Když chapadla tančí: Sépie si možná vyvinuly vlastní jazyk

Sépie možná používají gesta chapadel a jemné vibrace vody k vizuálně-hmatové komunikaci, což naznačuje nečekanou úroveň jejich inteligence i společenského chování.

10.05.2025 - Martin Reichman


Sépie, konkrétně druhy sépie obecná (Sepia officinalis) a sépie trpasličí (Sepia bandensis), umí nejen měnit barvu těla či napodobovat okolí, podle nové studie zřejmě také dokážou komunikovat prostřednictvím složitých pohybů svých chapadel.

Znaková řeč pod hladinou

Vědci identifikovali čtyři specifické a opakující se signály, které sépie vysílají pomocí ladných a někdy až tanečně působících pohybů chapadel, které jim patrně slouží ke dorozumívání.

Výzkumný tým vedený neurovědkyní Sophií Cohen-Bodénèsovou a Peterem Nerim zaznamenal dosud nepopsané chování, kdy sépie opakovaně předváděly výrazné pohyby chapadel. Badatelé v nich identifikovali čtyři základní „signály“: nahoru, do strany, přemet a koruna.

Když popsanou čtveřici gest badatelé přehráli jiným sépiím, ukázalo se, že hlavonožci na ně reagovali vlastními gesty – často jinými, než jaká právě viděly. Podle autorů to naznačuje, že nejde o pouhé napodobování, ale o možnou formu komunikace s konkrétním významem.

Vibrační signály

Vědci navíc použili podvodní mikrofon, aby zachytili jemné vibrace vody vznikající při těchto gestech. Když pak vibrace bez obrazu přehráli jiným sépiím, ty na ně opět reagovaly vlastními signály. Podle vědců jde o vůbec první důkaz, že tito hlavonožci mohou používat hmatovou komunikaci založenou na tlakovém vlnění vody. Vibrace pravděpodobně vnímají pomocí tzv. statocyst (orgánů rovnováhy) nebo citlivých buněk v kůži, podobných rybí postranní čáře.

Zajímavé je, že oba sledované druhy sépií se v přírodě geograficky nepřekrývají a žijí spíše samotářsky. To vyvolává otázky, k čemu slouží tato forma komunikace. Podle vědců mohou sloužit při lovu (například ke zmatení kořisti), k obraně před predátory, nebo dokonce ke spolupráci při mezidruhovém lovu – což je u hlavonožců známo například u chobotnic.

Ačkoli ještě nelze mluvit o „znakové řeči“ v pravém slova smyslu, protože chybí jasně definované významy jednotlivých signálů v konkrétním kontextu, výsledky studie přispívají k rostoucímu poznání inteligence těchto fascinujících tvorů.


Další články v sekci