Anna I. nutila dvorní dámy, aby jí celou noc zpívaly ukolébavky. Když některá z nich padla vyčerpáním či usnula a panovnice to zjistila, udělala z ní ještě téhož večera pradlenu. Zvláštní zálibu nacházela carevna v šašcích a kašparech, za něž musel zaskakovat každý u dvora: Příslušníci ruské vysoké aristokracie se pitvořili, kdákali jako slepice, tancovali v medvědím kožichu či chodili husím pochodem podél stěn, aby máťušku rozveselili. 

Navíc vladařka vášnivě milovala lov, proto v každém pokoji Zimního paláce visela puška, aby mohla kdykoliv střílet po ptácích. Nejraději měla medvědy, nelovila je však v přírodě, nýbrž přímo v carském sídle: Vojáci zkrátka chytili huňáče a přivlekli ho do paláce, kde už panovnice čekala na trůně – samozřejmě vyzbrojená puškou, načež na nebohé zvíře pálila.

Abstinence nade vše

Její neteř Anna Leopoldovna, která vládla za malého Ivana VI., nesnášela opilce. V její přítomnosti se nesměl pít alkohol a provinilce z řad dvořanů trestala „za pomoci“ medvěda. Ráda dávala vyhladovělou šelmu zavřít do prázdného pokoje, uvázanou na provaze ke kruhu zapuštěnému ve zdi. Provaz byl dlouhý téměř jako celá místnost, a bezpečí tak poskytoval pouze roh komnaty. Provinilého dvořana, kterého předtím přistihli opilého, odvedli dovnitř a zamkli. 

S roztrhaným oblečením a podrápaný obvykle brzy našel bezpečný kout, ale někdy musel celé hodiny stát přitisknutý ke zdi a sledovat, jak rozzuřené zvíře dva kroky od něj řve, staví se na zadní a snaží se na něj dosáhnout.

Na ledovém loži

Další z careven, Alžběta, si také oblíbila medvědy v paláci. Její kratochvíle spočívala v uvázání zvířete a přivalení prázdného vinného sudu pobitého hřebíky: Huňáč jej očichal, pak se ho dotkl, popíchal si tlapy a zlostně do něj šťouchl. Tím se poranil ještě víc a rozzuřený se na sud vrhal a nadále se tak zraňoval.

Krutost careven byla pověstná a vynalézavá. Když se Anně I. znelíbil kníže Golicyn, přinutila jej oženit se s hrbáčkou, která na dvoře sloužila v roli šaška. Jako svatební dar pak nechala panovnice postavit dům, kde bylo všechno z ledu – dokonce i peřiny a toaleta. O svatební noci imperátorka sama odvedla novomanžele na ledové lože a dala dům hlídat, aby nemohli odejít. Čekalo ji však zklamání: Praktická nevěsta propašovala dovnitř pod sukní kožichy, a sobě i manželovi tak zachránila život. 

Na meteoritech se občas nacházejí chemické látky, které jsou nezbytné ke vzniku života nebo k přežívání organismů. Mohly by se tím pádem na meteoritech šířit mikrobi mezi planetami?

Rachael Hazael z anglické University College London a její tým zjistili, že když vystaví pozemské mikroby extrémním podmínkám, tak se jim vede překvapivě dobře. Uspořádali experimentem s odolnými bakteriemi druhu Shewanella oneidensis, které obývají rozmanité typy prostředí, včetně míst bez přístupu kyslíku a kontaminovaných těžkými kovy včetně uranu.

Bakterie přežijí extrémní náraz

Tyto bakterie vědci vystavovali různě intenzivním nárazům extrémní síly a pak sledovali, jak se s nimi bakterie vyrovnají. Shewanely to zvládají dobře a vydrží skutečně intenzivní tlakové vlny. I po takových nárazech byly schopné se rozmnožovat a zakládat kolonie.

TIP: Co se stane se stopami života na Marsu v místě, kam dopadne meteorit?

Výsledky experimentů ukazují, že když by podobné bakterie přilétaly na povrchu meteoritu, tak by nejspíš byly schopné přežít drtivý náraz meteoritu do povrchu planety a extrémní tlakové vlny, které by takový náraz vyvolal. Buněčně stěny bakterií se v takovém případě okamžitě vyztuží, a když extrémní tlaky pominou, tak se opět vrátí do běžné podoby.

Obávaná krvácivá horečka s vysokou úmrtností je zpět. Světová zdravotnická organizace WHO potvrdila novou epidemii eboly, která právě propukla v Demokratické republice Kongo.

Příznaky se už objevily u řady pacientů z postižené oblasti. Virus eboly sice zatím odborníci potvrdili u jediného z těchto pacientů, ale zdravotníci už raději rovnou počítají s nejhorším.

Podle dostupných informací se ebola objevila 22. dubna v odlehlé oblasti na severu Konga, kde země sousedí se Středoafrickou republikou. Zatím zemřeli tři nakažení.

TIP: Počet mrtvých v epidemii eboly překročil 10 tisíc. Virus je už ale na ústupu

Jde o první epidemii od zatím nejrozsáhlejší nákazy, která před 2 lety postihla západní Afriku. Tehdy podlehlo ebole více než 11 tisíc lidí. Jak asi bude probíhat nová epidemi?

Ve světě robotů se stává populárním měkké tělo. Měkcí roboti mají totiž oproti robotům z pevných materiálů některé významné výhody. Zároveň mají ale i nevýhody a jejich kompletně měkká těla nezvládnou o mnoho více, než se kroutit jako červi.

Inženýři Kalifornské univerzity v San Diegu to vyřešili důvtipným kompromisem. Postavili robota, který má pevné tělo a zároveň měkké končetiny. Takto konstruovaný robot dokáže kráčet obtížným terénem, jako je písek nebo oblázky.

TIP: Úplně jako pštros: Nový robot běží parádně po dvou

Nový robot se tvrdou kostrou a měkkými končetinami byl z větší části vytištěn na 3D tiskárně, což se týká především jeho měkkých končetin. Ty jsou tvořeny gumovitým materiálem, který na každé ze 4 končetin vytváří sérii nafukovacích komor.

Kostení pozůstatky, které byly nalezeny na území dnešní Keni, Tanzanie a Jihoafrické republiky. Naproti tomu nebyly objeveny žádné důkazy o pobytu tohoto druhu na území Etiopie, což naznačuje, že šakal čabrakový se nikdy nedostal mimo oblast subsaharské Afriky.

TIP: Šelma v klatbě aneb Vlci obdivovaní i pronásledovaní

Obdobně jako jejich ostatní příbuzní, jsou i šakali čabrakoví všežravci. Živí se brouky, škorpiony, plazy i malými savci, ale dokáží ulovit i mnohem větší zvířata než jsou oni sami. Poměrně běžně dokáží zabít antilopu dikdika nebo Thompsonovu gazelu a jeden párek šakalů byl dokonce pozorován, když se snažil usmrtit zraněného nosorožce. Ačkoli jsou tito šakali ze všech šakalích druhů nejmenší, předčí ostatní svou agresivitou. Té zřejmě vděčí i za své odhodlání k útoku na velká zvířata, ale zároveň je tento jejich povahový rys zodpovědný za četné šarvátky v rámci vlastního druhu.

Samička šakala vrhne v létě tři až šest štěňat, na něž bez přestávky dohlíží po dobu prvních tří týdnů. V této době má shánění potravy na starost otec mláďat a většinou i jejich starší sourozenci. Po uplynutí tří týdnů opouštějí doupě a zcela se osamostatňují ve věku šesti až osmi měsíců.

„Mistře, musíme přeložit bibli do turečtiny! Turci prozřou, přilnou ke křesťanství a pomohou nám svrhnout Habsburky!“ Nejbizarnější z mystiků Mikuláš Drabík měl vidění mimořádně jasná. Ale nepředbíhejme. Věděli jste, že Jan Amos Komenský propadl svým třem věštcům natolik, že je podporoval, bojoval za ně a vydával jim spisy? Přestože jim proroctví leckdy nevycházela a oni sami byli poněkud prazvláštní…

Sladká šestnáctka

„Fridrich Falcký se navrátí na český trůn!“ křičí vzrušeně Kristina Poniatowská a Jan Amos Komenský (1592–1670) jí nemůže odolat. Tedy nemůže odolat jejím halucinacím. První mystička jeho života! Slovo dalo slovo, a když zakotvil roku 1628 coby exulant v Lešně, ubytoval u sebe i tuto podivuhodnou dceru polského bratra spoluvěrce. A pečlivě zaznamenal všech jejích dvaaosmdesát vidění!

Fridrich Falcký se na český trůn nikdy nevrátil a Kristina pověsila vizionářství brzy na hřebík. Proč? Provdala se! O generaci starší muž v ní patrně věšteckého ducha ubil. Nebo jako matka pěti dětí už jaksi neměla čas?

Rozmařilec

„Fridrich Falcký se zase navrátí na český trůn!“ křičí neméně vzrušeně Kryštof Kotter, jirchář ze slezské Šprotavy a známý marnotratník, který prohýřil celé jmění. Že má věštecký dar zjišťuje náhodně až když je na mizině. Komenský mu věštby nejen vydal, ale vypravil se s nimi i do Haagu, aby sesazenému Fridrichovi jeden výtisk osobně předal. Není známo, zda si zklamaný král knihu přečetl.  Pouze víme, že si proroctví nechal Komenským převyprávět. Snad se i hořce usmál. Kdyby však slyšel Drabíkovy vize, smál by se každopádně na celé kolo.

Alkoholik

„Fridrich Falcký se určitě navrátí na český trůn!“ křičí plný vzrušení i Mikuláš Drabík, Komenského spolužák z českobratrské školy. Pověst má ještě horší než Kotter. Proslul jako alkoholik, ale především si na kněze přivydělává zcela nepřijatelným způsobem: obchoduje se suknem, plátnem a vínem! Navíc se u něj střídá „agresivní hašteřivost s plačtivou lítostí a opilecká arogance se zbožným pokáním“, takže ho nadřízení kněžské živnosti nakonec zbaví.

Až poté zázračně shledává, že v něm dřímá věštec! Jaký? Kromě Komenského Drabíka kdekdo nesnášel a on zase nesnášel své odpůrce. Předpovídal jim proto krušné útrapy, krutá hoře a brzkou smrt. A někdy se i trefil. 

A co na to učitel národů?

Komenský nepovažoval proroctví za velkou mystiku. Vydávání věšteb se v té době těšilo značné oblibě, a právě toho využíval: burcoval jimi zcela účelově proti náboženskému a národnímu útlaku. Takže zase jen politika!

Barevné záběry z let 1971-1972 zachycují britské stroje centurion během války ve Vietnamu. Tento povedený tank vznikl ve více než 4 000 exemplářích a účastnil se téměř všech konfliktů studené války, včetně té ve Vietnamu.

Když se zmíněné nešťastnici z Texasu ucpala toaleta, bohužel zrovna neměla po ruce zvon, jehož pomocí by záchod znovu uvedla do provozu. Tlak ze strany rodiny ji nakonec přivedl k velmi nerozumnému rozhodnutí zkusit překážku odstranit ručně.

Samozvaná instalatérka si ovšem nesundala hodinky, jež se tak posléze zachytily v odtoku mísy – a s nimi i končetina zoufalé ženy. Nezbylo tedy než přivolat hasiče, kteří následně toaletu odmontovali, přesunuli ji spolu s uvězněnou Gracie před dům a tam keramiku rozbili kladivem. Texasanka si tak „uřízla“ ostudu, a ještě zaplatila za nový záchod.

Skutečně výjimečný úlovek si připsal Australan Michael Edwards. Z vod korálové zátoky Jurien Bay se mu podařilo vylovit 1,45 metru dlouhého a 50 kilogramů vážícího kanice.

TIP: Rybářský super úlovek: Arapaima velká vážící 230 kilogramů

Kanicové žijí převážně v teplých mořích subtropického pásu, a přestože jde o poměrně častý cíl rybářů a oblíbenou konzumní rybu, není snadné je ulovit. Obývají totiž převážně skalnaté oblasti v hloubkách od 250 do 550 metrů pod hladinou. Druh, který z vod Jurien Bay vylovil australský rybář, patří mezi ty největší a zároveň nejvzácnější.

Dubaj už řadu let představuje město, kvůli němuž spisovatelé science-fiction přicházejí o náměty. V době, kdy nejlidnatější metropole Spojených arabských emirátů řešila technické a morální otázky bezpilotní taxislužby, nebyly mnohé země ještě legislativně připraveny ani na příchod autonomních vozidel. Dnes arabské město opět nastavuje pomyslnou laťku o stupeň výš a dopravu bez řidičů hodlá vynést i do oblak. 

Kabina a osm vrtulí

Dubajský magistrát se na letošním World Government Summit (setkání představitelů vlád, jehož cílem je rozvoj technologické spolupráce) pochlubil již více než čtyřletou kooperací s čínskou společností EHang, která je ve světě známá výrobou dronů. Od vedení města však firma dostala mnohem ambicióznější zadání – připravit pro metropoli vzdušnou taxislužbu. 

Vývoj vznášedla, jež v sobě spojuje technologii dronů a bezpilotních vozidel, započal v roce 2013 a jeho současná, již takřka zcela funkční verze se nazývá EHang 184. Prostředek měří 1,5 metru na výšku a bez cestujícího váží 240 kg. Velmi jednoduchý design zahrnuje pouze kabinu pro jednoho pasažéra, kterou nadnáší osm vrtulí. Nad městskou zástavbou se zvládne prohánět rychlostí až 100 km/h a běžná „pracovní výška“ má činit 300 metrů. 

Bezpečnost především

Bezpilotní cestování víc než čtvrt kilometru nad zemí by mohlo na první pohled mnohé potenciální zákazníky vyděsit, či dokonce odradit, výrobci proto představili spoustu bezpečnostních opatření. V první řadě se jedná o interní systém zabezpečení, který neustále vyhodnocuje stav vznášedla a při jakékoliv pochybnosti je připraven stroj „uzemnit“. V případě kolize však mají pasažéry ochránit uhlíkové rámy vyztužené epoxidovou pryskyřicí. 

Po zavedení do praxe začne navíc bezpilotní taxi hlídat letová kontrola, jež bude nepřetržitě monitorovat všechny stroje a také spolupracovat s meteorology. Pro taxíky zkrátka vznikne síť zabezpečení schopná konkurovat komerčním letištím a její zaměstnanci budou každý den určovat, zda panují pro létání vhodné podmínky, a řešit případné problémy.  

Na jedno tlačítko

Pakliže nad Dubají zavládne přívětivé počasí, budou si moct zákazníci EHang 184 přivolat pomocí chytrého zařízení na některé z mnoha stanovišť. Vznášedlo poslušně přistane, pasažér se pohodlně usadí, zkontroluje na palubním počítači volbu cílové destinace a stiskem jediného tlačítka odstartuje. 

Současnou verzi vznášedla pohánějí elektromotory, jež vydrží na jedno nabití v chodu až 25 minut, a bez problémů tak zvládnou přesun mezi stanicemi vzdálenými podle plánů maximálně 16 km. Po dosednutí bude stroj „odpočívat“ v nabíječce, která jej za dvě hodiny znovu uvede do provozuschopného stavu. 

Krizové řešení

„Autonomní vznášedlo, které bylo k vidění na World Government Summit, není jen model,“ nechal se slyšet ředitel silniční správy Dubaje Mattar Al Tayer. „Zařízení jsme již testovali a v současnosti v něm vidíme jedno z možných řešení komplikované dopravní situace v Dubaji. Děláme všechno pro to, aby mohli občané vznášedla používat již od letošního července.“   

Pokud tedy magistrát dodrží slovo, stanou se vznášedla EHang 184 a jejich vylepšení následovníci klíčovou součástí dubajského plánu, aby do roku 2030 převzaly čtvrtinu veškeré městské dopravy z rukou řidičů počítače. Vizi budoucnosti metropole buduje také prostřednictvím objednávky u automobilky Tesla, která speciálně pro Dubaj vyrobí 200 bezpilotních taxíků – i když „jen“ pozemních.