Příroda

Terej bílý obývá převážně pobřežní vody severního Atlantiku a Tichého oceánu. Pro nás je jedním z nejlepších míst, kde jej můžeme pozorovat, malý německý ostrov Helgoland v Severním moři.

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Drozd stěhovavý (Turdus migratorius) má s hnízdními parazity své zkušenosti a často si s nimi dokáže poradit.

Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) se živí výhradně plody, při jejichž hledání se jako jeden z mála ptáků orientuje pomocí echolokace. Hnízdí v koloniích uvnitř jeskyní. (foto: Wikimedia Commons, Don Henise, CC BY 2.0)

Drobněnka zachycená elektronovým mikroskopem při kladení na vajíčko můry z rodu černopásek (Heliothis). Na snímku jsou dobře patrná drobná křídla pokrytá chloupky. Velmi výrazné jsou oči, které tvoří nejširší část těla drobněnek.

Mláďata čipmanků se úplně osamostatňují zhruba ve věku dvou měsíců. Snímek byl pořízen v americkém státě Washington blízko hranice s Kanadou.

Jako první většinou žerou největší zvířata, a teprve až se nasytí, přicházejí na řadu ti menší.

Vrstvy lávy podél cesty nazvané Lava Canyon 

Plně dorostlý paúhoř elektrický (Electrophorus electricus) vytváří napětí kolem 600 voltů. Dokáže ovšem elektrický útok zvýšit až na cca 1 000 voltů.

Koráby pouště | až 40 dní

Mezi savci patří k přeborníkům v „askezi“ pouštní sudokopytník velbloud (Camelus). Tato odolná zvířata dokážou velmi dobře snášet extrémní podmínky dlouhodobého pobytu v suchých oblastech. Podmínky, které by běžného člověka spolehlivě zahubily, snáší velbloudi s přehledem. Pozoruhodné je, že bez jídla vydrží kratší dobu než bez vody, což je opak běžné situace u většiny ostatních živočichů. Důvodem je, že velbloudi si svoji vodu nosí s sebou. Tedy přesněji řečeno nikoli vodu, ale tukovou tkáň ve svých hrbech. Tu mohou v případě potřeby metabolizovat a vodu z ní uvolnit. Při metabolickém využití tukové tkáně v hrbu se uvolňuje voda a energie, která velbloudovi vystačí na dlouhou dobu, nicméně nepokrývá veškerou potřebu živin zvířete.

Ačkoliv je to neuvěřitelné, lidské tělo může bez jídla (nikoliv ale bez vody!) vydržet možná déle než to velbloudí. Tento krutý poznatek vychází z neuvěřitelného příběhu indického zajatce Bhagata Singha, který bez jídla údajně přežil po dobu 116 dní (téměř tří měsíců), přičemž ztratil celých 60 kilogramů tělesné hmotnosti. (foto: Shutterstock)

Tilikva australská se dožívá více než 30 let a zdá se, že mu k tomu napomáhá také inteligence dosažená už ve velmi mladém věku. Výrazným znakem tilikvy je modrý jazyk.

Želvy natěsnané v jedné z nádrží želví farmy. Právě z tohoto prostředí pocházely všechny „nové druhy“, které na přelomu 80. a 90. let 20. století světu představil William McCord.

Malí medvědi hnědí umí lézt na stromy velmi obstojně, dospělí jedinci ne. Jiné druhy medvědů (baribal, medvěd malajský, které v Česku ale určitě nepotkáte) ovšem šplhání bravurně zvládají i v dospělosti.

Trpělivý ricin

Název: skočec obecný
Výskyt: v oblastech s teplým podnebím

Tato okrasná rostlina pochází ze severovýchodní Afriky a jihozápadní Asie, na pěstitele neklade v podstatě žádné nároky, tudíž je velmi rozšířená a oblíbená. Semena skočce obecného však obsahují látku, která mu zajistila dokonce zápis v Guinnessově knize rekordů coby nejjedovatější rostlině světa. Jedná se o ricin a dospělého člověka může zabít pouhých 4–8 zmíněných semen. Otrava se projevuje pálením v puse a krku, intenzivní bolestí břicha a krvavým průjmem zhruba 36 hodin po požití. Pokud včas nezasáhne lékař, postižený do 3–5 dnů umírá. Toxiny obsažené ve skočci se navíc v nižších dávkách v těle pozvolna usazují, dokud nedosáhnou kritické hranice. (foto: Shutterstock)

Díky pomalé fosilizaci si dřevo ponechalo ty nejjemnější struktury. Stromová kůra, letokruhy, suky, ale i třísky vypadají jako by byly ze živého stromu.