Příroda

Zvědavé chobotnice

V současnosti je známo asi 300 druhů chobotnic. Jejich evoluční počátky sahají minimálně do období prvohorního karbonu, tedy do doby asi před 300 miliony let. Téměř všechny druhy jsou masožravé a v poměru k ostatním bezobratlým tvorům obvykle vysoce inteligentní.

U těchto nápadných hlavonožců se dříve žádná velká chytrost nepředpokládala, ale detailnější pozorování nebo i chov v uměle vytvořeném prostředí postupně ukázaly, že některé druhy chobotnic (řád Octopoda) vykazují na poměry bezobratlých živočichů až neuvěřitelně vysokou míru inteligence. Chobotnice například využívají svoji schopnost měnit barvu a texturu povrchu těla, aby ukázaly své emoční rozpoložení. Potápěči dále tvrdí, že chobotnice často koukají člověku zpříma do očí a když nemají strach, natáhnou chapadlo a dotknou se například lidské ruky nebo si dokonce se zájmem prohlížejí a chapadly zkoumají předměty, které jim jsou potápěčem nabízeny. Ačkoliv je těžké hodnotu inteligence u těchto měkkýšů jakkoliv měřit, její projevy jsou nepopiratelné. (foto: Shutterstock)

Dospívající samec vydává při spatření člověka varovný výkřik. Dá se říct, že tento jedinec je usazen uprostřed „spižírny“. (foto: Shutterstock)

Samička morčáka velkého (Mergus merganser) s mládětem. (foto: Shutterstock)

Tento útvar známe i z našich lesů – pravděpodobně jde o hálku žlabatky dubové (Cynips quercusfolii) na listu dubu letního (Quercus robur). (foto: Shutterstock)

Marie Kubátová píše ve své knize Krkonošské pohádky, že „Krakonoš měl kvíčaly ve svém kalendáři jako znamení, co všechno se musí udělat a zařídit, než jeho krajinu pokryje sněhová plachta.“ (foto: Shutterstock)

Havýš žlutohnědý žije na korálových útesech v Tichém a Indickém oceáně a rovněž se vyskytuje v jihovýchodní oblasti Atlantiku. (foto: Shutterstock)

Ectobius lapponicus – „náš“ evropský šváb rusec laponský. Je celkem běžný hlavně v lesích, občas v sadech nebo v zahradách. Objevuje se od května do září. (foto: © Marek Velechovský)

Tučňáci novozélandští patří mezi tučňáky k menším druhům, ale jejich plavecké schopnosti je bezpochyby řadí na mnohem přednější pozice. (foto: Shutterstock)

Pohled do kaňonu řeky Duratón z hrany meandru naproti kostela Ermita de San Frutos. Dávní poustevníci si vybrali skutečně impozantní místo. (foto: © Jan Miklín)

Váhově nesrovnatelně těžším slonům se paviáni obloukem vyhýbali, ačkoli z bezpečí větví se rozčilovali v jednom kuse. (foto: © Richard Jaroněk)

Lví samec proti hyení smečce. Stažené uši napovídají, že se rozhodně necítí být pánem situace. (foto: Shutterstock)

Přímý dotek lidské dlaně jeseterovi škodí, proto jsme pod vodou jen pouhými pozorovateli (lom u německého Lipska). (foto: © Nikita Nashipae Loxodonta)

Umění udržovat rovnováhu na příkrých skalních stěnách se mladí kozorožci učí od prvního dne svého života. (foto: Shutterstock)