Příroda

Sysli velmi často panáčkují, a když uvidí něco podezřelého, varují ostatní členy kolonie výrazným písknutím. Pak zmizí v noře.

Už tak dost intenzivní tempo zásobování se zrychlilo, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo velmi hlasitě vyžadovat potravu.

Jestliže máte u domu krmítko, sýkorky modřinky (Cyanistes caeruleus) k němu s velkou pravděpodobností také zavítají.

Ptáci, včetně tohoto květozoba oranžovobřichého (Dicaeum trigonostigma), vidí barvy jinak. Záběr pořízený speciální kamerou dole napodobuje způsob ptačího vidění, nahoře je běžný pohled lidským okem.

Zebra Burchellova (Equus quagga burchellii)

Zebry jsou typickými zástupci zvířat žijících na dně kráteru Ngorongoro. V kráteru žije odhadem 4 000 zeber, které nikam nemigrují. Po celý rok tak v kaldeře o rozloze 260 km² zůstávají zdrojem potravy pro několik smeček lvů.

Medosavka novozélandská (Anthornis melanura) je jedním z druhů, které dostaly introdukcí nepůvodních druhů na frak, ale nepatří mezi silně ohrožené. Její hlas je jedním z typických zvuků ranního ptačího chorálu. Legendárnímu kapitánu Cookovi její hlas zněl jako „jemně vyladěné zvonečky“ (ostrov Tiritiri Matangi).

Vážka druhu Pachydiplax longipennis, jemuž se v angličtině říká Blue Dasher, což se dá přeložit jako „modrý švihák“. (zdroj: Shutterstock)

Krásný exemplář leguána zeleného (Iguana iguana) na zemi. (zdroj: Jan Ševčík)

Snímek z elektronového mikroskopu je kolorovaný, takovéto barvy mšice ve skutečnosti pochopitelně nemá.

Vole hoacina funguje podobně jako bachor přežvýkavců. Žádný jiný pták takhle potravu netráví. (zdroj: Shutterstock)

Podle aktuálních analýz DNA jsou hrabáči součástí starobylé skupiny živočichů nazývaných Afrotheria. Kromě hrabáčů sem patří také sloni, damani, sirény, bércouni, zlatokrtovití a bodlínovití. (zdroj: Shutterstock)

Pohled do očí člověka nezvládají jen psi, ale také například kočky a vlci. Jen u psů a lidí ovšem oční kontakt vytváří zásadní citovou vazbu. (zdroj: Shutterstock)

Keporkaci jsou až 16 metrů dlouzí a jejich hmotnost dosahuje cca 30 tun. Každoročně se vydávají na cesty, které měří až 25 000 kilometrů. Na snímku je matka s mládětem. (zdroj Shutterstock)

Kondor krocanovitý (Cathartes aura, vlevo) na mršině kajmana. Společnost mu zde dělá několik kondorů havranovitých (Coragyps atratus).

Chvostani mají dlouhý a hustý ocas, který nepoužívají jako pátou končetinu, ale pro vyvažování rovnováhy při pohybu ve větvích.