Satelitní snímky odhalily v severním Chile důmyslné pasti dávných lovců
Archeolog Adrián Oyaneder odhalil v severním Chile rozsáhlý systém kamenných pastí, které dávní obyvatelé And používali k lovu divokých lam.
Dnes nemáme pochyby o tom, že naši předci byli velmi zdatnými lovci a používali velmi důmyslné lovecké techniky. Přesto ale důvtip dávných lovců dokáže občas překvapit i zkušené odborníky. Adrián Oyaneder z Exeterské univerzity nedávno objevil pozoruhodné struktury související s lovem ve vysokých nadmořských výškách v severním Chile.
Oyaneder zkoumal satelitní snímky krajiny v Andách a objevil na nich propracovaný systém obrovských pastí ve tvaru trychtýřů, který zřejmě postavili dávní obyvatelé kvůli lovu kořisti. Tyto pasti, takzvané „chacu“, patrně sloužily k lovu divokých lam vikuňa (Vicugna vicugna), které žijí v této části světa.
Dávní lovci lam
Oyaneder analyzoval veřejně dostupná satelitní data a během čtyř měsíců prozkoumal oblast o rozloze 4 600 km² v povodí řeky Camarones. Na strmých svazích objevil 76 kamenných pastí, většinou ve tvaru písmene V. Dvě dlouhá „ramena“ z nasucho skládaných kamenů (asi 1,5 metru vysoká a 150 metrů dlouhá) se sbíhala do malé ohrady o velikosti zhruba 95 m². Do ní lovci zahnali stádo vikuní, které pak nemělo úniku.
Pasti byly umístěny v nadmořské výšce odpovídající přirozenému výskytu vikuní a často využívaly samotný reliéf terénu – svahy, údolí či skalní výběžky – k vytvoření „přirozených“ bariér.
„Když jsem našel první chacu, myslel jsem, že jde o náhodu,“ vzpomíná Oyaneder. „Ale čím víc jsem hledal, tím víc jich bylo. Najednou jsem si uvědomil, že tyto konstrukce tvoří celý systém – dosud neznámý lovecký svět ukrytý v horách.“
Ztracený svět andských lovců
Kolem pastí našel vědec téměř 800 drobných sídlišť – od jednoduchých kamenných přístřešků po skupiny několika staveb. Pomocí GIS mapování se ukázalo, že tyto osady tvořily síť sezónních stanovišť, z nichž lidé mohli efektivně sledovat a lovit zvířata.
Oyanederův výzkum přináší důkazy, že tento horský region byl obýván od roku 6000 př. n. l. až do 18. století, a to komunitami, které kombinovaly různé životní strategie – lov, sběr i pastevectví. To je v rozporu s dosavadními představami, podle nichž se obyvatelé této oblasti po roce 2000 př. n. l. přesunuli k zemědělství a trvalému osídlení. Španělské koloniální záznamy přitom ještě v 16.–19. století mluví o takzvaných „Uru“ nebo „Uro“ – lovecko-sběračských skupinách, které žily mimo hlavní ekonomické struktury.
Podobné kamenné pasti byly známy z jiných částí světa – například z Blízkého východu – takto rozsáhlý komplex je ale v rámci Jižní Ameriky naprostou raritou. Zjištění Adriána Oyanedera navíc naznačuje, že chilské chacus mohou být starší než ty, které používali samotní Inkové.
