Záhadné hřmění z hlubin řek: Vědci poprvé zachytili neobvyklé zvuky vznikající při páření jeseterů

Podvodní svět ryb máme většinou spojený s představou světa nekonečného ticha. Nový výzkum ale ukazuje, že během páření vydávají jeseteři ostrorypí (Acipenser oxyrinchus) nízkofrekvenční zvuky připomínající vzdálené hřmění. Objev je zajímavý nejen z hlediska poznání chování těchto mohutných ryb, ale mohl by se stát i důležitým nástrojem pro ochranu tohoto druhu, kterému podle hodnocení červeného seznamu IUCN hrozí nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období.

Obři mezi sladkovodními rybami

Jeseter ostrorypý patří k největším rybám Severní Ameriky. Dospělí jedinci mohou dorůstat délky 1,30 až 2,20 metru a hmotnosti 30 až 45 kg u samců a 50 až 110 kg u samic. V extrémních případech mohou jeseteři měřit více než 4 metry a vážit více než 350kilogramů. Není proto příliš překvapivé, že jejich rozmnožování neprobíhá zcela nenápadně.

Podle výzkumníků jsou zvuky vznikající během tření jeseterů natolik hluboké a silné, že je člověk spíše cítí než slyší. Připomínají vzdálené dunění bouřky nebo tlumené otřesy pod vodní hladinou.

Během tření samice vypouštějí do vody až dva miliony jiker, zatímco samci uvolňují mlíčí obsahující spermie. Právě v průběhu těchto událostí vědci pomocí podvodních mikrofonů zaznamenali dosud neznámé biologické zvuky, které označili jako „hřmění“.

Jde o vůbec první zdokumentované nahrávky hlučného páření jesetera ostrorypého. Podobné zvuky byly již dříve zaznamenány také u jesetera jezerního (Acipenser fulvescens), což naznačuje, že mohou být běžnou součástí rozmnožování více druhů jeseterů.

Přesný původ dunivých zvuků však zatím zůstává záhadou. Není jasné, zda představují formu komunikace mezi rybami, nebo zda jsou pouze vedlejším produktem samotného rozmnožovacího procesu.

Odkud se podvodní hřmění bere?

Jednou z možných hypotéz je, že zvuky vznikají při fyzickém kontaktu mezi samci a samicemi. Pozorování v líhních ukázala, že samci během tření narážejí do samic a intenzivně se o ně otírají. Právě tyto prudké pohyby by mohly vytvářet charakteristické vibrace.

Další možností je zapojení plynového měchýře, orgánu sloužícího rybám k regulaci vztlaku. Jeho rozkmitání by mohlo fungovat podobně jako rezonující ozvučnice a produkovat hluboké dunivé tóny.

Autoři studie ale zdůrazňují, že jde zatím pouze o kvalifikovaný odhad založený na poznatcích z jiných druhů ryb. K potvrzení skutečného mechanismu budou potřeba další výzkumy.

Poslech jako nástroj ochrany

Největší význam objevu spočívá v jeho praktickém využití. Jeseter ostrorypý patří mezi zranitelné druhy a sledování jeho populací bývá obtížné. Ryby se pohybují ve velkých řekách a estuárech (říčního ústí do moře), často v kalné vodě, kde je přímé pozorování problematické.

Pokud se podaří prokázat, že dunivé zvuky spolehlivě souvisejí s třením, mohli by biologové monitorovat populace jednoduše pomocí podvodních akustických senzorů. Taková metoda by umožnila zjišťovat, kdy a kde se ryby rozmnožují, aniž by bylo nutné je odchytávat nebo je jinak rušit.

Další výzkum by mohl odhalit nejen přesná místa tření jeseterů, ale dokonce pomoci odhadovat počet ryb přítomných v konkrétním úseku řeky. To by poskytlo cenné informace pro správce vodních ekosystémů i ochranáře, kteří se snaží obnovit populace tohoto starobylého druhu.

Schopnost „naslouchat“ jeseterům by tak mohla otevřít zcela novou kapitolu v jejich ochraně. Zvuky, které dnes vědcům připomínají vzdálené hřmění, by se v budoucnu mohly stát jedním z nejdůležitějších vodítek při sledování zdravotního stavu a rozmnožování těchto pozoruhodných ryb.