Pečeť spravedlnosti: Dějiny a záhadné zmizení svatováclavského pečetidla
Pro potvrzení listin vydaných zemským soudem sloužilo od středověku zvláštní pečetidlo nazývané svatováclavské. Do dnešní doby se sice originál nedochoval, ale máme k dispozici jeho přesnou novodobou kopii z dvacátých let 20. století, jež podává svědectví o kvalitě středověkého kovotepectví.
Zemský soud představoval nejvyšší soudní instituci v Čechách, která byla v polovině 13. století, kdy pravděpodobně pečetidlo vzniklo, už pevně v rukou českých stavů. Artefakt se skládá z bronzového držadla v podobě sedícího jednoocasého lva s otevřenou tlamou. Jeho vnitřek je dutý, nejspíš se jednalo o takzvanou akvamanile, konvičku z doby románské, která byla k samotnému pečetidlu připevněna později.
Ve jménu svatého Václava
Typář pečetidla je kulatý o průměru 7 centimetrů, uprostřed něj je vyobrazený patron české země, kníže Václav ve zbroji, s kopím a štítem s orlicí, jež drží v levici. Na kopí je připevněný malý praporek s osmicípou hvězdou. V pravé ruce drží světec pás, kde je latinský nápis CITAT AD JUDICIUM, doslova „pohání se k soudu“. Pod touto páskou sedí na stolici muž, nejspíše soudní písař, který drží otevřenou knihu a soudcovskou hůlku. Nad ním se pak vine latinský nápis se jménem světce WENCESLAUS. Kniha v rukou postavy pravděpodobně představuje zemské desky půhonné, kam se pro potřeby zemského soudu zapisovaly takzvané půhony, tedy kdo koho a kvůli čemu pohání před soud, respektive žaluje či předvolává.
Po obvodu kruhového pečetidla pak lze číst: S.IUSTICIE.TOCIUS:TERRE SCI WENCEZLAI DUCIS BOEM neboli pečeť spravedlnosti země svatého Václava, knížete českého.
Pečetidlo se otiskovalo do červeného vosku, čímž vznikla pečeť, kterou se prokazovali pracovníci zemského soudu, zvaní komorníci. Jak píše český humanistický právník Viktorin Kornel ze Všehrd (1460–1520), „když (komorník) přísahu učiní, má jemu pečeť zemská na pergamenu vytištěná voskem červeným dána býti, na znamení a póvod, že jest pravý zemský komorník (…). Když koho komorník pohoní, pečeť zemskú vytištěnú na papíře neb pergameně při sobě míti má.“
Pečetí soudu se také potvrzovaly různé listiny a výpisy ze zemských desek. Nejstarší otisk svatováclavského pečetidla se dochoval na listině z roku 1289 týkající se kláštera v Chotěšově. Není bez zajímavosti, že starobylé pečetidlo se užívalo více jak pět dlouhých staletí, tedy až do reorganizace soudů za vlády Josefa II. ( 1780–1790).
Záhada ztraceného artefaktu
Originál pečetidla byl coby archiválie ve vlastnictví soudu ještě ve 20. století. Za první republiky ho uchovával tehdejší zemský (krajský) civilní soud. V roce 1924 padlo rozhodnutí dát v umělecké slévárně v pražském Karlíně zhotovit deset jeho odlitků. Z této série pochází kus, který má dodnes ve sbírkách Národní archiv, jenž jej zakoupil v roce 1965 v jednom pražském starožitnictví za 80 Kčs. V té době už byl originál nezvěstný.
Původní středověké pečetidlo se za druhé světové války dostalo spolu s dalšími starými pečetidly do držení Archivu ministerstva vnitra, ale na počátku padesátých let jeho stopy mizí. Může za to podle všeho nedbalé zacházení s artefaktem navzdory výzvám odborníků po lepší péči a evidenci a také celkový šlendrián tehdejších komunistických úřadů, pro něž nebyly historické památky prioritou.
Poslední záznam o existenci středověkého svatováclavského pečetidla pochází z roku 1950, kdy se mělo formou zápůjčky dostat do zemského archivu, kde bylo následujícího roku vystaveno, a pak se mělo údajně vrátit zpět. Příznačné je, že po ztraceném pečetidlu se začaly tehdejší úřady shánět teprve v roce 1965, pátrání však bylo bezvýsledné.
