Příroda

Kokolitky zachycené rastrovacím elektronovým mikroskopem (SEM).

Samičky rypoušů přivádějí na svět vždy jen jedno mládě. Porodí jej v zimním období a následující čtyři týdny mládě kojí, přičemž čerpají výhradně ze svých tukových zásob. Teprve když samičky mládě odstaví, vydávají se na moře, aby se po měsíčním půstu nakrmily.

Muflon je typicky stádovým druhem, který celoročně žije v různě četných stádech rozdělených podle pohlaví. Starší mufloní berani žijí většinou samotářsky.

Perličky supí (Acryllium vulturinum) jsou největšími zástupci čeledi perličkovitých (Numididae). Výzkum německých vědců u nich odhalil nečekané množství společenských vazeb s dalšími jedinci svého druhu.

Předpoklad otužilosti

Arktičtí ploutvonožci i kytovci potřebují k přežití v chladných vodách velké množství podkožního tuku. Tuková tkáň bohatá na kolagen má velký význam pro termoregulaci těchto savců a může dosahovat tloušťky až kolem půl metru. Výzkumy ukázaly, že u ročních velryb tvoří tato tkáň asi 43–50 % celkové tělesné hmotnosti. U mrožů nebo rypoušů obsahuje mateřské mléko velké množství tuku a mláďata tak rychle nabývají na tělesném objemu i hmotnosti. Nebylo by ale spravedlivé označovat tyto ploutvonožce za „obézní“ – například v Grónsku ukázala měření u dospělých samic mrožů 18 % tuku a 44 % svalové hmoty. Ploutvonožci tedy potřebují tuk pro termoregulaci, jinak jsou ale takříkajíc „fit“.

Vysoký obsah tuku u velryb využívali lovci ve smutných časech rozšířeného velrybářství. Zejména zástupci skupiny pravých velryb (rod Eubalaena) po harpunování neklesali ke dnu, ale jejich těla zůstávala v blízkosti hladiny. Proto je velrybáři mohli snadno zpracovat. (foto: Shutterstock)

Mravenci jsou zcela po zásluze příkladem pracovitosti a schopnosti spolupracovat.

Láčka mívá baňkovitý tvar a jeho ústí je lemováno kluzkým límcem, tzv. obústím. Shora je láčka krytá víčkem. Na jejím vnějším povrchu i spodní straně víčka a vnitřním okraji obústí se nacházejí nektarové žlázky, které lákají hmyz. Vnitřek láčky je obvykle rozdělen na dvě části. Ve spodní, která je zatopená trávicí tekutinou, jsou trávicí žlázky. Výše je pak vosková zóna, která je tak kluzká, že hmyz se vlastními silami z láčky nedokáže dostat.

Láčkovky jsou dvoudomé, tj. rostliny jsou buď samčí nebo samičí. Jejich drobné květy vytvářejí bohatá květenství a většinou nepatrná semena jsou unášena větrem na velké vzdálenosti. (foto: Shutterstock)

Ploskolebec americký (Agkistrodon contortrix) patří do podčeledi chřestýšovitých (Crotalinae) v rámci čeledi zmijovitých (Viperidae).

Každý sup se snaží u mršiny získat co nejlepší místo, a tak se vytváří neskutečná vřava plná vzájemných potyček.

Zoologové žertují, že ksukol ocasatý při pohybu vypadá jako podivný lemur, který má místo rukou pavouky. Na snímku je dobře patrný mimořádně tenký prostředníček.

Žaludy jsou vítanou a výživnou pochoutkou pro mnohé lesní tvory. V kuchyni a medicíně je ale využívali i indiáni a naši předkové.

Nelze pochybovat o tom, že lesů závratně rychle ubývá. Takto vypadá odlesňování v Brazílii - dobytek se pase na místě, kde ještě nedávno byl prales.

Velmi mladý tapír indický, u nějž už pomalu začíná blednout „sedlová“ část, která později bude zcela bílá.

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.