Příroda

Sahara, Maroko. Dunu Merzouga považují Marokánci za největší na světě

Zatímco pes si na člověka rychle zvykne, ochočit vlka prakticky není možné – důvodem je časově posunuté období socializace

Skorci loví především různá vývojová stadia drobných vodních živočichů.

Bonobové jsou i ve volné přírodě ochotni stýkat se s příslušníky jiných tlup a dokonce se s nimi živit ze stejných zdrojů. Na snímku mládě bonoba při hře (Kongo).

Při rudém západu slunce působí silueta obrovských baobabů jako surrealistické dílo

Polární liška bude jedním z živočichů, jimž zvětšená plocha a vyšší teploty pravděpodobně uškodí.

Pár delfínů skákavých (Tursiops truncatus) prokázal, že opravdový odpočinek vůbec nepotřebuje.

Opylení nenápadných květů jmelovitých rostlin (Viscaceae) zajišťuje hmyz nebo vítr. Semena se šíří buď pomocí ptáků, nebo jsou z plodů vystřelována tlakem zrajícího míšku. Aby se semeno udrželo na větvích hostitelských rostlin, je obaleno lepkavým viscinem. Klíčící semeno roste na povrchu větve nejprve samostatně, čerpá zásobní látky a vodu z dužnatých děloh. Postupně vytváří haustorium, přeměněný kořen. Ten má ze začátku tvar přísavného terčíku, který semenáček fixuje na větvi a později z jeho středu proniká do cévních svazků hostitele. U některých druhů vytváří haustorium nový orgán, endofyt, který se dále šíří větvemi a infikuje celý strom.

Dospělé keře mohou mít i několik metrů v průměru, naopak nejmenší druh, jihoafrické Viscum minimum cizopasící na sukulentních pryšcích, je velké jen asi 5 mm.

Na rozdíl od jiných druhů zimujících motýlů nepotřebuje žluťásek řešetlákový k zimní hibernaci žádný úkryt.

Aligátoři mají široký čenich a když zavřou tlamu, překrývá horní čelist zuby spodní čelisti. Dospělí samci mohou od čumáku k ocasu měřit i přes čtyři metry.

Horniny mohou po naleštění ukázat opravdu neuvěřitelné kresby. Dobrým příkladem může být písmenková žula (Pegmatit) pojmenovaná podle toho, že její vzhled, způsobený vzájemným prorůstáním křemene a živce, připomíná klínové písmo.

Každý papoušíček vrabčí (Forpus passerinus) má v rámci své rodiny jedinečné jméno. Na snímku dvojice poddruhu papoušíček vrabčí zelený (Forpus passerinus viridissimus) focená na ostrově Tobago.

Idylický Kulusuk ve večerním slunci.

Zdvořilé chování v rámci tlupy paviánů čakma (Papio hamadryas ursinus) předchází takovýmto otevřeným projevům nepřátelství.

Instinktivně přestávám fotit a zadržuji dech. Mezi mnou a šelmou je jen tenká stěna krytu, což pro dvěstěpadesátikilové zvíře není žádná překážka.