Šimpanzi myslí podobně jako lidé: Dokážou zvažovat důkazy a měnit názor
Nový výzkum ukazuje, že šimpanzi dokážou nejen zvažovat důkazy a na jejich základě měnit své závěry, ale i „přemýšlet o vlastním myšlení“. Tato schopnost přitom byla dlouho považována za výlučně lidskou.
Dlouho se mělo za to, že schopnost zvažovat důkazy, pochybovat o vlastních závěrech a měnit názor podle nových informací je výlučně lidská. Tento proces, známý jako „revize přesvědčení“, bývá považován za klíčový pro lidskou racionalitu – schopnost reflektovat vlastní myšlenky a vyhodnocovat je. Nový výzkum uveřejněný v odborném časopisu Science však ukazuje, že tuto dovednost ovládají i naši nejbližší žijící příbuzní – šimpanzi.
Hádanka s jablkem
V sérii experimentů, provedených v rezervaci Ngamba Island v Ugandě, vědci testovali, jak šimpanzi zacházejí s různými druhy důkazů. Základem bylo jednoduché dilema: v několika krabicích bylo ukryté jídlo. Šimpanz dostal první nápovědu, na jejímž základě si vybral jednu krabici. Pak následovala druhá, často protichůdná informace – a zvířata dostala možnost svou volbu změnit.
Výsledek? Šimpanzi se rozhodovali podle racionálního modelu volby. Měnili své rozhodnutí jen tehdy, když nová informace byla přesvědčivější než ta původní. „Byli neuvěřitelně přesní – zvládli to s ohromující lehkostí,“ říká antropolog Brian Hare z Duke University.
Nechat se přesvědčit
V jednom z testů slyšeli šimpanzi zvuk z krabice – něco v ní se kutálelo. Logicky usoudili, že uvnitř je jablko. Když však experimentátor otevřel krabici a vytáhl kámen, zvířata si okamžitě uvědomila omyl a přesměrovala svou pozornost na jinou krabici.
„Tohle bylo pro nás největší překvapení,“ říká spoluautor studie Jan Engelmann z Kalifornské univerzity v Berkeley. „Nečekali jsme, že dokážou tak složitě zvažovat a opravovat vlastní úsudky.“
Mnoho živočichů se sice dokáže chovat „racionálně“ v základním smyslu – například bakterie reagují na chemické signály směřující k potravě. To ale není skutečné uvažování, spíše automatická reakce na vnější podněty.
U šimpanzů však vědci pozorovali něco jiného: schopnost uvědomovat si míru jistoty ve vlastní znalosti a zvažovat, zda nové informace staré opravdu zpochybňují. Engelmann tvrdí, že je obtížné toto chování vysvětlit jinak než formou metakognice – přemýšlení o vlastním myšlení.
„Zdá se, že šimpanzi nevěří jen svým instinktům,“ dodává Christopher Krupenye z Johns Hopkins University. „Mají jakési uvědomění, že jejich závěr může být chybný – a dovedou ho opravit.“
Co dělá člověka výjimečným
Přesto zůstává mezi námi a šimpanzi rozdíl. Podle spoluautorky studie Hanny Schleihaufové z Utrechtské univerzity je lidská racionalita jedinečná tím, že je společenská. Lidé své myšlenky sdílejí, vysvětlují a zpochybňují ve vzájemném dialogu. „To, co nás odlišuje, není jen rozum, ale schopnost o něm diskutovat,“ říká. Někteří vědci dokonce soudí, že lidská logika se vyvinula právě kvůli tomu, abychom mohli argumentovat a přesvědčovat druhé.
Výsledky výzkumu tak potvrzují myšlenku, kterou už před více než 150 lety vyslovil Charles Darwin: že naše mimořádné mentální schopnosti nejsou výhradní, ale navazují na kognitivní dovednosti, které sdílíme s jinými živočichy.
