Polárníci tělem i duší: Polární lišky si poradí i při teplotách pod -50 °C
Liška polární je dokonale přizpůsobená životu v arktických mrazech. Její kožich má mimořádně izolující vlastnosti a pomáhá jí i chytrý způsob cirkulace krve v tlapkách. Díky tomu si poradí i s teplotami hluboko pod −50 °C.
Liška polární si poradí s extrémními podmínkami polárních oblastí. Vyskytuje se v nezalesněné tundře rozprostřené podél arktických regionů Eurasie, Severní Ameriky, Grónska a Islandu. (foto: Wikimedia Commons, Emma, CC BY 2.0)
Pro pobyt v zimě je liška polární (Vulpes lagopus) vybavena několika mimořádnými adaptacemi. V prvé řadě jej před chladem chrání hustý, několikavrstvý kožich (v zimě bílý a v létě hnědý). Dalším evolučním zlepšovákem je zvláštní systém cirkulace krve v tlapkách.
Podobným „zařízením“ disponují například vodní ptáci, kteří se mohou bez rizika přimrznutí procházet po zamrzlé hladině. Ledový podklad obdobně snášejí i lišky. Nejenže nepřimrznou, ale navíc dotekem s promrzlou zemí neztrácejí tělesnou teplotu. K tomu mají solidní podkožní vrstvu tuku a zaoblený tvar jejich těla je dodatečnou ochranou proti ztrátě tepla.
Všechny tyto adaptace umožňují liškám polárním bez větších obtíží překonávat i mrazy, které klesají pod -50 °C.
Mezi další přizpůsobení by určitě bylo možné počítat i sluch. Lišky mají mimořádný sluch a dokážou odhalit lumíky, kteří jsou jejich hlavní potravou, i na značné vzdálenosti pod silnou vrstvou sněhu. Když oběť pod sněhem vypátrají, vyskočí vysokým obloukem do vzduchu a s přesným zacílením prolomí ledovou krustu. Úspěšnost jejich pokusů je velmi vysoká. Přizpůsobivé šelmy by ale období mrazů nepřežily bez ledních medvědů, po nichž dojídají zbytky zabitých tuleňů.
