Příroda

Leniví obři

Na rozdíl od svých suchozemských příbuzných mají mořské želvy četné adaptace pro dlouhý pobyt pod hladinou – například solné žlázy v lebce, hmotnostně redukovaný krunýř a samozřejmě končetiny přeměněné v ploutve. Dělí se do dvou skupin – na kožatkovité a karetovité. Zatímco kožatkovité zahrnují jen jeden druh, kterým je kožatka velká (Dermochelys coriacea), karet známe přinejmenším šest druhů. Kožatka s hmotností až 916 kilogramů je zároveň největší současnou želvou světa. Mořské želvy se relativně pomalu rozmnožují a některým druhům dnes bohužel hrozí vyhynutí.

Největší mořskou želvou všech dob byl zřejmě severoamerický křídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a hmotností kolem 2,2 tuny. Kareta obrovská (Chelonia mydas) běžně dorůstá hmotnosti 200 kilogramů a může se dožít kolem 80 let

Detailní počítačové simulace ukázaly, proč sokoli při útoku na svou kořist volí střemhlavý let z velkých výšek.

Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena lunulata) není o moc větší než golfový míček, ale její jed je dost silný na to, aby usmrtil člověka.

Ne vždy volí mravenci nejkratší cestu. Občas si vyberou „objížďku“, po níž ale dorazí do cíle rychleji. Na snímku mravenci druhu Megaponera analis při nájezdu na termitiště.

Květy ocúnů signalizují končící léto a neúprosný nástup podzimu. Celá rostlina je jedovatá a je tedy nebezpečná pasoucím se zvířatům. Jedovatá je i voda ve vázičce s kvetoucími ocúny.

Samec zápřednice, který byl ukrytý mezi listy, svůj úkryt jen velmi neochotně opouštěl.

Za posledních 30 let poklesly počty žiraf o 40 %. V současnosti ve volné přírodě žije už jen cca 98 000 jedinců, kteří navíc patří k různým druhům.

Samci vlnožila užovkového (Laticauda colubrina) dorůstají délky kolem jednoho metru; samičky jsou až o půl metru delší.

Kaloň malajský (Pteropus vampyrus) je jedním z největších zástupců savčího řádu letounů. Rozpětí jeho křídel dosahuje až 1,5 metru. Křídla letounů tvoří lehká tenká blána. Ta sice na první pohled vypadá holá, ale ve skutečnosti je porostlá srstí.

V roce 2001 žilo v Číně asi 6–7 tisíc jedinců, v Indii 5 až 6 tisíc. Jak ukázaly výzkumy zoologů, jen za posledních 50 let se počet pand červených v Číně snížil o 40 %. Na území dalších států pak může být toto číslo ještě vyšší. Panda byla proto zařazena na listinu ohrožených druhů a je vedena jako „zranitelná“. Ve všech státech, kde se přirozeně vyskytuje, je panda červená zákonem chráněná a její lov je zakázán.

Hejna různých druhů ptáků společně shánějí potravu a brání teritorium přičemž taková aliance může trvat několik let. Nyní se ukazuje, že kooperace může probíhat také výhradně mezi dvěma konkrétními jedinci modropláštníka proměnlivého (na snímku vpravo) a modropláštníka modrofialového (vlevo).

Anhinga africká (Anhinga rufa) žije v subsaharské Africe. Přezdívá se jí „hadí pták“, což neodráží potravní specializaci, ale dojem, který budí při lovu. Loví totiž tak, že má tělo zcela ponořené pod vodou a nad vodní hladinu ční pouze hlava a krk. Dlouhý krk, navíc zrcadlený ve vodní hladině, budí dojem hada. Anhingy mají na jídelníčku i vodní hady, ale jejich potravu tvoří převážně ryby, obojživelníci, vodní hmyz, korýši a měkkýši. 

V okamžiku, kdy se z podvrženého vejce vylíhne malá kukačka, má hnízdní parazit vyhráno. Ještě slepá kukačka vytlačí hostitelova vajíčka nebo už vylíhlá mláďata z hnízda a uzurpuje si péči hostitele. Ve výřezu vajíčka ťuhýka obecného s „kódem“, který má odhalit podvrh.

Setkání s fosou tváří v tvář je velmi vzácná událost. Sledování tohoto zvláštního výtvoru evoluce zblízka je pro zoologa vrcholným zážitkem.