Zákazy mobilů ve školách fungují jen napůl. Studenti jsou méně online, jejich výsledky ale zůstávají stejné

Zákazy mobilních telefonů ve školách bývají často prezentovány jako rychlé a účinné řešení celé řady problémů – od slabých studijních výsledků přes špatnou docházku až po zhoršující se duševní zdraví studentů. Nová studie však ukazuje, že realita je podstatně složitější. Přestože se daří omezit používání telefonů během vyučování, očekávané přínosy se dostavují jen z části.

Co zákaz skutečně mění

Výzkum potvrzuje, že restrikce fungují v tom nejzákladnějším smyslu: studenti skutečně tráví méně času na telefonech. Ve sledovaných školách museli žáci ukládat své smartphony do speciálních magneticky uzamčených pouzder, která bylo možné otevřít až po skončení výuky. Tento systém se ukázal jako účinný nástroj kontroly.

Pozitivní dopad se projevil také v subjektivním vnímání pohody. Studenti i učitelé v těchto školách postupně hlásili vyšší úroveň „well-beingu“, tedy celkové spokojenosti a psychické pohody. Zdá se tedy, že omezení digitálních rušivých vlivů může přispět k příjemnějšímu školnímu prostředí.

Výsledky, které se nezlepšily

Navzdory těmto pozitivům však studie nenašla důkazy o zlepšení studijních výsledků. Průměrné testové skóre zůstalo prakticky beze změny, stejně jako docházka studentů. To zpochybňuje představu, že zákaz telefonů automaticky vede k lepším výsledkům nebo k zlepšené školní docházce.

Stejně tak nedošlo k poklesu vnímané míry kyberšikany. Očekávání, že omezení přístupu k mobilům sníží online konflikty mezi studenty, se tedy nepotvrdilo.

Bezprostředně po zavedení zákazů došlo ke zhoršení chování studentů – zvýšil se počet kázeňských přestupků a subjektivní pohoda studentů klesla. Tento efekt byl však pouze dočasný. Po určité době se situace stabilizovala: kázeň se vrátila na původní úroveň a „well-being“ začal naopak růst. To naznačuje, že studenti potřebují čas na adaptaci a že počáteční odpor či frustrace nejsou trvalým jevem.

Rozsah studie a její limity

Výzkum analyzoval data z více než 40 000 škol v období let 2019 až 2026. Využíval širokou škálu zdrojů – od testových výsledků a docházky přes disciplinární záznamy až po GPS data a dotazníky mezi studenty a učiteli.

Jde o poměrně velký vzorek, autoři ale upozorňují na několik omezení. Studie zachycuje jen tři roky po zavedení opatření, což je relativně krátká doba pro posouzení dlouhodobých dopadů. Navíc testy a dotazníky nemusí postihnout všechny aspekty změn. Různé školy také používají odlišné způsoby regulace mobilů, které mohou mít jiné efekty než sledovaný systém pouzder.

Zákazy mobilních telefonů nejsou mezi studenty jednoznačně přijímány. Přibližně 41 % amerických teenagerů podporuje zákaz používání telefonů během výuky, zatímco zhruba polovina je proti. Ještě méně populární jsou celodenní zákazy – ty podporuje jen asi pětina studentů.

Studie naznačuje, že zákaz mobilů není zázračným řešením, které by automaticky vyřešilo problémy školství. Může sice zlepšit atmosféru a pohodu ve škole, ale samo o sobě nestačí ke zvýšení studijních výsledků ani ke snížení kyberšikany.

Budoucí výzkum by se měl zaměřit na dlouhodobé dopady a porovnání různých přístupů k regulaci digitálních technologií. Školy totiž stále hledají rovnováhu mezi kontrolou a smysluplným využíváním technologií ve vzdělávání.