Příroda

Kamzík pátrající v kraji – oblíbená činnost kamzíků.

Lvíčkům zlatým zůstalo v Brazílii jen asi 2–5 % původního životního prostoru. Dnes je jejich výskyt omezen do tří malých oblastí tropického pralesa v jihovýchodní Brazílii.

Večer na severovýchodě Tádžikistánu v blízkosti průsmyku Ak-Bajtal

Neobvyklé chování, které bylo zaznamenáno u hodujících žraloků v jihoafrickém zálivu False Bay. Čtyři a půl metru dlouhý žralok odkousává dvacetikilové sousto aniž by si chránil oči protektivní okulární rotací.

Plameňák andský (Phoenicoparrus andinus), jeden ze tří druhů plameňáků, které jsme měli možnost pozorovat, a to dokonce na jednom místě.

Často se uvádí, že dospělý člověk má dokonce silnější stisk než například labradorský retrívr.

V početné veverčí populaci přežijí jen ti, kterým se podaří co nejrychleji vyrůst.

Kořistí běžníka kopretinového se stala babočka síťkovaná

Turisté často přijíždějí do parků s představou, že nevadí, když se zvířete dotknou. naštěstí se dnes většinou návštěvníci nesmějí ke zvířatům přiblížit na méně než 7,5 metru.

Jeden z největších druhů australských mravenců, buldočí mravenec druhu Myrmecia pyriformis s ulovenou včelou. Mravenci svou kořist nejprve sevřou svými mohutnými kusadly a po té jí uštědří smrtící žihadlo.

Jeskyně rákosových fléten je k vidění u čínského města Guilin v čínské autonomní oblasti Kuang-si. Podzemní prostora je zhruba 180 milionů let stará a kromě mnoha krápníkových útvarů je v ní i více než 70 inkoustových nápisů pocházejících z konce 8. století. Ty dokazují, že jeskyně se těší lidské pozornosti už více než 1 200 let. Jméno pravděpodobně dostala podle v okolí rostoucího rákosu vhodného pro výrobu fléten. Jeskyně má tři vchody a je asi 240 metrů dlouhá. Od roku 1962, kdy byla otevřena pro veřejnost, ji navštívily miliony turistů. Na snímku je část jeskyně nazvaná Křišťálová palác dračího krále.

V rámci druhu jsou k vidění jedinci s modrým nebo zelenomodrým kovovým zbarvením.

Netopýři se kořistí pavouků stávají mnohem častěji, než si biologové dříve mysleli.

Křídelnice jsou pěstovány zejména ve sklenících botanických zahrad. Jako pokojové rostliny jsou poměrně náročné, zejména na vzdušnou vlhkost. Na snímku křídelnice Pteris vittata. 

Vonokvětky jsou příbuzné ptačím zobům, od nichž se odlišují tím, že květy vyrůstají ve svazečcích; nikoliv v latě na konci větví. Atraktivní stálezelené stromy a keře s kožovitými listy připomínají cesmíny. Od nich se však poznají podle vstřícných listů. Květy vonokvětek jsou čtyřčetné a jejich korunní lístky obvykle srůstají v trubku. Tyčinky bývají dvě nebo čtyři. Plodem je peckovice. Anglický název Devilwood (ďábelské dřevo) odkazuje na obtížně zpracovatelné dřevo některých druhů. Na snímku vonokvětka cesmínolistá v kultivaru Rotundifolius jako bonsai.