Souboj ve vlnách Středomoří (1): Duel námořníků Royal Navy a Regia Marina

Region Středozemního moře a severní Afriky sice nesehrál z hlediska Spojenců ani třetí říše rozhodující roli, ovšem jeho důležitost podceňovat nelze a pro
Itálii se logicky jednalo o hlavní bojiště. Prokazují to ostatně i velké námořní bitvy, jež prověřily válečné lodě Britů a Italů a také jejich posádky

09.05.2023 - Lukáš Visingr



Snad žádná země se nemůže pochlubit tak impozantní námořní tradicí jako Velká Británie, která kdysi díky mimořádné síle Royal Navy „vládla vlnám“. Důležitou roli hrálo válečné loďstvo rovněž v Itálii, ačkoli její ambice byly mnohem skromnější. Na rozdíl od globálního impéria Britů usiloval Řím „jen“ o dominanci na Středozemním moři, pro které někdy užíval pojem z antických časů „Mare nostrum“ (Naše moře). Jestliže v první světové válce bojovala loďstva obou království bok po boku, do té druhé už vstoupila fašistická Itálie jako spojenec třetí říše, a tedy nepřítel Velké Británie.

Jen pro vyvolené

První světová válka potvrdila status Royal Navy coby nejsilnějšího námořnictva světa. Britové a Němci se sice utkali jen v několika hladinových bitvách, jež nakonec měly pro průběh války pouze malý přímý význam, avšak britská námořní blokáda kontinentu zásadně přispěla k porážce centrálních mocností. Královské námořnictvo si tak oprávněně připsalo velký úspěch a slávu, nicméně meziválečná éra mu i tak přinesla podstatnou redukci a zřetelnou ztrátu náskoku vůči loďstvům dalších velmocí. Vedle prosté snahy šetřit peníze za tím stály rovněž mezinárodní smlouvy o regulaci námořního zbrojení, které měly na Royal Navy coby nejsilnější loďstvo světa daleko větší dopad než na menší loďstva jiných států. Druhá polovina 30. let sice přinesla změny, protože ony dohody formálně či fakticky přestaly platit, navzdory tomu se však někdejší technický náskok Britů zřetelně zmenšil. 

Námořnictvo hrdého Albionu se mohlo ovšem stále pyšnit něčím, co žádná smlouva neomezovala a co jiné země nemohly tak snadno získat, a sice špičkovou kvalitou posádek. Ona slavná námořní tradice totiž přinášela také obrovské zkušenosti, výborně propracovaný výcvik a výjimečnou prestiž. Odvrácenou stranu naopak představovalo příliš rigidní lpění na zavedených postupech, což se týkalo především bariér mezi mužstvem a důstojníky. Britové chápali důstojnický sbor jako „klub gentlemanů“, do kterého bylo vskutku složité proniknout, pokud adept nepatřil k vyšší společenské třídě.

Budoucí důstojníci začínali výcvik fakticky již ve věku 13 let a pak pokračovali na proslulou akademii v Dartmouthu. Samo jejich vzdělání bývalo někdy kritizováno jako příliš technicky zaměřené, což ale koneckonců odpovídalo důrazu Royal Navy na vyspělost zbraní a dalších prvků výbavy lodí. Válečné ztráty ale nevyhnutelně způsobily, že loďstvo muselo svůj přístup k získávání nových důstojníků přehodnotit.

Dobrovolníci ze zálohy

Před válkou totiž povyšování prostých námořníků či poddůstojníků na důstojníky bývalo dosti vzácné a omezovalo se prakticky jen na technické specialisty, respektive znalce zbraní, spojovacích přístrojů a podobně. Zlom nastal až v roce 1942, kdy začal prudce narůstat podíl důstojníků původem z řad RNVR (Royal Naval Volunteer Reserve), jak se označovaly zálohy složené z dobrovolníků, kteří prodělali základní námořní výcvik.

Původně sloužili jenom jako záloha pro mužstvo, válka však posléze přinesla i velký nárůst míry jejich povyšování. Kromě toho námořnictvo doplňovalo stavy i z RNR (Royal Naval Reserve), jak se označovaly zálohy složené převážně z posádek obchodních, rybářských a jiných civilních lodí. Jednalo se vesměs o zkušené námořníky, kteří absolvovali zkrácený vojenský výcvik, a tudíž po vypuknutí války mohli takřka ihned nastoupit ke službě.

Karta se obrací

Muži z RNR měli od počátku vyšší šance dostat se na místa důstojníků, kdežto v případě členů RNVR se tomu velení nejprve bránilo, avšak po roce 1942 muselo ustoupit, protože panoval kritický nedostatek důstojníků z aktivní služby a RNR. Na konci války tak z řad původně pomocné Royal Naval Volunteer Reserve pocházelo kolem 88 % důstojníků Royal Navy a někteří se stali i kapitány fregat či torpédoborců, což se v éře mezi válkami jevilo jako zcela nemyslitelné.

TIP: Potopeni ve službách Jeho Veličenstva: Ztráty Royal Navy za 2. světové války

Válka tak nevratně a od základů proměnila sociální strukturu posádek britských lodí a do značné míry oslabila (a na menších plavidlech prakticky smazala) někdejší bariéry mezi mužstvem a důstojníky. Znamenalo to nárůst bojeschopnosti a efektivity, protože prostý britský námořník nyní věděl, že dobré výkony ve službě mu zajistí mnohem větší šance na povýšení, zatímco jeho původ hraje menší roli.

Dokončení: Souboj ve vlnách Středomoří (2): Duel námořníků Royal Navy a Regia Marina

Námořník Royal Navy

  • VÝCVIK NÁMOŘNÍKA: 12 měsíců
  • VZDĚLÁNÍ DŮSTOJNÍKA: 3–4 roky
  • POSÁDKA TORPÉDOBORCE: 135–225 mužů
  • POSÁDKA KŘIŽNÍKU: 470–885 mužů
  • POSÁDKA BITEVNÍ LODĚ: 1 100–1 400 mužů

Další články v sekci