Nizozemští vědci představili návrh sondy, která by měla vydržet až 200 pozemských dnů v pekelných podmínkách Venuše
Rekord dvou hodin na povrchu Venuše platí už více než čtyři dekády – projekt KYTHERA si klade za cíl prodloužit ho až na 200 dní.
Při pohledu z dálky se může Venuše jevit jako dvojče Země, při pohledu zblízka je ale patrné, že jde o strašlivý svět, přinejmenším na povrchu zcela neobyvatelný pro život pozemského typu. Její teplota kolem 464 °C a tlak zhruba 92 atmosfér jsou natolik zničující, že tam zatím žádná pozemská sonda nevydržela déle než zhruba dvě hodiny.
Rekord v tomto směru drží sovětský lander Veněra 13, který v březnu 1982 fungoval na povrchu Venuše 127 minut. Tento 44 let starý rekord by rádi překonali inženýři z Technické univerzity v nizozemském Delftu, kteří na nedávné 57. Konferenci lunární a planetární vědy prezentovali nový koncept mise na Venuši.
Ambiciózní pekelná mise
Mise KYTHERA, jak se projekt jmenuje, počítá s přistáním landeru na povrchu pekelné planety. Vývojáři věří, že by mohl být schopen pracovat až 200 pozemských dní. Ve srovnání s misemi ze sedmdesátých a osmdesátých let by šlo o ohromující pokrok, který by posunul výzkum Venuše o notný kus dopředu. Uvedené doba přitom představuje přes 80 procent délky místního dne na Venuši. Ten odpovídá asi 225 pozemským dnům.
Tým Delftské techniky má představu o designu landeru, časovém rozvrhu mise i o vědeckých cílech, který by mise KYTHERA měla dosáhnout. Jako možná místa přistání mise zvolili oblast Lakshmi Planum, kde jsou o něco příznivější podmínky než na většině ostatních míst, případně oblast Lada Terra, kde zřejmě probíhá pro vědce velmi zajímavý aktivní vulkanismus a seismická aktivita.
Věda na prvním místě
Klíčem k úspěchu mise má být její technické řešení. Vědci navrhují využít pokročilé chladicí systémy, které by chránily elektroniku před extrémním žárem. Inspiraci částečně čerpají ze sovětských sond programu Veněra ze 70. a 80. let, které jako jediné v historii dokázaly na Venuši přistát a krátkodobě fungovat.
Lander mise KYTHERA, by měl vydržet v naprosto nehostinném prostředí Venuše až 200 pozemských dní. Dosavadní rekord drží sovětská Veněra 13 se 127 minutami. (ilustrace: Technische Universiteit Delft, CC BY 4.0)
Energii by sonda získávala z radioizotopových zdrojů – tedy technologie, která se osvědčila u mnoha slavných misí, jako jsou Voyager, Cassini, New Horizons nebo marsovské rovery Curiosity a Perseverance. Tento typ napájení umožňuje dlouhodobý provoz i v prostředí, kde solární panely nepřipadají v úvahu.
Mise KYTHERA by nebyla jen technologickou demonstrací, ale především vědeckým nástrojem. Už během sestupu atmosférou by sbírala data o jejím složení a vlastnostech. Po přistání by následovalo dlouhodobé sledování prostředí a geologická analýza. Sonda by využívala spektroskopii ke studiu hornin a seismometry ke zkoumání vnitřní aktivity planety. Některé přístroje by mohly vycházet z plánované mise NASA DAVINCI, ovšem upravené tak, aby vydržely extrémní podmínky na povrchu.
Zda se KYTHERA skutečně vydá na cestu mezi lety 2035 a 2037 a zda splní své ambiciózní cíle, zatím zůstává otázkou. Jisté ale je, že každý krok směrem k dlouhodobému průzkumu Venuše posouvá hranice našich technologických možností i porozumění planetám podobným Zemi.
