Příroda

Seznamte se s oblastí, kde se stékají dvě nejmohutnější moravské řeky Morava a Dyje – seznamte se s krajinou Soutoku. (foto: Petr Zajíček ©)

26. 09. 2022

Nejčtenejší


Údery jsou vzhledem k délce krku a hmotnosti žiraf nesmírně silné a například po ráně do hlavy může dojít k omráčení nebo smrti. (foto: Shutterstock)

11. 07. 2022

Synonymum zápachu

Mezi menšími savci lze najít množství strategií, které jim slouží k ochraně zdraví a života. Pokud nejsou dost silní, nemají pevnou tuhou kůži, ostré bodliny nebo nejsou schopni rychlého běhu či využití úkrytu, zbývá jim už málo možností, jak se efektivně ubránit. Účinný defenzivní mechanismus se vyvinul u skunků pruhovaných (Mephitis mephitis), kteří jsou vybavení nesmírně páchnoucí tekutinou umístěnou ve žlázách pod ocasem a v případě ohrožení ji dokážou rozprášit do vzdálenosti kolem tří metrů. Skunkové s tekutinou neplýtvají a používají ji pouze v případě nejnutnější potřeby.

Skunkové svůj účinný „sprej“ nechávají až jako poslední možnost. Na potenciálního nepřítele či predátora nejdříve vrčí, napřimují srst nebo se staví do obranné pozice a třesou ocasem. Teprve, když nic z toho nepomáhá, vystříknou na něj svoji páchnoucí tekutinu. Ta není zdraví nebezpečná, ale její pach je natolik intenzivní, že postižený tvor na skunka hodně dlouho nezapomene. (foto: Shutterstock)

09. 07. 2022

Druh Paphiopedilum Gratrixianum se dnes již běžně komerčně pěstuje a přestává být ve sbírkách raritou. (foto: Romana Rybková)

08. 07. 2022


Reklama

Magické lesy na turistickém chodníku Arakawa, jenž vede ke stromu Jómon sugi.

06. 07. 2022

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo SánchezCC BY 2.0)

04. 07. 2022

Milovníci rozpálených skal

Kozorožec núbijský (Capra nubiana) je jediným druhem kozorožce, jenž je adaptován pro život v horkých a suchých oblastech. Žije v horských regionech severovýchodní Afriky a na Středním východě v nadmořských výškách do 3 000 metrů, kde si vybírá ty nejodlehlejší, nejvyšší a nejstrmější skalní stěny. V rámci tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus – samci váží kolem 60 kilogramů a dorůstají délky kolem 125 cm, zatímco samice jsou maximálně kolem 30 kg těžké a ne delší než 105 cm. Vroubené rohy samců mohou být až 120 cm dlouhé a docházejí uplatnění při bojích o dominanci. Jejich srážky ale jen zřídka končí zraněním. (foto: Shutterstock)

02. 07. 2022

Dospělý strdimil karmínovoprsý (Aethopyga siparaja) dorůstá velikosti kolem 10 cm. (foto: Shutterstock)

01. 07. 2022

Polovina mravenců druhu Temnothorax rugatulus se pracovního ruchu vůbec neúčastní. Zdánlivě líní příživníci ale mají pro kolonii velký význam. (foto: AntWiki, Museum of Comparative Zoology, Gary D. Alpert, CC BY-SA 4.0)

29. 06. 2022

Meandry řeky Uvac připomínají bludiště a v některých místech se zatáčejí až o 270 stupňů.

27. 06. 2022

Reklama

Růžoví elegáni se často hašteří. Vzrušením se jim načepýří peří a obzvlášť v zapadajícím slunci, kdy jeho barvy zázračně ožívají, bývají nádherní. (foto: David Říha)

25. 06. 2022

Čmelák zemní (Bombus terrestris) není jen sympatickým opylovačem, ale někdy jen bezohledným lupičem, který prokouše stěnu květu a vykrade nektar.

24. 06. 2022

Ohnivý mravenec (Solenopsis invicta) má původ v tropické a subtropické Jižní Americe. Je ale také nesmírně úspěšným invazivním mravencem ve velké části jižních Spojených států. (foto: Shutterstock)

22. 06. 2022

Na obzoru se ukazují zlověstné bouřkové mraky

20. 06. 2022

Samci i samice jsou až 60 cm velcí, ale samci jsou obvykle o cca 10 % těžší. V zajetí se dožívají i více než 40, ve volné přírodě kolem 30 let. (foto: Shutterstock)

18. 06. 2022

Ďábelský primát z Madagaskaru

Mezi tvory, kteří v minulosti patřili (a dodnes patří) mezi zcela neprávem odsuzované živočichy, bezesporu patří madagaskarská poloopice ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis). Tento samotářský noční primát je domorodci nazýván aye aye a jeho vzhled jej předurčuje k tomu, aby vyvolával silné reakce.

Srst ksukola má podobu tuhého „drátovitého“ pokryvu černé barvy, oči zvířete v kontrastu ke zbarvení těla oranžově září a prostřední prst je extrémně tenký a dlouhý (jde o adaptaci k získávání potravy z dutin stromů). Vzhled v kombinaci s noční aktivitou a plachostí vedly k přesvědčení mnoha domorodých obyvatel Madagaskaru, že se jedná o zosobnění zkázy a zla. Existuje dokonce mýtus, že na koho ksukol ukáže svým dlouhým prstem, ten brzy zemře. Tato pověra bohužel v minulosti vedla k vybíjení těchto krásných poloopic na mnoha místech ostrova.

Ksukol ocasatý je největší noční primát na světě. Kuriózní je, že v roce 1933 byl již považován za zcela vyhynulého, to se ale naštěstí nepotvrdilo. Díky jeho plachosti a nočnímu způsobu života byl znovu objeven teprve roku 1957. Dnes je v zoologických zahradách chováno asi 50 jedinců.

17. 06. 2022

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907