Příroda

Výskoky nad hladinu (tzv. breaching) keporkaci daleko více prováděli, když od sebe byly velrybí skupiny dál...

29. 01. 2020

Nejčtenejší


Lenoch se silným žaludkem

Koalové medvídkovití (Phascolarctos cinereus) jsou samotáři a s druhy se dorozumívají hlasitým voláním. Valnou většinu svého života tráví v korunách eukalyptových stromů, z nichž ojídají kůru a listy. Tyto stromy obsahují velké množství vlákniny a terpeny, kvůli nimž jsou pro většinu zvířat jedovaté. Koalové dokážou tyto škodlivé látky účinně odbourat, ale trávení je pro ně i tak energeticky náročné a potrava obsahuje pramálo živin. Proto mají velmi pomalý metabolismus a spí až 20 hodin denně. Samicím se po zhruba 35 dnů dlouhé březosti narodí zpravidla jen jedno mládě, které váží jediný gram. Malý koala zůstává asi půl roku ve vaku. Jakmile se dokáže udržet a orientovat, začíná ho matka nosit na zádech. Matka je nejen kojí, ale vyživuje i zvláštní kaší, která obsahuje symbiotické bakterie potřebné k trávení blahovičníkového listí.

14. 10. 2019

Labuť velká jako by připlouvala z pradávného světa pohádek a bájí

12. 10. 2019

Ušguli leží na krásném místě v srdci hor.

11. 10. 2019


Reklama

Při pohybu v korunách stromů dokážou nosáli bez potíží přeskakovat z větve na větev.

09. 10. 2019

Typický charakter prostor jeskyně Movile. Nepříliš rozlehlé, vodou erodované horizontální chodby.

07. 10. 2019

Asijský drak

K evropským kolonistům se zprávy o „pozemních krokodýlech“ donesly poprvé zřejmě v roce 1910, kdy holandský důstojník van Steyn van Hensbroek nechal prošetřit existenci tohoto velkého ještěra. V roce 1912 pak Peter Ouwens, ředitel zoologické zahrady v Bogoru na Jávě, publikoval o varanu komodském (Varanus komodoensis) vědecké pojednání. K dispozici měl také fotografii a vzorek kůže, což vědeckou veřejnost přesvědčilo. Největší dnes známý zástupce ještěrů tak byl představen světu a roku 1927 uvítala první živé exempláře londýnská zoologická zahrada.

Dnes žije na indonéských ostrovech asi 3 až 4 tisíce jedinců varana komodského (z toho nejvíc na ostrovech Komodo a Flores). Existují ale obavy, že z tohoto počtu by mohlo být jen několik stovek plodných samic. Také proto je tento druh považován za zranitelný.

05. 10. 2019

Čedičové kamenné varhany v lomu Hřebečná.

04. 10. 2019

Kutilka Tracheliodes varus je proti výraznější žluti T. curvitarsis jakoby ve smutečním šatu. Mravenci na smímku zřejmě nepomůže ani varování s doširoka rozevřenými kusadly

02. 10. 2019

Přepeřená mladá poštolka obecná se zbytky prachového peří na hlavě

30. 09. 2019

Reklama

Obr s dvěma rohy

Od roku 1970 se populace nosorožce dvourohého (Diceros bicornis), jehož domovem je jih a východ Afriky, snížila o hrozivých 90 % na méně než 3 000 jedinců. Důvodem jejich úbytku je především nesmyslný lov kvůli rohům, ceněným především na asijském trhu. Obchod s nosorožčími rohy je již více než čtvrt století zakázán, přesto jsou tato nezbytná nařízení stále obcházena. Nezbývá než doufat, že nosorožce dvourohého nebudou naši potomci znát jen z fotografií a filmů.

Tento druh je též nazýván nosorožcem černým (anglicky black rhinoceros). Nejde přitom o popis skutečné barevné charakteristiky zvířete. Název je protiváhou jména „nosorožec bílý“, kterým bývá označován nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum). Ani v tomto případě nestála za pojmenováním barva kůže. Anglické označení „white rhinoceros“ vzniklo zkomolením afrikánského „wijd“, které znamená široký a vztahuje se ke tvaru horního pysku nosorožce tuponosého.

28. 09. 2019

Slaná voda v některých jezerech je příčinou bílé srsti části místní populace kapybar v oblasti Rio Negro. Fazenda Barranco Alto, brazilský Pantanal.

27. 09. 2019

Nejdokonalejší kožich

Medvěd lední (Ursus maritimus) nepřečkává období chladu v zimním spánku. Naopak, právě v zimě je nejaktivnější. Silná vrstva podkožního tuku, hustá podsada a dlouhé pesíky jej chrání před zimou. Izolují zvířecí tělo tak, že neztrácí prakticky žádné teplo a v infračerveném spektru není na pozadí ledu a sněhu vůbec vidět.

25. 09. 2019

Bolyerie mauricijská byla asi metr dlouhá a její hnědavé tělo zdobily malé černé skvrny

23. 09. 2019

Poslední zbytky horských deštných pralesů Sierra Madre v Guatemale a Mexiku jsou domovem mnoha kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin, mezi nimi i guanů horských.

21. 09. 2019

Krajka

Pestrobarevná zrna olivínu korodovaná po okrajích a žilkami. Ve středu výbrusu zrno plagioklasu s charakteristickou laminací. Pozorováno při zkřížených nikolech v optickém mikroskopu.

20. 09. 2019

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907