Tajemství dlouhověkosti: Proč některá zvířata žijí jen pár dní a jiná stovky let?
Délka života mezi živočišnými druhy se dramaticky liší. Zatímco některé druhy žijí jen několik hodin nebo dnů, jiné – jako některé želvy a žraloci – mohou žít stovky let a zdá se, že vůbec nestárnou.
Molekulární biolog João Pedro de Magalhães z Univerzity v Birminghamu vede mezinárodní projekt Human Ageing Genomic Resources, který spravuje databázi AnAge – soupis maximálních délek života napříč živočišnými druhy. Podle něj některé organismy, zejména želvy, ryby a mloci, nejeví s přibývajícím věkem žádné známky fyziologického stárnutí ani degenerace. Pokud nezemřou na infekce, úrazy nebo útoky predátorů, mohli by teoreticky žít extrémně dlouho.
Rychle žít, brzy zemřít
Rychlost stárnutí u jednotlivých druhů souvisí s jejich evoluční strategií přežití. Druhy, které čelí vysokému riziku predace, mají tendenci se rychle vyvíjet, brzy dosahovat pohlavní dospělosti a krátce žít – typickým příkladem jsou myši. Naopak živočichové, kteří jsou na vrcholu potravního řetězce a nejsou tak často loveni, si mohou dovolit pomalejší tempo života.
Příkladem je žralok malohlavý (Somniosus microcephalus), který se dožívá stovek let a dospívá až ve věku kolem 150 let. Jeho dlouhý život je dán tím, že je prakticky bez přirozených nepřátel, a tudíž není vystaven tlaku na rychlou reprodukci.
Klíč k dlouhověkosti
Významnou roli v délce života hrají mutace DNA a schopnost těla s nimi bojovat. Druhy s delší životností často disponují efektivnějšími mechanismy pro opravu DNA, což je mimo jiné chrání před vznikem rakoviny. U krátkověkých živočichů – například myší – tyto schopnosti chybí, protože ve volné přírodě většinou zemřou dřív, než by se u nich rakovina vůbec mohla rozvinout.
Zajímavé ale je, že myši chované v laboratorních podmínkách, které nejsou vystaveny predátorům ani vnějším hrozbám, mají výrazně vyšší výskyt nádorových onemocnění – právě kvůli své přirozené neschopnosti opravy DNA.
Tajemství dlouhověkosti zůstává
Navzdory pokroku ve výzkumu stárnutí zůstává biologickou záhadou, jejíž klíčové mechanismy zatím věda zcela nechápe. Vědci však tuší, že kombinace evoluční strategie, životního prostředí, genetické výbavy a schopnosti opravy buněk hraje zásadní roli v tom, proč některá zvířata zestárnou za pár dní – a jiná téměř vůbec.
| Orientační doba dožití různých organismů (zdroj: AnAge, BioLib) | |
| háďátko obecné (Caenorhabditis elegans) | až 40 dnů |
| jepice (Ephemeroptera) | až 2 roky |
| myš domácí (Mus musculus) | až 4 roky |
| včela medonosná (Apis mellifera) | až 8 let (v průměru 2-3 roky) |
| tur domácí (Bos taurus) | až 20 let |
| pes domácí (Canis familiaris) | až 27 let (v průměru 10 až 13 let) |
| mravenec obecný (Lasius niger) | až 28 let |
| kočka domácí (Felis catus) | až 30 let (v průměru 14 let) |
| krakatice obrovská (Architeuthis dux) | až 35 let |
| žirafa (Giraffa) | až 39 let (v průměru 20 až 27 let) |
| kapr obecný (Cyprinus carpio) | až 64 let (v průměru 17 až 20 let) |
| šimpanz (Pan) | až 68 let (v průměru 40 až 60 let) |
| slon indický (Elephas maximus) | až 79 let |
| plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) | až 110 let |
| člověk (Homo sapiens) | až 122 let (v průměru 71 let) |
| želva sloní (Chelonoidis niger) | až 177 let |
| ježovka kalifornská (Mesocentrotus franciscanus) | až 200 let |
| okouník aleutský (Sebastes aleutianus) | až 205 let |
| velryba grónská (Balaena mysticetus) | až 211 dnů |
| žralok malohlavý (Somniosus microcephalus) | až 392 roky |
| arktika islandská (Arctica islandica) | až 507 let |
| václavky (Armillaria) | až 2 500 let |
| borovice dlouhověká (Pinus longaeva) | až 5 600 let |
| křemité houby (Hexactinellida) | až 15 000 let |
