Příroda

Vodnáři (Hydrophiinae) jsou podčeledí hadů z rodu korálovcovitých. Jsou známí z mělkých tropických vod Indického a Tichého oceánu a většinou bývají k vidění v okolí korálových útesů a říčních ústí. Na snímku je vlnožil užovkový (Laticauda colubrina).

Zabarikádován v noře

Luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata) může dorůstat 45–75cm. Jeho ocas přitom představuje dalších 33–45 cm. Samci jsou obvykle větší než samice, ale jinak jsou si obě pohlaví velmi podobná. Malá hlava má trojúhelníkovitý tvar a tělo luskouna na ni navazuje velmi kompaktně, jakoby zvíře ani nemělo krk. Dlouhé a poměrně štíhlé tělo je velmi dobře uzpůsobené k pronikání do podzemí. Pro tento účel jsou luskouni také vybavení silnými drápy. Drápů je na každé končetině pět, ale z toho tři jsou zvlášť uzpůsobené k hrabání. Luskoun si vyhrabává nory v půdě, které to umožňuje. Pokud je dostatečně měkká, může být nora až šest metrů hluboká. Naproti tomu v kamenité půdě nebývá hlubší než dva metry. Vchod do podzemí obvykle luskoun ucpe uvolněnou půdou, aby se tak chránil před predátory. (foto: Shutterstock)

Portrét mravenčíka obrovského se podařilo zachytit v rezervaci Otonga na západním svahu ekvádorských And ve výšce asi 2 400 m n. m.

Jelenům wapiti v Yellowstonu téměř vůbec nevadí možnost, že se mohou setkat s vlčí smečkou, přestože na vlky každých 7 až 11 dní skutečně narazí. Během zimy obývá park okolo pěti tisíc jelenů, v létě až kolem 20 tisíc kusů...

Přes den pstruha mramorového prakticky nemáte šanci vidět jinak než bez hnutí ležícího v bezpečí svého úkrytu

První pohled na kaskádu tyrkysových vodopádů a zelenou hradbu džungle pod čistým blankytem nebe

Výrazy obličeje jsou pro medvědy malajské důležitým komunikačním nástrojem. I přesto, že jsou to samotářská zvířata.

Satyr Blythův (Tragopan blythii) je endemickým druhem pro oblast východní Himaláje, ve výrazně fragmentovaných populacích se vyskytuje na území Indie, Bhútánu, Myanmaru a Číny. Vzhledem k jeho skrytému způsobu života ve stálezelených horských lesích s hustým podrostem kapradí a bambusu jsou pozorování z volné přírody velmi vzácná.

Se šířkou 26,5 metru a výškou 16,5 metru je Pravčická brána největší pískovcovou skalní branou v Evropě.

Oba účastníci „rychlostního souboje“ – chřestýš a tarbíkomyš.

Rosnatky se přizpůsobily jak přítmí a vysoké vzdušné vlhkosti tropického pralesa, tak stále vlhkým bažinám nebo vysychavým močálům. A jak se liší jednotlivá stanoviště, liší i morfologie, tělesná stavba jednotlivých druhů i jejich strategie rozmnožování a přežití. Na snímku květ rosnatky Drosera pulchella. (foto: Wikimedia Commons, CC BY 3.0 CZ)

Úchvatné a něžné mandloňové květy.

Ještěr druhu Anolis aquaticus žije v Panamě a Kostarice. Tento živočich si podle všeho vyvinul účinný způsob dýchání pod vodou. Bublina zřejmě drží na svém místě díky zvláštnímu tvaru jeho hlavy.

Dvě barevné varianty sapínovce temného (Pseudochromis fuscus). V obou případech jde nejen o příslušníky jednoho druhu, ale dokonce se může jednat i o totožnou rybu, která podle potřeby změnila barvu.

Do dálky ubíhají pouští yardangy, pahorky vypreparované větrem z dávné jezerní tabule