Pěšky okolo světa: Dobrodruh Karl Bushby dokončil po 28 letech a 50 tisících kilometrech svou životní pouť

Když se Karl Bushby v pondělí objevil před rodným domem na severu Anglie, čekala tam na něj matka Angela. Jakmile ho spatřila, rozplakala se a pevně ho objala. „Kde jsi byl?“ zeptala se muže, s nímž se neviděla celých deset let. Odpověď vlastně znát nemusela. Její syn právě završil osmadvacetiletou pěší pouť napříč čtyřmi kontinenty.

Z domu, před nímž ho nyní vítal transparent s nápisem „Vítej doma, synu“, odešel v roce 1998 jako devětadvacetiletý muž. Teď se vrátil jako sedmapadesátiletý, prošedivělý a poznamenaný léty na cestách. Za sebou měl přibližně 50 000 kilometrů napříč čtyřmi kontinenty a třiceti zeměmi.

„Říká se, že k výchově dítěte je potřeba celá vesnice. V mém případě ale doslova pomohl celý svět,“ prohlásil Bushby při slavnostním přivítání. „Tolik laskavých lidí, od jednotlivců přes celé státy až po všechny, kteří mi dnes pomohli vrátit se domů. Nezvládl jsem to sám. Stál za mnou obrovský tým. Ten největší možný. Celá Země.“

Cesta, která neměla trvat déle než pět let

Bushby vyrazil na svou neobyčejnou pouť 1. listopadu 1998 z chilského města Punta Arenas. Cíl byl jednoduchý, jeho uskutečnění však nesmírně náročné: dojít pěšky až domů do Anglie. Na začátku si stanovil dvě pravidla: „Nesmím používat dopravní prostředky a nesmím se vrátit domů, dokud nedorazím pěšky. Pokud někde uvíznu, musím si poradit sám.“ (viz Opravdu po svých?)

Myšlenka na podobnou výpravu se zrodila už v polovině 90. let. Bushby tehdy toužil po dobrodružství, konkrétní inspiraci mu však poskytl otec Keith. V narozeninovém přání zmínil spor dvou příslušníků speciálních jednotek, kteří diskutovali o možnosti dojít z Londýna do New Yorku přes pevninský most v oblasti Beringovy úžiny. Podle některých vědců tudy v době nižší hladiny oceánů putovali první lidé z Asie do Ameriky.

Bushby původně počítal s tím, že cestu zvládne přibližně za pět let. Brzy ale pochopil, že jeho odhad byl příliš optimistický. „Předpokládali jsme, že to bude nejméně dvanáct let. A to nejméně bylo opravdu hodně nejméně. Nikdy by nás ale ani v nejdivočejších představách nenapadlo, že to potrvá 28 let,“ vzpomíná.

Džungle, ledové moře a nekonečné čekání na víza

Na cestě musel překonávat rozpálené pouště, neprostupné džungle i mrazivou tundru. Jedním z prvních velkých nebezpečí byla v roce 2001 Dariénská šíje, divoká oblast džungle, deštných pralesů a hor mezi Jižní a Střední Amerikou. Bushby se tam vyhnul ozbrojenému konfliktu v Kolumbii, následně ho však v Panamě na 18 dní uvěznili za překročení zakázaného hraničního pásma.

Ještě náročnější zkouškou se stal Beringův průliv. V roce 2006 se ho Bushby pokusil překonat společně s americkým dobrodruhem Dimitrym Kiefferem. Čekal je přibližně devadesát kilometrů dlouhý přechod přes moře pokryté pohyblivými ledovými krami. Během prvního pokusu je nakonec museli vrtulníkem evakuovat do bezpečí.

Při dalším pokusu se střetli s ledním medvědem, několikrát se ocitli v ledové vodě a jen těsně unikli smrti. Když se navíc jejich saně propadly do moře, málem přišli o veškeré zásoby. Překonání průlivu se jim nakonec podařilo, jenže ani tím jejich potíže neskončily. Oba muže následně uvěznili a hrozilo jim vyhoštění z Ruska, protože do země vstoupili nelegálně.

Právě Rusko se nakonec stalo jednou z největších překážek celé výpravy. Bushby potřeboval téměř deset let, než se mu podařilo zemi postupně projít. Cestu mu komplikovaly problémy s vízy i počasí, které dovolovalo putovat jen několik měsíců v roce. Když mu Rusko v roce 2012 odmítlo udělit vízum, rozhodl se protestovat poněkud neobvyklým způsobem: pěšky se vydal z Los Angeles až k ruskému velvyslanectví ve Washingtonu. Nakonec se mu díky tomu podařilo získat potřebné dokumenty.

K tomu všemu se přidávaly další nepředvídatelné překážky. Finanční krize v roce 2008 připravila projekt o peníze od sponzorů a v roce 2020 výpravu přerušila pandemie covidu-19. Velkou část času navíc Bushby strávil vyřizováním povolení a překonáváním byrokratických překážek na státních hranicích.

V srpnu 2024 ho čekala další mimořádná zkouška. Aby nemusel pokračovat přes Írán ani se vracet do Ruska, rozhodl se přeplavat Kaspické moře z Kazachstánu do Ázerbájdžánu. Náročná plavba mu zabrala 31 dní a každou noc odpočíval na podpůrných lodích, které ho doprovázely.

Dobrodružství, které mělo původně trvat několik let, se tak opakovaně zastavovalo na dlouhé měsíce i celé roky.

Po deseti letech znovu s rodinou

Během dlouhé výpravy se Bushby několikrát setkal s příbuznými, kteří za ním na cestách přijeli. Když minulý měsíc přeplaval Lamanšský průliv, čekali na něj na pláži v Doveru otec i bratři.

Znovu se setkal také se svým šestatřicetiletým synem Adamem z prvního manželství, kterého v minulosti vídal jen zřídka. Poprvé poznal i svou dvanáctiletou vnučku. Sám setkání označil za úžasné.

Nejvíce emocí však provázelo shledání s matkou. Tu neviděl celých deset let a dlouho si představoval okamžik, kdy se vrátí k brance, odkud před tak dávnou dobou odcházel. Skutečnost ho ale zaskočila. Setkání sledoval dav fotografů i štáb natáčející dokumentární film.

„Chovej se slušně, mami,“ zavtipkoval, když ho Angela objala a rozplakala se. „Vzchop se.“

Bushby později přiznal, že si své pocity ještě nedokáže úplně srovnat. Shledání označil za „jeden velký rozmazaný zmatek“, který se teprve snaží zpracovat.

„Bylo skoro šokující vidět matku po tak dlouhé době. Hodně se změnila. Vlastně jsme se za tu dobu změnili všichni,“ řekl na tiskové konferenci.

Co čeká muže, který došel pěšky kolem světa?

Poslední dny výpravy pro něj nebyly jen obdobím radosti a očekávání. Bushby přiznával také obavy z toho, co přijde po návratu. Po 28 letech měl najednou opustit život na cestách, aniž tušil, co bude dál. Smířit se musel dokonce i s představou, že bude nějakou dobu bydlet v matčině sklepním bytě.

„Je to, jako bych překračoval horizont událostí a vstupoval do černé díry. Vůbec netuším, co mě v životě čeká,“ svěřil se agentuře Associated Press.

Úplně bez plánů ale není. Během následujících dvou měsíců má naplánovaných šest přednášek, připravuje pokračování svých pamětí Giant Steps a německý filmař Werner Herzog natáčí o jeho cestě dokumentární film.

Bushby zároveň počítá s tím, že se bude muset vyrovnat s psychickými výkyvy, které po návratu z dlouhých výprav zažívají i další dobrodruzi. Podle něj existuje jediný způsob, jak se s nimi vypořádat: najít si nový cíl a znovu se do něčeho pustit.

„Jediná cesta, jak se z toho dostat, je najít si další úkol, další vášeň a začít něco dělat. A přesně to mám v plánu,“ uzavírá dobrodruh.