Proč mají někteří psi dlouhé uši? Vědci našli konkrétní genetickou stopu
Dlouhé svěšené uši patří k nejvýraznějším znakům mnoha psích plemen. Nový genetický výzkum nyní ukazuje, že jejich délku může významně ovlivňovat jeden konkrétní gen.
Od dlouhých, téměř po zem visících uší baseta, přes „plácačky“ jezevčíků až po elegantní chlupaté boltce kokršpanělů, patří dlouhé svěšené uši k nejvýraznějším a pro mnoho lidí i k nejpůvabnějším znakům řady psích plemen. Přesto vědci teprve nyní začínají chápat, jaké genetické vzorce rozhodují o tom, zda budou psí uši dlouhé a svěšené, nebo naopak krátké a vztyčené.
Nový genetický výzkum, představený letos v lednu na odborné konferenci v San Diegu a publikovaný v časopise Scientific Reports, ukazuje na překvapivého „podezřelého“: gen MSRB3. Ten je známý především svou rolí v lidském sluchu, ale zdá se, že u psů významně ovlivňuje právě délku uší.
Tajemství ušaté DNA
Celý projekt odstartovala zdánlivě banální otázka. Anna Rameyová, tehdy studentka pracující v laboratoři psí genetiky na Georgijské univerzity, se jednou zadívala na dlouhé, svěšené uši svého psa Cobaina, amerického kokršpaněla, a napadlo ji prosté „proč?“.
Otázku položila svým kolegům a ukázalo se, že ačkoliv se vědci v minulosti zabývali postavením psích uší – tedy například jejich špičatosti, vztyčenému nebo naopak svěšenému postavení, samotné délce psích uší se dosud nikdo systematicky nevěnoval.
Tým vedený genetičkou Tori Rudolphovou proto analyzoval DNA více než 3 000 psů, vlků a kojotů. Vědci hledali drobné genetické rozdíly, které by mohly souviset s délkou uší. Výsledkem bylo zjištění, že varianty DNA v okolí genu MSRB3 úzce korelují s tím, jak dlouhé uši pes má.
Gen MSRB3 řídí tvorbu bílkoviny, jež funguje jako ochranný štít buněk proti škodlivým látkám a už dříve byl spojován s velikostí uší u jiných zvířat, například u prasat, ovcí či koz. U lidí jsou některé mutace tohoto genu dokonce spojeny se ztrátou sluchu. U psů se zdá, že určité varianty zvyšují aktivitu genu, což může vést k rychlejšímu množení buněk v uších – a tedy k jejich větší délce a typickému svěšení.
Evoluce, klima i šlechtění
Samozřejmě nejde jen o genetiku v úzkém slova smyslu. Tvar a délka psích uší jsou výsledkem kombinace přirozené evoluce a cíleného šlechtění. Psi z chladnějších oblastí mívají menší a vztyčené, které lépe udržují teplo, zatímco v teplých oblastech se častěji vyskytují uši větší a svěšené. Člověk pak tyto znaky dál zesiloval: dlouhé uši baseta mají pomáhat „zametat“ pachy směrem k nosu, zatímco vztyčené uši německého ovčáka mohou zlepšovat sluch.
Autoři studie zdůrazňují, že délku psích uší neurčuje jediný genetický přepínač. Analýza se zaměřila hlavně na drobné změny v DNA, svou roli tudíž mohou hrát i větší genetické přestavby – například chybějící nebo zdvojené úseky genomu. Podle odborníků tak jde spíš o genetickou mozaiku, v níž ale gen MSRB3 představuje důležitý, byť ne jediný dílek.
Výzkum tím nekončí. Tori Rudolphová by se ráda zaměřila na detailní studium jediného plemene – ideálním kandidátem jsou podle ní zlatí retrívři, kteří mají překvapivě proměnlivou velikost i délku uší. Právě na nich by se dalo lépe pochopit, jak se genetické varianty promítají do konkrétní podoby svěšených uší.
