Příroda

Vodopády Minnehaha ve stejnojmenném přírodním parku amerického státu Minneapolis. V zimě se návštěvníkům tohoto místa nabízí jedna atrakce navíc – vlézt za zmrzlou vodní stěnu a dostat se tak pod vodopád. Světlo pronikající ledem dodává místu až neskutečnou atmosféru.

Když Dian Fosseyová zkoumala horské gorily, byly jejich tlupy mnohem menší než dnes a byl v nich jediný samec. Větší početnost v rámci gorilích tlup je dnes možnou příčinou zvýšené agresivity vůči cizím jedincům.

Škála teplot je podstatně širší na souši než ve vodě. V prostředích od třeskutých mrazů na vrcholcích Himálaje po polední výheň pouští měl život pestré podmínky pro svůj rozkvět. Na záběru je pouštní oáza v Maroku

V Malajsii se setkáme s poddruhem vousáka zvučnohlasého (Megalaima haemacephala indica), který zaujme žlutočervenou kombinací ploch na hlavě a hrudi. Jiné formy tohoto druhu mají hlavu i hruď čistě krvavě červenou (kromě černého očního proužku a vousu).

Kanic karibský (Dermatolepis inermis) u korálového útesu. Také pro tento druh ryb by bylo možné využít metodu sčítání pomocí analýzy hluku vydávaného při tření.

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)

Sněženka podsněžník je nejznámější sněženkou. V Česku je domácí rostlinou a také se nejčastěji pěstuje na zahradách. Jejích lokalit v přírodě, především kvůli intenzivnímu lesnictví a přeměně listnatých lesů v jehličnaté monokultury, ovšem ubývá. Je jednou z prvních rostlin, které u nás na konci zimy vykvétají v přírodě. Začíná kvést již na konci února a kvete až do března.

Výška: 25 cm
Doba květu: únor, březen
Rozšíření: Roste od Pyrenejí po Turecko a Kavkaz. Do Velké Británie, kde zdomácněla, se dostala nejspíše ve starověku.
Ekologie: humózní, především lužní lesy a lesy roklin
Status: CITES, ohrožený druh ČR(C3), červená kniha Ukrajiny

 

V období páření mají neuvěřitelné akrobatické kousky samců pravděpodobně ohromit samičky a odradit konkurenci.

Všudypřítomné vodní víly

Vodní blechy jsou zástupci řádu bezobratlých. Latinské jméno jednoho z nejznámějších rodů, jimž se česky říká hrotnatky zní Daphnia. Tito planktonní korýši se vyskytují téměř ve všech nádržích stálé vody. Nalezeny byly dokonce i v kalužkách, které v deštných pralesích vznikají po dešti v rozsochách velkých stromů. Zatímco v jezerech a rybnících je jich velké množství, v rychlé vodě nemají šanci se udržet. Žijí většinou při hladině, ale na útěku před predátory se potápějí i do větších hloubek. K povrchu se vždy vracejí v noci, aby se najedly. Jsou jen asi 3 mm velké.

Sýkora koňadra (Parus major), snad nejběžnější návštěvník zimních krmítek.

Černá smrt Afriky

Mamba černá (Dendroaspis polylepis) patří k nejobávanějším hadům afrického kontinentu, což je plně opodstatněné. Může dorůst délky přes čtyři metry a na krátkou vzdálenost se pohybuje rychlostí až 20 km/h. Navíc se vyskytuje téměř ve všech prostředích, jaké Afrika nabízí, od bažin přes savany až po vesnice. Když jí záměrně nebo náhodou vstoupíte do zamýšlené únikové cesty, její chování se promění ve vražednou zuřivost. Do těla nepřítele nebo kořisti dokáže vpravit mnoho dávek smrtícího neurotoxického jedu, který ji okamžitě ochromí.

Jed tohoto hada je pro člověka smrtelný již v množství 10 až 15 miligramů, mamba přitom jediným kousnutím dokáže vpravit do těla i několik stovek miligramů! Uštknutí mambou černou proto bývá v drtivé většině případů smrtelné. Není-li v dosahu pomoc, oběť umírá do dvou minut.

Podzimní snímek z Národního parku Denali s dominantou hory Mt. McKinley v pozadí

Tre Cime di Lavaredo

1. MÍSTO KATEGORIE KRAJINY ZA NAŠIMI HRANICEMI
1. MÍSTO ABSOLUTNÍHO POŘADÍ

Autor: Jiří Soukup
Použitá technika: Nikon D750 a objektivem Irix 15 F2,4; horizontální panorama složené z osmi snímků focených na výšku

Snímek byl pořízen v Dolomitech u známého skalního útvaru Tre Cime di Lavaredo. Vypravil jsem se do této oblasti spolu s přáteli na večerní focení, ale zastihla nás bouřka před níž jsme se museli schovat do takové menší jeskyně, kterou jsme náhodou objevili. Když zbývalo asi 15 minut do západu slunce a když už přestávalo pršet, tak jsme se rozhodli pro cestu zpět – smíření s tím, že asi žádný snímek nepořídíme. Jenže po asi 10 minutách co jsme byli na zpáteční cestě, se obloha začala protrhávat a příroda nám vykouzlila nádherné podmínky o kterých fotograf může jenom snít!

Hyena a její mládě byli napřed nejistí, ale potom získali odvahu. O několik chvil později se štěně s chutí vrhlo matce na břicho a hltavě sálo mléko.

Kaňon je až 27 kilometrů široký a přes půl kilometru hluboký.