Archeologové objevili 11 nových obsidiánových hrotů s tajemnými rytinami starými téměř 9 000 let

Archeologové po desetiletí nacházejí ve střední Anatolii vzácné obsidiánové hroty šípů s vyrytými značkami. Jejich povrch zdobí unikátní motivy, které lidé vytvořili před téměř 9 000 lety. Nyní k nim přibylo dalších 11 exemplářů objevených na neolitickém nalezišti Tepecik-Çiftlik v Kappadokii. Celkový počet známých hrotů s rytinami tak vzrostl na 54.

Tyto předměty jsou mimořádné nejen svou vzácností. Podle studie zveřejněné v časopise PLOS One se podobné hroty dosud nikde jinde na světě nenašly. Jejich používání navíc trvalo více než tisíc let, přesto archeologové stále nevědí, co rytiny znamenaly ani proč jimi jejich dávní tvůrci hroty opatřovali. 

Dlouho byl znám jediný

Tepecik-Çiftlik leží na Melendizské pláni. Lidé zde žili během pozdního neolitu přibližně mezi lety 7100 a 5800 př. n. l. Živili se zemědělstvím a pastevectvím, ale příležitostně také lovili.

Lokalita měla výhodnou polohu mezi dvěma největšími zdroji obsidiánu v oblasti. Tento vulkanický materiál byl pro tehdejší obyvatele cenný především díky svým ostrým hranám.

Na nalezišti se nacházely stovky obsidiánových hrotů. Ještě donedávna jich archeologové evidovali 740, ale pouze jeden z nich nesl vyrytou značku. Výzkumníci proto při zpracování nálezů pečlivě procházeli jednotlivé hroty v naději, že mezi nimi objeví další.

Dlouho se nic nedělo. Až do roku 2022, kdy se začaly objevovat další ryté exempláře. Jak vysvětluje archeoložka Alice Vinet z Aix-Marseille Université, vědci už přesně věděli, co hledají, a dokázali proto značky na černém obsidiánu snáze rozpoznat. Výsledkem bylo 11 nových nálezů.

Podpis dávného lovce?

Samotný význam rytin však zůstává záhadou. Jedna z hlavních teorií pochází už z 80. let 20. století, kdy archeoložka Kathryn Atamanová zkoumala 31 podobných hrotů z nedaleké lokality. Podle ní by mohlo jít o jakési lovecké značky. Lovec by si podle této představy označil svůj hrot, aby mohl později identifikovat zvíře, které jeho šíp usmrtil.

Jenže nálezy z Tepecik-Çiftlik tuto interpretaci příliš nepodporují. Rytiny jsou totiž mimořádně vzácné a každý hrot je prakticky jedinečný. Naprostá většina obsidiánových hrotů žádnou značku nemá, takže není jasné, proč by si lidé takto označovali pouze nepatrný zlomek svých zbraní.

Výzkumníci proto začali zkoumat i samotný způsob, jakým byly značky vytvořeny. Potřebovali zjistit, zda nemohly vzniknout náhodně během výroby nebo používání hrotů.

Jak vznikaly tajemné rytiny

Alice Vinetová a její kolega Denis Guilbeau z francouzského ministerstva kultury proto jednotlivé rytiny prozkoumali pod mikroskopem a následně se pokusili jejich vznik sami napodobit.

Ukázalo se, že obsidián není možné jednoduše poškrábat jiným obsidiánem. Při pokusech tento postup nefungoval. Výzkumníci proto sáhli po jiném materiálu, který se na nalezišti rovněž vyskytoval – po drobných úlomcích pazourku.

Tentokrát se jim značky vytvořit podařilo. Pazourek byl však na lokalitě poměrně vzácný a představoval pouze asi jedno procento všech kamenných úštěpů. Pokud tedy dávní obyvatelé skutečně používali k rytí obsidiánu pazourek, museli k tomu vynaložit určité úsilí a vhodný materiál si cíleně obstarat.

Ani samotné vyrytí značky nebylo otázkou jediného náhodného škrábnutí. Většina hrotů nese dvě nebo tři rýhy, které byly potřeba k tomu, aby se v tmavém obsidiánu vytvořila výrazná bílá linka. Na jednom z nalezených hrotů se nachází složitější motiv tvořený třemi čtverci propojenými čárou.

Právě různorodost rytin ale představuje pro archeology další problém. Značky se neobjevují na stejném místě. Některé jsou umístěny uprostřed hrotu, jiné se nacházejí na jeho straně. V některých případech byly vyryty ještě před dokončením samotného hrotu, zatímco jindy vznikly až následně. A co je možná nejpozoruhodnější: žádný motiv se neopakuje. Výzkumníci zároveň nenašli žádný známý motiv, se kterým by se jednotlivé rytiny daly jednoznačně spojit.

Záhadu dále komplikuje skutečnost, že kappadocký obsidián se v neolitu obchodoval na obrovské vzdálenosti. Výrobky z tohoto materiálu se dostávaly například až do jižní Levanty. Přesto se žádné ryté obsidiánové hroty dosud nenašly mimo území středního Turecka.

Samotné zdobené hroty přitom nevypadají nijak výjimečně. Nemají odlišnou velikost ani tvar a neliší se od ostatních hrotů, které se na lokalitách běžně nacházejí. Archeologové je navíc neobjevují ve zvláštních souvislostech, například v hrobech nebo na jiných místech, která by mohla naznačovat jejich specifický význam. Na první pohled tedy působí jako zcela obyčejné hroty, jen s neobvyklou rytinou.

Společné motivy, jedinečné značky

Přesto se mezi jednotlivými nalezišti začínají objevovat určité podobnosti. Výzkumníci zaznamenali několik motivů, které jsou si napříč lokalitami v širším smyslu podobné. Nejde však o přesné kopie. Každý jednotlivý hrot zůstává unikátní a žádné dvě rytiny nejsou úplně stejné.

Právě tato kombinace podobnosti a originality je pro vědce zajímavá. Mohla by naznačovat, že lidé z různých míst používali některé podobné způsoby zdobení, aniž by přitom vytvářeli pevně daný systém symbolů. Z dostupných nálezů ale zatím nelze určit, zda šlo o značky s konkrétním významem, osobní označení, výzdobu, nebo něco, co souviselo s tehdejšími představami o nadpřirozenu.

V současnosti proto zůstává ve hře několik možností. Rytiny mohly souviset s lovem, mohly být čistě dekorativní, nebo mohly mít symbolický či rituální význam. Jednotlivá vysvětlení se navíc vzájemně nemusí vylučovat.

Výzkumníci doufají, že klíčovou stopu by mohlo přinést nalezení rytého hrotu v hrobě. To by mohlo archeologům napovědět, kdo podobné předměty vyráběl, komu patřily a jakou roli v životě tehdejších lidí skutečně hrály.