci se následně pokusili zjistit, zda má barva očí nějaký funkční význam – tedy zda souvisí s prostředím, zbarvením srsti nebo loveckým stylem daného druhu. Výsledek? Žádná významná korelace.
Na rozdíl od domestikovaných psů, u nichž například modré oči u huskyů vznikly díky lidskému šlechtění, není u divokých koček jasné, proč došlo k tak výrazné barevné diverzitě. Jako možné vysvětlení se nabízí sexuální výběr – tedy preference určitých barev očí u potenciálních partnerů. Jde ale jen o těžko ověřitelnou hypotézu – testovat něco takového u plachých, volně žijících koček je téměř nemožné.
Přestože někteří odborníci, jako evoluční bioložka Arianna Passarotto z Glasgowské univerzity, upozorňují na rizika práce s nekontrolovanými fotografiemi z internetu, výzkum označuje za ambiciózní a inovativní. Výzkum biologů Harvardovy univerzity v každém případě otevírá nové otázky a zároveň ukazuje, že i zdánlivě okrajové znaky jako barva očí mohou mít hlubší evoluční význam – stačí jen najít způsob, jak je správně číst.
