Webbův dalekohled zacílil na mlhovinu Červeného pavouka
Nový snímek Webbova dalekohledu odhaluje planetární mlhovinu Červeného pavouka v celé její kráse.
Planetární mlhoviny patří k nejkrásnějším útvarům, jaké můžeme ve vesmíru pozorovat. Jsou to sice stopy smrtelných křečí umírajících hvězd podobných Slunci, které prošly fází červeného obra, ale často se povede, že odvržené vnější slupky červeného obra vykreslí fantastické křehké tvary a barvy.
Když se na takovou planetární mlhovinu podívá Webbův dalekohled svou neuvěřitelně výkonnou kamerou NIRCam, odhalí tam doposud neviděné detaily, které posouvají estetický i odborný zážitek s planetární mlhovinou na další úroveň. Tentokrát se zaměřil na bizarně tvarovou planetární mlhovinu NGC 6537, přezdívanou mlhovina Červeného pavouka, kterou pozorujeme v souhvězdí Střelce.
Bílý trpaslík v srdci Červeného pavouka
Na úchvatném snímku Webbova dalekohledu se vyjímá centrální hvězda planetární mlhoviny, které ještě nedávno byla červeným obrem. Teď se z ní stal mladý bílý trpaslík, který podle vědců patří k nejžhavějším svého druhu. Snímek rovněž odhalil, že bílého trpaslíka obklopuje disk žhavého prachu.
Ačkoli je na tomto snímku patrná jen jedna hvězda v centrální části pavouka této mlhoviny, odborníci již nějakou dobu spekulují, že bílý trpaslík tam má nějakého hvězdného partnera. V podobných případech je právě přítomnost takového společníka zodpovědná za výjimečné tvary planetárních mlhovin, když jeho gravitace ovlivňuje chování odvrženého materiálu červeného obra.
Nový snímek poprvé odhaluje celý rozsah planetární mlhoviny, včetně jejích výběžků, které vytvářejí nohy kosmického pavouka. Na snímku jsou znázorněny modře. Ve skutečnosti jde o masivní bubliny plynu, postupně nafukované proudy plynu z oblasti žhavého trpaslíka. Každá z těchto bublin se táhne do vzdálenosti asi 3 světelných let.
