Létání je pro ptáky přirozené, je pro ně ale také příjemné? Nová studie přináší několik pozoruhodných vodítek
Ptáci tráví ve vzduchu značnou část života. Otázkou ale je, zda si létání také užívají. Nový výzkum nabízí zajímavé indicie.
Sedmnáct kakaduů dostalo možnost svobodně rozhodovat, zda vyletí z voliéry. Jejich volba i následné chování naznačují, že jim létání dělá dobře. (foto: Wikimedia Commons, Charles J. Sharp, CC BY-SA 4.0)
Když byl Jorg Massen ještě dítětem, rád sledoval ptáky kroužící po obloze a přemýšlel, zda létají také proto, že je to baví. O několik desetiletí později se k otázce vrátil jako behaviorální biolog Utrechtské univerzity. Příležitost mu k tomu nabídl ptačí park Avifauna v Nizozemsku, kde mohou ptáci část roku každý den v určitých hodinách opouštět voliéry a sami se rozhodnout, zda vyletí ven, nebo zůstanou uvnitř. Za žádnou z voleb nejsou opeřenci odměněni ani trestáni.
Mezi sledovanými ptáky bylo 17 kakaduů růžových (Eolophus roseicapilla), kteří ve volné přírodě létají na velké vzdálenosti při hledání semen. Téměř v každém nabídnutém dvacetiminutovém okně si kakaduové zvolili let. Jedinou výjimkou byl pár, který jednou zůstal uvnitř v den, kdy dostal nové hnízdní budky. Ptáci se v tento den podle Massena věnovali jiným aktivitám, například námluvám a páření.
Létání jako přirozená potřeba?
Po letových seancích kakaduové častěji hledali potravu, škrábali se a zvedali chocholky, což výzkumníci interpretují jako projevy „pozitivního vzrušení vyvolaného volným letem“.
V dalším testu se ukázalo, že po několika dnech volného létání byli ptáci optimističtější ohledně získání své oblíbené pochoutky, vlašského ořechu. Po několika dnech bez létání naopak působili pesimističtěji.
Rozpoložení ptáků se překvapivě nepromítlo do jejich hormonů – po letu u nich neklesla hladina stresového hormonu kortizolu. Podle Massena je ale možné, že výsledky zkreslil vzestup způsobený fyzickou námahou letu.
Samotné chování ale podle Michaela Mendla z Bristolské univerzity, který se na výzkumu nepodílel, nestačí k jistotě, že let ptákům přináší pozitivní emoce. Vědci byli dlouho velmi opatrní při připisování pocitů a přání zvířatům, v poslední době jsou ale k možnosti jejich vědomého prožívání otevřenější. Pokud jsou ptáci takových prožitků schopni, výsledky podle Mendla skutečně naznačují, že si kakaduové létání užívali.
Massen se domnívá, že pro papoušky kakadu je létání „etologickou potřebou“ – přirozeným chováním, které je jim vlastní.
Studie publikovaná v odborném časopisu Behaviour podle něj zapadá do širšího posunu v přístupu k welfare zvířat: nejde už jen o předcházení jejich utrpení, ale také o vytváření prostředí, která jim umožní projevovat přirozené chování, jež jim zřejmě přináší příjemné pocity.
