Příroda

Zdejší počasí bývá často větrné, a tak není těžké představit si, jak nesčetná písečná zrna postupně obrušují Kamenný strom až do jeho současné podoby

Měsíčnice vykvétá v květnu až v červenci a je opylována nočními motýly. Její květy omamně voní

Při výskoku nad hladinu je možné zahlédnout bílo-černou kresbu na břiše kosatky.

Identifikovat jedince s čistě berberskými geny mezi obyvateli zoologických zahrad není nic jednoduchého a obnova populace je zřejmě nemožná.

Netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) patří k našim nejhojnějším netopýrům.

Zepředu i zezadu

Mandril rýholící  | tropická Afrika

Na těle dospělých samců mandrila rýholícího jsou zdaleka nejnápadnější pestře vybarvené líce. Nezvyklé odstíny však kryjí i jejich genitálie a řitní otvor, kde se mísí červená s růžovou, modrou či fialovou. Dominantní vůdci smeček mají navíc výraznější zbarvení než podřízení samci.   

Dnes se bizoni opět spokojeně popásají v národních parcích i na soukromých rančích. Jejich celkový počet se odhaduje na 200 000.

Raním sluncem nasvícené vrcholky masivu Sassolungo můžete sledovat z průsmyku Passo Sella.

Zvýšená hladina stresových hormonů může mladým pěvcům dát vyšší šance na přežití. Na snímku slavík modráček (Luscinia svecica).

Podezřeň královská (Osmunda regalis)

Pomalu rostoucí, ale dlouho žijící kapradina. V anglických botanických zahradách jsou rostliny tohoto druhu staré více než 100 let. Staré rostliny vytvářejí trsy, které mají i několik metrů v průměru. Na jaře z oddenku vyrůstá několik dvojnásobně zpeřených listů s dlouhým řapíkem, které celkově měří až 1,5 metru. Velikost i tvar listů závisí na stáří rostliny.

U nás v přírodě neroste, pouze v 19. století byla jedenkrát nalezena při německé hranici v severních Čechách (Horní Světlá v Lužických horách). Rostlina byla pro svůj zvláštní vzhled považována za magickou. Části listu nesoucí sporangia byla starými Slovany připisována moc porazit démony, splnit přání, odemknout tajemství a rozumět řeči stromů.

Výška: až 1,5 m, severoamerické rostliny jsou menší – kolem jednoho metru.
Rozšíření: roste v Evropě, ve Středomoří, v Turecku, na Kavkaze, v Himálaji, Japonsku, jižní Africe, v Indii (var. panigrahiana), na východě S. Ameriky (var. spectabilis) a tropické jižní Americe (var. brasiliensis); zplanělá je v Austrálii a na Novém Zélandu.
Ekologie: vyhledává vlhká bažinatá místa ve vlhkých lesích, olšinách a rašeliništích.

Park Kirindy je zřejmě jediným místem, kde lze dobře pozorovat fosu (Cryptoprocta ferox) – velmi opatrné a mrštné zvíře .

V deštném pralese Národního parku Tamborine zaujmou majestátní fíkovníky se vzdušnými kořeny, které své okolí pozvolna mění v dřevěné sloupoví.

Na otravu každým rokem mimo jiné zahyne až deset orlů mořských (Haliaeetus albicilla), kteří patří mezi ohrožené druhy

Sklípkanec skromný z jihovýchodní Austrálie

Už mladí mývalové mají výraznou „obličejovou masku“, která jim vysloužila přezdívku „bandité“ a místo v mnoha legendách severoamerických indiánů.