Venuše definitivně bez průzkumníků: Sonda Akatsuki ukončila po deseti letech svou misi
Japonská kosmická agentura JAXA oficiálně potvrdila, že sonda Akatsuki – poslední aktivní mise lidstva u Venuše – je po více než roce mlčení definitivně mrtvá.
Sonda Akatsuki (Úsvit) odstartovala už v roce 2010 jako Venus Climate Orbiter – cílem sondy za zhruba 300 milionů dolarů bylo přinést data o klimatu Venuše. Brzy po startu však došlo k selhání hlavního motoru a sonda tak minula svou plánovanou orbitální dráhu.
Zázrak znovuzrození
Pro mnohé šlo o fiasko, japonský tým se ale nevzdal a pomocí malých manévrovacích trysek, původně určených jen pro jemné korekce, dokázal v roce 2015 neuvěřitelné: dostal sondu zpět na oběžnou dráhu Venuše. Šlo o velkolepý úspěch, tím spíš, že se nikdy předtím nic podobného nikomu nepodařilo.
Akatsuki následně zkoumala Venuši téměř deset let, tedy trojnásobek své původně plánované životnosti. Loni na konci května ale definitivně umlkla.
Planeta, kde taje i olovo
Venuše je v rámci Sluneční soustavy planetárním extrémem. Na jejím povrchu šplhá teplota přes 460 °C, což by stačilo i na roztavení olova, a panuje na ní tlak, který by rozdrtil jakýkoliv pozemský stroj během několika minut. Akatsuki se proto zaměřila na vrstvu hustých mraků 50–70 kilometrů nad povrchem, kde panují sice drsné podmínky, ale snesitelné pro pozemské přístroje.
Právě tam objevila fascinující jev zvaný „superrotace“ – větry, které krouží kolem planety šedesátkrát rychleji, než se sama otáčí. Jinými slovy: zatímco jeden den na Venuši trvá 243 pozemských dní, její oblaka oběhnou planetu za pouhé čtyři dny. Analýzy také ukázaly, že rychlost těchto větrů závisí na místním slunečním čase, což naznačuje, že sluneční teplo je motorem, který je pohání.
Lekce pro exoplanety
Zmíněný objev má dopad přesahující hranice Sluneční soustavy. Vědci se domnívají, že mnoho exoplanet je ve vázané rotaci se svou mateřskou hvězdou (podobně jako náš Měsíc a Země). Bez účinného přenosu tepla by se jejich noční polokoule proměnila v ledovou pustinu, zatímco druhá strana by představovala pekelný svět s extrémními teplotami.
Sonda Akatsuki ale jasně ukázala, že silná atmosférická cirkulace je schopná teplo efektivně transportovat. Některé exoplanety s vázanou rotací tak mohou být díky podobným mechanismům teoreticky obyvatelné.
Akatsuki pořídila stovky snímků Venuše, z nichž vědci dokázali odvodit rychlost mraků a objevili i zvláštní „gravitační vlny“ v její atmosféře – ohromné oblouky plynu, které pravděpodobně vznikají, když se větry tříští o horské masivy na povrchu planety. Celkem tato mise přinesla 178 odborných studií a přepsala náš pohled na planetu, která byla dříve považována za pekelný, ale jinak v podstatě nudný svět.
Naděje i nejistota
Zánik Akatsuki nyní zanechal Venuši bez aktivních sond – poprvé po více než deseti letech. Existují plány na nové mise – například sonda DAVINCI s plánovaným startem mezi léty 2030 až 2032, která by měla zkoumat složení atmosféry Venuše, orbitální sonda VERITAS (2031), která má mapovat povrch a nitro planety, a taktéž orbitální tentokrát evropská mise sondy EnVision (2031), která by měla pomocí radaru s vysokým rozlišením a spektroskopie studovat tamní atmosféru.
Zda se uvedené projekty uskuteční ale není vůbec jisté. Americká vesmírná agentura NASA čelí rozpočtovým škrtům a očekává se, že budou zrušené desítky plánovaných vědeckých misí. Rozpočet Evropské agentury se sice dnes jeví jako stabilnější, geopolitické turbulence související zejména s ruskou agresí na Ukrajině mohou ale financování vědeckých misí významně zasáhnout.
Mise Akatsuki nám každopádně názorně ukázala, že i ze zdánlivé porážky se může zrodit zázrak, a že i zdánlivě mrtvá planeta, nám může prozradit mnohé o světech nacházejících se daleko za hranicemi Sluneční soustavy.
