Příroda

Zrak jako břitva

Nejostřejším zrakem se mohou nepochybně pyšnit ptáci z řádu dravců (Falconiformes). Opeření predátoři jako orel, jestřáb nebo káně disponují zrakem 3 až 4krát ostřejším, než je ten náš. Orli například umí rozeznat zajíce na vzdálenost několika kilometrů a jestřábi spolu s káňaty z výšky mnoha stovek metrů spatří malého hlodavce! Když už svoji kořist zaměří, pak ze svého pernatého „rukávu“ vytáhnou ohromující zrakový kousek – bleskově útočí rychlostí až ve stovkách kilometrů za hodinu a přitom dokážou svůj cíl stále bezpečně udržet v zorném poli.

Také někteří dávní předkové ptáků, tedy neptačí dinosauři, viděli velmi dobře. Například oční bulva proslulého teropoda druhu Tyrannosaurus rex měla velikost grapefruitu a masivní čichové laloky i zrakové centrum v mozku tohoto dinosaura svědčí o vytříbených smyslech. Podle některých vědecky podložených odhadů mohl mít zrak dokonce čtyřikrát ostřejší než člověk a vidět malé objekty až do vzdálenosti šesti kilometrů. Člověk vidí podobné předměty do vzdálenosti asi 1,6 kilometru.

Evoluce vsadila v případě outloňů váhavých na nenápadnost. Zvířata většinu dne prospí na větvi a po soumraku se v korunách pohybují velmi tiše.

Čimanga falklandská jsou při požírání mršiny velmi agresivní a nebojí se prosazovat ani vůči většímu mořskému dravci buřňáku velkému.

Výskoky nad hladinu (tzv. breaching) keporkaci daleko více prováděli, když od sebe byly velrybí skupiny dál...

Jádro oblasti rozšíření kakadu palmového (Probosciger aterrimus) se omezuje na region Nové Guineje a cíp na severu Austrálie.

Rosomáci jsou stále loveni pro svou kožešinu. Huňatá srst, promaštěná přírodními oleji, totiž dokonale izoluje proti chladu a netvoří se na ní námraza.

Přestože žádný druh rostoucí v Evropě není původní, mahónie se zde běžně pěstují a některé druhy i zplaňují. Rod byl pojmenován na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775–1816). Větve mahónií jsou oblíbeným materiálem ve vazačství, používají se především na věnce a vánoční ozdoby.

Tyto keře jsou blízce příbuzné dřišťálům, k nimž je někteří (zejména američtí) autoři přiřazují. Od dřišťálů se ovšem na první pohled liší zpeřenými listy a květenstvím, které se zakládá na vrcholcích větví. Také nemají na větvích palisty přeměněné v trny. Obrannou funkci u mahónií přebírají ostré hrotité zuby kožovitých listů a jedovatý alkaloid berberin, díky němuž je dřevo keřů žlutě zbarvené.

Funkce opylovačů se u květů mahónií ujímají především včely. Ptáci se zase konzumací modrých, bíle ojíněných bobulí starají o šíření keřů do dalších lokalit. Nezralé plody jsou mírně jedovaté, během zrání však obsah alkaloidu berberidinu výrazně klesá a ptáci mohou plody bez újmy konzumovat.

Málokdy se stává, aby člověk pod hladinou moře viděl tolik langust pohromadě. Tady jimi bylo okolí stoletého vraku doslova přecpáno

Tento upřený pohled zná asi každý majitel psa. Pejsci si ovšem kromě toho dokážou i vybavit, co jejich pánečci dělali.

Čertova studánka na Vyhlídce u Smržovky.

Navzdory tomu, že lesy na tomto a následujícím snímku dělí jen 15 km, jsou rozdíly ve vegetaci i ptačí diverzitě jen stěží přehlédnutelné. Během třídenního průzkumu na každé z lokalit nám horský les v rezervaci Wayqecha (na tomto snímku) odhalil 95 a blahovičníková plantáž u obce Paucartambo (další fotografie) 22 druhů ptáků.

Takto rozkvetlé byly ovocné stromy v horských oázách v polovině února.

Slepci na zemi působí neohrabaně, ale životu pod zemí jsou skvěle přizpůsobeni. Na rozdíl od svých krtčích „kolegů“ nemají žádné viditelné oči.

Jednoho dne jdu na zahradě okolo mé oblíbené růže a vidím, že její listy jsou pravidelně okousané. Prohlédnu je ze všech stran, předpokládám, že někde najdu viníka – housenku. Ale nikde nic. To je divné… Druhý den jsou na tom listy ještě hůř. Tuhle záhadu musím vyřešit. Sednu si opodál, fotoaparát mám samozřejmě po ruce. Čekám…

Shetlandy jsou zajímavé nejen díky své fauně a flóře. Návštěvníky okouzlí také nádherné pobřežní scenérie, i když modrá obloha není pro shetlandské počasí zrovna typická.