Tradice ustoupila etice: Norsko definitivně zakázalo kožešinové farmy
Začátek letošního roku se stal významným milníkem pro norské bojovníky za práva zvířat. Země totiž dala definitivní vale kožešinovým farmám. Rozšířila tak rostoucí seznam států, podle nichž kožešinové zemědělství do moderní společnosti nepatří.
Chov zvířat na kožešinu patřil v Norsku dlouhá léta k tradičním odvětvím. Severská země kdysi představovala domov téměř tří stovek takových farem – vždyť právě kožichy z norků a lišek se staly po celém světě symbolem luxusu. Postupně však na veřejnost prosakovaly záběry tvorů tísnících se v malých klecích, často s neléčenými zraněními. Přirozeně divocí živočichové projevovali v omezeném prostoru chování související se stresem, a někteří se dokonce uchylovali k sebepoškozování.
Norská veterinární asociace i mnozí odborníci a aktivisté v oblasti vhodných životních podmínek zvířat se nakonec shodli, že se chov na kožešinu neslučuje s moderními standardy humánního zacházení s živými tvory. Přidala se k nim rovněž veřejnost, a norská vláda se proto na základě společenského mínění i tlaku angažovaných organizací zavázala k zákazu kožešinových farem.
Dlouhodobý tlak
Zákaz kožešinových chovů v Norsku se neudál ze dne na den. Naopak šlo o dlouhodobý tlak ochránců zvířat, ale především o postupnou změnu vnímání a chování spotřebitelů. Trend v omezování pravých kožichů lze sledovat i u velkých značek. Například módní domy Gucci, Prada či Burberry se od nich již zcela distancovaly a raději volí etické varianty.
Inovace ve výrobě syntetických kožešin a materiálů na rostlinné bázi ukázaly, že se luxus a etika nevylučují. Pro definitivní zákaz kožešinových farem se přitom rozhoduje stále víc zemí – v posledních letech třeba Británie, Rakousko, Nizozemsko či Belgie. A zmíněný fakt zase dokládá, že politická vůle v kombinaci s aktivními informovanými spotřebiteli představuje klíč k zásadním změnám.
Postupné ukončování chovů mělo dát norským farmářům možnost přeorientovat se na jiný typ zemědělství nebo zkusit štěstí v odlišném oboru. Nesporný ekonomický dopad pak vláda slíbila řešit kompenzačním plánem v hodnotě asi 50 milionů dolarů. Někteří chovatelé však tvrdí, že ani uvedená opatření jejich ztráty nepokryjí, a obracejí se na soudy.
Mapa zákazů i posledních evropských kožešinových bašt
Kožešinové chovy byly úplně zakázány ve většině evropských zemích a v dalších platí více či méně restriktivní pravidla. Úplný zákaz platí v Norsku, Rakousku, Belgii, Chorvatsku, České republice, Estonsku, Francii, Itálii, Irsku, Lotyšsku, Lucembursku, Maltě, Nizozemsku, Slovensku, Slovinsku, Bosně a Hercegovině, Severní Makedonii, Srbsku a Velké Británii (Anglie a Wales zavedly zákaz už v roce 2003, čímž se staly evropskými průkopníky).
Švýcarsko a Německo sice zákaz formálně nepřijaly, ale přísné podmínky pro welfare zvířat vedly k faktickému zániku kožešinových farem. Švédsko postupně utlumilo chovy lišek a činčil; chovy norků byly dočasně pozastaveny během pandemie, dnes jsou povoleny s omezeními. Maďarsko zakázalo chov norků, lišek, tchořů a nutrií z důvodů welfare i ochrany veřejného zdraví. Dánsko zakázalo chov lišek a vznik nových farem mývalovců. Chovy norků se ale po pandemii postupně obnovují. Bulharsko zákaz kožešinových farem připravovalo, plán byl ale v roce 2022 pozastaven. V současnosti v zemi platí zákaz chovu a dovozu norků. V Rumunsku byl přijat zákon zakazující kožešinové farmy loni s platností od roku 2027.
Největším evropským výrobcem kožešin, zejména z lišek a mývalovců, je dnes Finsko. Hlavním evropským producentem kožešin z norků je pak Polsko. Litva, Řecko a Španělsko mají menší, ale stále aktivní chovy. Ve Španělsku platí od roku 2016 zákaz pro nové chovy.
